Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Navštivte Bilbao

Publikováno: Vesmír 95, 738, 2016/12
Rubrika: Architektura

Bilbao, bezmála čtyřsettisícová metropole Baskicka, rozhodně stojí za návštěvu. Ačkoliv neoplývá tolika historickými pamětihodnostmi jako jiná španělská města, umí příjemně překvapit. A to jak starobylým centrem s úzkými uličkami, mezi nimiž se tyčí gotická katedrála sv. Jakuba, či čtvercovým náměstím Plaza Nueva postaveným v jednotném klasicistním slohu, tak současnou architekturou vskutku světové úrovně. A není divu, vždyť autory nejlepších staveb je celá řada architektů zvučných jmen! Moderní stavební kultura sehrála v Bilbau, dříve silně industrializovaném městě, zásadní roli. Významným způsobem mu totiž pomohla najít ztracenou identitu, o niž město přišlo s útlumem průmyslové výroby, zacelit staré rány a ještě přitáhnout pozornost celého kulturního světa. Vděčit za to město může ikonické stavbě Guggenheimova muzea vybudovaného podle projektu amerického architekta Franka O. Gehryho v letech 1991–1997 (obr. 3 a 4). Díky úspěchu, který se s dekonstruktivistickým dílem dostavil a pro nějž se později vžil pojem „Bilbao efekt“, se město začalo rychle měnit. Gehry ale zdaleka nebyl prvním hvězdným architektem, který pro toto místo, jímž se nese baskičtina – zvláštní, avšak fascinující jazyk, který (prý) nepatří do žádné jazykové skupiny –, začal projektovat. Byl jím slavný Angličan, jeden z otců zakladatelů vysoce technické architektury známé jako high-tech, Norman Foster. Podle projektu jeho londýnské kanceláře zde bylo v letech 1988–1995 postaveno metro. Tvoří ho jediná linka, která se za městem (směrem k Biskajskému zálivu) rozdvojuje, přičemž každá větev vede po jednom z břehů řeky Nervión. Stanice mají jednotný ráz a navrženy jsou v duchu nejlepších tradic britského high-tech, lehce říznutého minimalismem devadesátých let. Účelně krásné metro z betonu, oceli a skla s elegantně tvarovanými vstupy (jejich kopií jsou vstupy na stanici metra Hradčanská v Praze) nás dopraví až k moři, a vystoupíme-li v zastávce Portugalete, můžeme Fosterovo dílo konfrontovat s Biskajským mostem, inženýrskou architekturou par excellence. Most, přesně řečeno transbordér (obr. 2), je unikátem z let 1888–1890 zapsaným v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Plány jeho 160 metrů dlouhé konstrukce, která se nad vodní hladinou tyčí v padesátimetrové výšce, vypracoval Alberto Palacio, odchovanec geniálního Gustava Eiffela. Fascinující stavba slouží stále svému původnímu účelu.

Vraťme se ale zpátky do centra města, kde je koncentrace budov navržených předními evropskými, americkými ale i asijskými architekty pochopitelně největší. Území, kde se jejich stavby nacházejí, se rozkládá podél levého břehu Nerviónu, kde se dříve rozprostírala obchodní čtvrť s přístavy a loděnicemi. K transformaci této po léta zanedbávané lokality v příjemnou část města, které dominuje rozlehlý park se sochařskou výzdobou, kavárnami a místy pro relaxaci i zábavu, bylo přistoupeno v rámci výstavby Guggenheimova muzea. Jeho vznik je výsledkem plodné spolupráce mezi Baskickou územní správou, která jeho chod financuje, a nadací Solomona R. Guggenheima, vlastníka budovy. Srdcem nové čtvrti rozkládající se kolem muzea, je eliptické Baskické náměstí (Euskadi Plaza), při jehož severní a západní straně se nachází několik zajímavých novostaveb. Je to zejména skleněný mrakodrap Iberdrola Tower (obr. 6) postavený v letech 2008–2012 podle projektu italského architekta Césara Pelliho. Stavba vysoká 160 metrů je komponována na osu jedné z hlavních tříd, které se na náměstí sbíhají. Na rozdíl od paláce Artklass, postmodernistické kreace Roberta Kriera nápadně připomínající pražský hotel Don Giovanni, ale Pelliho věžák oku i místu lahodí. Bezpochyby také proto, že stojí v sousedství vynikajících obytných domů z oceli a skla, které opisují křivku náměstí a jež navrhl barcelonský architekt Carlos Ferrater. Druhým reprezentantem španělské stavební kultury, který obohatil Bilbao svým dílem, je Rafael Moneo, autor blízké Univerzitní knihovny. Vedle přísné pravoúhlé geometrie, typické pro jeho tvorbu, charakterizuje stavbu plášť ze skleněných tvárnic, známých luxfer. Na jeho dílo, skoro jako pandán, navazuje ještě o něco lepší Auditorium místní Baskické univerzity z roku 2008 (obr. 5), jehož autorem je slavný Portugalec Álvaro Síza. I pro jeho zdejší stavbu, ostatně jako pro všechna jeho díla, je typická ušlechtile prostá elegance, kterou umocňují ostře bílé stěny obložené ušlechtilým vápencem. V obdobném duchu se nesou i zdejší „dvojčata“ (obr. 1), jež pocházejí z dílny Arata Isozakiho, japonského architekta balancujícího v tomto případě mezi kultivovaným postmodernismem a minimalismem. Symetricky komponovaný areál několika budov různých výšek nese prozaické, leč výstižné jméno – Isozaki Area – a s protějším břehem je spojen atypickým mostem, v němž každý, kdo spatřil alespoň dvě stavby Santiaga Calatravy, spolehlivě rozezná jeho práci. Most pro pěší (obr. 1), jehož baskické jméno je Zubizuri, je druhou zdejší stavbou, kterou Španěl s nezaměnitelným rukopisem, působící ve švýcarském Curychu, navrhoval. Tu první, která je symbolickou i faktickou vstupní branou do Bilbaa, představuje mezinárodní letiště La Sondika uvedené do provozu v dvoutisícím roce našeho letopočtu.

Obrázky

Soubory

článek ve formátu pdf: V201612_738-740.pdf (437 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky