Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Neuplatíš bližního svého (někdy)

 |  8. 3. 2012
 |  Vesmír 91, 131, 2012/3

Donedávna měli diplomaté při OSN imunitu tak rozsáhlou, že nemuseli platit ani pokuty za špatné parkování. Jen za období 1997– 2002 jim bylo v New Yorku vystaveno přes 150 000 pokut, z jejichž nezaplacení však nepramenil žádných postih. U kterých zemí byste předpokládali, že jejich diplomaté budou při absenci trestu porušovat předpisy nejčastěji?

Raymond Fisman a Edward Miguel z amerického Národního úřadu pro ekonomický výzkum se zprvu domnívali, že mají-li diplomatičtí pracovníci stejné podmínky a motivace – potřebují často parkovat a nemusí platit pokuty –, budou ignorovat normy a neplatit pokuty všichni.1)

Proč Češi neplatí pokuty?

Ukázalo se však, že čím rozšířenější je v jejich domovské zemi korupce, tím častěji diplomaté porušují normy ve Spojených státech. I v New Yorku využívali získanou moc jen k vlastnímu prospěchu v míře, kterou „se naučili“ doma. Každý pracovník konzulátů z Egypta, Súdánu či Bulharska tak nashromáždil přes sto nezaplacených pokut, naopak Kanaďané, Japonci či diplomaté ze Skandinávie parkovali předpisově, resp. když dostali pokutu, zaplatili ji. Čeští zástupci v OSN úhledně zapadli do vytvořeného modelu, když se umístili ve čtvrtině nejhorších, mezi Kazachy a Botswaňany – tedy na podobném pořadí, na kterém se Česko nachází v ukazatelích rozšířenosti korupce.

Lidé se rychle učí vzorcům chování, které jim umožňují dosažení úspěchu. A přestože je uplácení celosvětově považováno za nemorální, je dokázáno, že v silně korupčních kulturách občané při žádosti o nadstandardní zacházení vykazují sníženou intenzitu pocitů viny a studu. A je těžké zbavit se takto naučeného vnímání, i když se člověk začne pohybovat ve zcela odlišném prostředí. Korupce proto dlouhodobě přetrvává a i v současnosti zaujímá minimálně 3 % světového HDP a systematicky ničí důvěru v politický systém, ať už je jakýkoliv.

Co mají společné země s vysokou korupcí?

Faktory stojící za rozmachem korupce v jednotlivých zemích překvapivě natolik prozkoumány nejsou. Pro většinu studií2 je obtížné odkrýt směr kauzality: jelikož většina nejzkorumpovanějších států je zaostalých, transformujících se a značně regulujících hospodářství, není zřejmé, zda korupce toto prostředí doprovází, či vyvolává. Podobně není jasné, zda korupce a všeobecné ignorování norem správného chování způsobuje nedostatečnou rozvinutost země, či naopak zda chudoba, a tudíž nedostatek kvalitních lidí v justici a státním aparátu spolu s nevzdělaným a neinformovaným voličstvem, dává
průchod podmínkám, z nichž korupce tyje.

Nina Mazar a Pankaj Aggarwal z Torontské univerzity pak uvažovali, že za poklesem morálních standardů vždy stojí i chybějící pocit osobní odpovědnosti.3) Oba ekonomové předpovídali, že jakmile člověk nemá pocit, že ovládá běh událostí, nepřijímá svůj podíl na výsledku. Proto země vyznačující se vyšším kolektivismem – jejichž občané se v podstatné míře považují za části větších kolektivů, věří, že jejich život ovládá spíše společnost než oni sami – budou korupci využívat více. Čest takových jednotlivců totiž nebude úplatkem pošpiněna, protože – podle jejich cítění – běh věcí je odpovědností sil „větších, než jsou oni sami“. Mezinárodní data domněnku obou autorů bezezbytku potvrdila.4)

Pro vyloučení dalších faktorů, které by mohly být v agregovaných datech skryty a ovlivňovat výsledky, byl uskutečněn i laboratorní experiment. Vědci jeho účastníky nechali číst jednoduchý příběh o cestě do města. Texty vytvořené pro dvě skupiny byly totožné až na jediné: jeden byl napsán v první osobě jednotného čísla („já jsem“, „můj“...), druhý v množném („my jsme“, „naše“...). Dřívější výzkum přitom již dokázal, že jakmile čtenáři mají v textu vyhledávat a kroužkovat zájmena, změní se jejich chování. Kroužkující singulár se chovají sebestředněji, individualističtěji; druzí, kteří zaškrtávají plurál, získají spíše odosobnělé, kolektivistické uvažování.

Odpovědnost, zločin a trest

Všichni účastníci experimentu poté sehráli fiktivní obchodní hru, v níž mohli dosáhnout na odměnu za zprostředkování mezinárodního kontraktu buď poctivě, nebo s pomocí úplatku. Členové skupiny se vsugerovaným kolektivistickým myšlením upláceli mnohem více, protože se za své jednání cítili mnohem méně odpovědní. Výsledky ukazují na jednoduchou pravdu: není-li překročení normy člověkem posouzeno jako jeho vlastní morální selhání, bude v něm snadno pokračovat. K epidemii korupce proto postačuje i velmi subtilní „zbavení se“ odpovědnosti přes neurčitý kolektivistický pocit.

Efektní způsob, jak korupci vyplevelit, nabízí přirozený experiment, který se odehrál v New Yorku krátce po analyzovaném období. Administrativa starosty Michaela R. Bloomberga rozhodla, že živelné parkování diplomatů OSN je již neudržitelné, a zmocnila policii k strhávání poznávacích značek vozů, které nashromáždily více než 3 nezaplacené pokuty. Exemplárním příkladem bylo učiněno hned 30 zemí. V následujících měsících došlo k poklesu porušování parkovacích zákazů o 98 %. Dopad trestu osobní odpovědnost znatelně zvýraznil.

Poznámky

1) Fisman R., Miguel E.: Corruption, Norms, and Legal Enforcement: Evidence from Diplomatic Parking Tickets, Journal of Political Economy 115, 1020−1048, 2007.

2) Velmi dobrý přehled nabízí Svensson J.: Eight Questions about Corruption, Journal of Economic Perspectives 19, 19–42, 2005.

3) Mazar N., Aggarwal P.: Greasing the Palm: Can Collectivism Promote Bribery? Psychological Science, v tisku, 2011.

4) Již dříve bylo objeveno, že čím je vláda země socialističtější (více intervenuje do životů lidí), tím je korupce rozšířenější. Vliv „socialističnosti“ je poměrně silný, např. bývalé kolonie pod správou Francie jsou korupcí promořenější než země dříve ovládané Velkou Británií. La Porta R. a kol.: Law and Finance, Journal of Political Economy 106, 1113–1155, 1998, a La Porta R.: The Quality of Government, Journal of Law, Economics and Organization 15, 222–279, 1999

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekonomie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Petr Houdek

Doc. Ing. Petr Houdek, Ph.D., (*1981) je vedoucím Centra vědy a výzkumu, členem katedry managementu na Fakultě podnikohospodářské VŠE a členem Katedry marketingové komunikace a public relations Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Věnuje se terénním a laboratorním experimentům na nečestnost, podvádění a rozhodovací chyby.
Houdek Petr

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes s podporou

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...