Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Mrazivá zima 1928/1929

Publikováno: Vesmír 94, 96, 2015/2

Dne 11. února 1929 došlo v naprosté většině našich stanic k naměření vůbec nejnižší teploty vzduchu v historii pozorování. Zima 1928/29 zaskočila svým extrémním průběhem, hluboce vybočujícím z trendu více než tří předchozích desetiletí.

Arktické „deus ex machina“

Poslední souvislá studená epizoda malé doby ledové totiž odezněla již v letech 1887–1897. Ostatně právě vzhledem k této skutečnosti působila asociace vysokého bělostného sněhu, jako přirozená realistická součást našich zimních krajin malé doby ledové vytvářená celou plejádou našich umělců – od Karla Jaromíra Erbena, Mikoláše Alše až po Ignáta Hermanna a Karla Čapka – spíše jen jako umělecká fikce.

Působivé kouzlo idylicky sněhobílých krajin a zasněžených českých vesniček konce malé doby ledové zůstavil především malíř Josef Lada. Stačilo ale, aby se narodil o pouhých 15–20 let později, to jest mimo poslední výše zmíněnou chladnou epizodu na našem území, aby již neprožíval z patnácti let svého dětství plných jedenáct roků s velmi tuhými zimami. Vždyť František Gellner, jeden z našich nejtalentovanějších básníků, dříve než navždy zmizel v smršti první světové války, napsal již tyto klimatologicky zcela realistické verše:

Divné zimy! Žádný sníh,

jenom tyhle deště!

Ach, trudomyslnost z nich

zmocní se tě ještě…

Z bláta stromy holé ční

v řadách na ulici…

Vývoj klimatu nabýval stále zřetelnější znaky současného malého klimatického optima. Prvý ředitel Státního ústavu meteorologického v Praze Rudolf Schneider o zimě 1928/29 napsal, že neodpovídala všeobecnému po desetiletí převládajícímu teplejšímu rázu počasí. Její výskyt považoval za náhodný a anomální, nicméně přirozený jev.

Zima 1928/29 začala dosti nenápadně. Výraznější ochlazení byla zaznamenávána až koncem první lednové dekády, kdy do střední Evropy po přední straně mohutné tlakové výše se středem nad severní a později nad východní Evropou začal proudit mrazivý kontinentální vzduch. K dalšímu výraznému ochlazení došlo počátkem února. Tehdy se nad Běloruskem vytvořila mohutná tlaková výše, která se spojila s rozsáhlou centrální sibiřskou anticyklonou. Pro další nepříznivý teplotní vývoj na našem území měl však rozhodující význam vznik mohutné tlakové výše nad petrohradskou oblastí. Po její jižní straně k nám od 9. února začal od východu a severovýchodu proudit kontinentální arktický vzduch. 11. února měla tato anticyklona svůj střed nad jižním Finskem.

Rolník Vladimír Kuchyňka ze Žitče na Jindřichohradecku výstižně popsal povětrnostní vývoj léta 1928 a zimního období 1928/1929: V létě panovala velká vedra, dosahující na slunci i v polích až 45 °C. Nato však v lednu a zejména pak v únoru přišly kruté mrazy, při kterých teploty klesly až na –38 °C. O této kruté zimě, kterou i ti nejstarší lidé nepamatovali, hynula v lesích a na polích zvěř, takže její stav na mnohých honbištích poklesl o 80 i více procent. Také pomrzlo mnoho užitečného ptactva a hynuly ryby v rybnících. Došlo ke značnému poškození ozimů a v mnohých sklepích namrzly brambory a někde byl oznoben i ve chlévech ustájený dobytek.

Již učení univerzitní mistři a astronom Tycho Brahe…

Tuhé a dlouhé zimy se svým vývojem, dopady na život společnosti a událostmi s nimi souvisejícími staly nedílnou součástí historie stejně jako války, neúrody, hladomory a morové epidemie. Je jim proto přirozeně věnována značná pozornost nejenom v průběžných kronikářských záznamech, hospodářských zápisech, raportech a osobních pamětech (autor tohoto příspěvku má pouze jen k zimě 1928/1929 více než stovku záznamů tohoto druhu), ale i v dobových vědeckých odborných textech či v učených traktátech.

