Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Nějací korýši tu opravdu scházejí

Zn. larva hledá dospělce, dospělec hledá larvu
 |  12. 4. 2004
 |  Vesmír 83, 223, 2004/4

Moře je plné drobných planktonních larev spousty živočišných skupin – také naupliových či cypridových larev korýšů. Zvláště korýší larvy jsou zoologicky významné – u některých skupin by nebylo, nebýt larev, v době předmolekulární vůbec možno identifikovat přisedlého či parazitického dospělého tvora jako odvozeného korýše. Není nijak překvapivé, že k mnoha dospělcům nám chybí larva (také mnozí korýši žádné larvy, nebo aspoň žádné larvy planktonního typu nemají) a k mnoha larvám chybí dospělec, ale je rozumné předpokládat, že obvykle obě fáze ontogeneze známe, jenom nevíme, že k sobě patří. Když se nad tím člověk zamyslí, není divu – dokázat, že tato larva patří k tomuto dospělci, není snadné, známe-li oba z několika lihových preparátů sebraných dejme tomu lodí Vitjaz v Ochotském moři z hloubky tři kilometry.

Neznámé larvy jsou od 19. století označovány písmenky, aby se o nich vůbec dalo mluvit, a postupně přiřazovány ke známým skupinám korýšů. Tzv. Y-larvy (někdy i „y-larvy“) nicméně zůstávají nezařaditelné. Jde o skupinu naupliových (raných) a cypridových (pozdních) larev, které evidentně patří k sobě a celkem evidentně patří někam ke skupině Thecostraca. Jde o třídu korýšů zahrnující přisedlé i parazitické skupiny; jsou to

Ascothoracida (kapsovci, obvykle ekto- i endoparaziti ostnokožců a korálovců, ale rod Synagoga normálně plave a na své hostitele přisedá jen přechodně),

Acrothoracica (vilejšovité formy zavrtávající se do schránek měkkýšů i jiných vápenatých substrátů),

Thoracica (známí přisedlí vilejši a svijonožci) a Rhizocephala (endoparazitičtí kořenohlavci – Vesmír 76, 467, 1997/8).

Protože Y-larvy nepatří k žádné z těchto čtyř skupin, byl pro ně vytvořen nový taxon Facetotecta (Grygier, 1984). Ultrastruktura Y-larev naznačovala, že může jít buď o příbuzné kapsovců, nebo o bazální zástupce skupiny Cirripedia zahrnující zbývající tři podskupiny tekostrak. Neboli pořád zbývala naděje, že dospělce známe, anebo si jej aspoň dokážeme představit.

Roku 2002 se podařilo v Bílém moři sebrat Y-larvy druhu Hansenocaris itoi a získat sekvenci jeho genu pro malopodjednotkovou ribozomální RNA (tedy sekvenci známé „18S rDNA“, která je základním molekulárním nástrojem pro zkoumání fylogeneze živočichů). Fylogenetická analýza podpořila monofylii skupiny Thecostraca, která se primárně dělí na Ascothoracida a Cirripedia, přičemž v rámci Cirripedia představují Acrothoracica bazální skupinu, zatímco Thoracica a Rhizocephala patří k sobě. Protože Acrothoracica a Thoracica jsou si ze všech tekostrak nejpodobnější, můžeme shrnout, že primitivní zástupci skupiny Cirripedia byli víceméně vilejšovití a že bizarní parazitizmus kořenohlavců je druhotný (a že jeho počátkem byli pravděpodobně vilejši přisedlí na krunýři krabů či humrů). Parazitizmus kapsovců – už na první pohled velmi odlišný a vzhledem k volně žijícím druhům asi ani nepatřící k základnímu plánu této skupiny – tak nemá s parazitizmem kořenohlavců evolučně nic společného. Životní styl společného předka třídy Thecostraca tedy těžko rekonstruovat.

Fylogenetické postavení Y-larev ukázalo, že jde o larvální stadia zcela nové, a tedy úplně neznámé skupiny korýšů: Facetotecta totiž vycházejí jako sesterská skupina celé třídy Thecostraca (nebo, rozhodneme-li se řadit Y-larvy mezi Thecostraca, jako její bazální, nejdříve odštěpená fylogenetická linie). Bohužel netušíme, kdo jsou nejbližší příbuzní skupiny Facetotecta + Thecostraca, což by nám mohlo pomoci s rekonstrukcí společného předka i jako vodítko pro hledání dospělých facetotekt. Snad nejnadějněji vypadá záhadná třída Tantulocarida (první druh popsaný roku 1965 jako parazitická buchanka, třída vytvořena roku 1983), několik druhů velmi drobných hlubokomořských korýšů s bizarním vývojovým cyklem – na počátku tzv. tantulová larva napadá jiné korýše a parazituje na nich, uvnitř tantulové larvy se z nediferencovaného shluku buněk bez jakéhokoliv svlékání vytvářejí dospělí jedinci, kteří pak volně plavou v planktonu, nepřijímají potravu a usilují toliko o spáření; kromě toho se tantulové larvy mohou změnit v parazitické partenogenetické samice, v jejichž vakovitém těle se tvoří vajíčka s další generací infekčních tantulových larev. Jiným kandidátem na sesterskou skupinu dvojice Facetotecta + Thecostraca by mohla být i skupina zahrnující lasturnatky (Ostracoda – volně žijící, obvykle bentičtí korýši), kapřivce (Branchiura – ektoparaziti obratlovců) a jazyčnatky (Pentastomida – endoparaziti obratlovců, viz Vesmír 73, 512, 1994/9).

Jak vypadá dospělý jedinec skupiny Facetotecta, je tedy zcela záhadné. Skoro určitě není přisedlý (přinejmenším tomu nic nenasvědčuje, s pravými vilejši nemá nic společného), pravděpodobněji je volně žijící, snad bentický, možná i nějak parazitický. Ze všeho nejspíše bude připomínat plazivou či parazitickou buchanku. Takové zvíře ovšem těžko hledat, zvlášť kdyby žilo v hlubinách. Pomoci může kupodivu i paleontologie – Facetotecta vycházejí na stejné místo kladogramu, kde by se mohl vyskytovat miniaturní svrchněkambrijský korýš Bredocaris admirabilis – a skutečně morfologie hlavy cypridové Y-larvy se hlavě bredokarise velmi podobá. Nutno dodat, že i bredokaris je zvíře zjevně volně žijící (pokud to tedy není nějaká dospělá larva čehosi). Nelze tak ani vyloučit blížící se objev „živé fosilie“ formátu dosud nevídaného. Na tomto místě je dobré podotknout, že korýši jsou vůbec nejbohatší skupina živočichů, pokud jde o objevování nových vysokých taxonů na úrovni zhruba řádů až tříd – Thermosbaenacea 1924, Misophrioida 1933, Mystacocarida 1943, Palaeocopa 1949, Cephalocarida 1955, Spelaeogriphacea 1957, Procaridida 1972, Mormonilloida 1979, Remipedia 1981, Tantulocarida 1983, Facetotecta 1984 a Mictacea 1985 (za stejné období bylo v rámci obratlovců vlastně objeveno jedno jediné opravdu nové zvíře, a to latimerie).

S jistým znepokojením zjišťuji, že přes heroické úsilí mimo jiné i autorů příslušného dílu Světa zvířat mnoho významných skupin korýšů, najmě Tantulocarida, Facetotecta a Acrothoracica, nemá české jméno. Vykřičník.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie

O autorovi

Jan Zrzavý

Prof. RNDr. Jan Zrzavý, CSc., (*1964) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se zabývá morfologií a evolucí živočichů, přednáší evoluční biologii a zoologii. Je autorem či spoluautorem knih Jak se dělá evoluce (Paseka, Praha 2004), Proč se lidé zabíjejí (Triton, Praha 2004) a Fylogeneze živočišné říše (Scientia, Praha 2006).
Zrzavý Jan

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes s podporou

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...