V matematicko-astronomickém oddělení Strahovské knihovny existuje např. latinský zápis astronoma Tycho Brahe, který v překladu zní takto: Tato zima tak prudkými mrazy v době zimního slunovratu oplývala a takové množství sněhu se nakupilo, že lidé mohli docela dobře jezdit na saních přes vrcholky venkovských chalup… Příčinou toho bylo, že všechny planety byly ve studených a mokrých znameních, zvláště když Slunce vstoupilo do počátku slunovratu zimního. Z toho mohla se zcela jistá znamení na mrazy a veliké sněhy vyvozovati… Měsíc ve znamení Štíra dává studeno a mokro, Saturn ve znamení Ryb dává studeno a mokro, Jupiter ve znamení Štíra dává studeno a mokro; Mars ve znamení Ryb dává studeno a mokro; Venuše ve znamení Vodnáře a Kozorožce znamená mokro…

Současní meteorologové a klimatologové sice nesvedou tak precizní rozbor určujících astronomických konstelací, zato dokážou spolehlivě určovat základní meteorologické prvky jednotlivých povětrnostních situací. Díky tomu známe den po dni, rozložení a vývoj jednotlivých synoptických situací a jejich charakteristiky podrobně i u zimy 1928/1929.

První rozbor tohoto abnormálního zimního období uskutečnil již r. 1929 někdejší ředitel Státního ústavu meteorologického v Praze Rudolf Schneider (viz jeho článek Letošní zima 1928–1929, Vesmír 7, 181, 1929/8). Další upřesnění a doplňky informací o zimě 1928/29 obsahují zejména práce meteorologa a klimatologa Aloise Gregora, pomologa, vysokoškolského učitele a všestranného zemědělského odborníka Karla Kamenického, lesníka a výzkumného pracovníka Boleslava Polanského, mysliveckého odborníka a pedagoga Jiřího Sekery a někdejšího vedoucího klimatologického oddělení Státního ústavu meteorologického a později v Českých Budějovicích působícího meteorologa a klimatologa Václava Hlaváče. Pozornost si jistě zaslouží některé další publikace o zimě 1928/29, které zpracovali např. meteorolog Vilibald Kakos, meteorolog a hydrometeorolog Karel Krška a klimatolog Pavel Matejovič, autor úspěšné knihy Zima A. D. 1500–2010 a mnozí další.

Tři hlavní oblasti výskytu vysokých mrazů v České republice

Vzhledem k různosti dosahovaných minimálních teplot vzduchu dne 11. (10.) února 1929 již R. Schneider vymezil pro celé tehdejší Československo tři souvislé oblasti s dosaženými teplotními minimy nižšími než –35 °C. Připomněl také, že přezkoušení věrohodnosti použitých údajů věnoval jeho ústav obzvláštní pozornost. Je to pochopitelné, neboť zejména povětrnostní extrémy tohoto druhu všeobecně vyvolávají nedůvěru a proto jejich platnost musí být již ze zásady ověřována velmi důkladně.

Schneiderovo původní zpracování, doplněné o některé údaje později publikované V. Hlaváčem, je vyznačeno v mapce (obr. 1). Nejnižší minimální teplota (–42,2 °C) byla naměřena 11. února 1929 na stanici u Stechereova mlýna v Litvínovicích (zhruba 3 km jihozápadně od centra Českých Budějovic). Šlo o vůbec nejnižší teplotu, která kdy byla zaznamenána na našem území. Toto historické měření provedl profesor českobudějovického gymnázia Jaroslav Maňák, zajišťující tehdy chod této měřící stanice. Měřil Sixovým teploměrem, který je sice lihový, ale v trubici obsahuje i rtuť, která pohybuje indexy. Jen o něco vyšší teploty jsou udávány i z dalších dvou tehdy existujících stanic v Českých Budějovicích: na jižním okraji města U dvou továren –40,1 °C a U rolnické školy –39,7 °C. Velmi nízké minimální teploty byly v této oblasti zjištěny v Třeboni (–41,5 °C), v Načeradci (–39,1°C), v Jesenicích u Sedlčan (–38,0 °C), v Pelhřimově (–37,3 °C) a v Písku (–36,1 °C).

Podle teplotních měření z 11. února 1929 (popřípadě z 10. února) lze vymezit druhou souvislou „nejmrazivější“ oblast tohoto období v severovýchodní části České republiky, kde byla v jihovýchodní části okresu Frýdek-Místek (v Jablunkově) naměřena minimální teplota –42,0 °C. Tato oblast zasahuje ve východním a jihovýchodním směru dále hluboko na území Slovenské republiky. Zde, dnes tedy mimo území ČR, byla také zaznamenána řada extrémních minimálních teplot: na stanici Vigľaš-Pstruša (–41,0 °C), ve Východné (–39,2 °C), Zvolenu (–38,2 °C), Liptovském Hrádku (–38,0 °C), Na Studni u Brezna (–37,0 °C), v Tatranské Kotlině (10. 2. –37,0), v Oravském Podzámku (– 36,5 °C) a na dalších místech.

Třetí oblast tohoto druhu, vyznačující se poněkud nižší homogenitou vykazovaných teplotních hodnot, se rozprostírá zhruba v severojižním směru mezi Libercem a Havlíčkovým Brodem a v západovýchodním směru mezi Poděbrady a Kostelcem nad Orlicí. Zde byly 11. února 1929 naměřeny na řadě míst minimální teploty „pouze“ kolem –35 °C, někde až –37 °C).

Exkurz do malé doby ledové nebo k polárnímu kruhu?

Pro studium základních charakteristik jednotlivých zimních období Česká republika disponuje především řadami pozorování Meteorologické observatoře v pražském Klementinu. Je nesporné, že mimořádná hodnota této stanice spočívá především v jejím trvalém umístění na stejném místě a zejména na délce a úplnosti pozorování. Při historických srovnávacích šetřeních je však nutno přihlížet k některým posléze vzniklým nevýhodám: např. poloha uvnitř tepelného ostrova velkoměsta a od padesátých let minulého století blízkost „radiátoru“ nezamrzající Vltavy.

Pro různá srovnávací klimatologická hodnocení se zimní období nejčastěji vymezuje od 1. prosince do konce února. Astronomická zima jako období mezi zimním slunovratem (20., 21. nebo 22. XII.) a jarní rovnodenností (20. nebo 21. III.) je k těmto účelům v mnoha případech nepoužitelná, neboť nepostihuje výrazně se uplatňující vliv teplotní setrvačnosti pevnin a oceánů.

Již při nahlédnutí do pořadí nejstudenějších zimních období, které je zpracováno podle 240letých klementinských měření (viz tab. I) je patrné, že zima 1928/29 zde zaujímá již popřední 6. místo – hned za pěticí rekordních zim tzv. malé doby ledové. Arktický vzduch, pronikající v roce 1929 na naše území, a dlouhé trvání velmi tuhých mrazů však měsíc únor roku 1929 posunuly na pozici vůbec nejchladnějšího a nejmrazivějšího měsíce v celé historii přístrojových měření ve střední Evropě. U zmíněného Stecherova mlýna bylo tehdy 15 dní s mrazem pod –20 °C a z toho plných 8 dnů s mrazy pod –30 °C.

Pro srovnání uveďme, že průměrná únorová teplota –14,0 °C je normální např. pro Archangelsk v severní evropské části Ruska, necelých 200 km od polárního kruhu. Tuhé mrazy však v roce 1929 pokračovaly i v březnu. V prvých třech březnových dnech bylo u Stecherova mlýna –27,6 °C, –28,8 °C a –25,5 °C a ještě 7. dubna 1929 byla v Českých Budějovicích zaznamenána teplota –12,3 °C.

Ozimy, víceleté jeteloviny, ovocné stromy, lesní dřeviny, zvěř a krajinný ráz

Jako důsledek extrémní zimy 1928/29 jsou v dobové literatuře udávány především úhyny přezimujícího ptactva, včelstev, rybích osádek, ale i vyzimování relativně značných ploch ozimých obilovin a víceletých jetelovin.

Vyzimováním se rozumí především vyležení porostů (pod souvislou dlouhotrvající vrstvou sněhu), poškozování porostů tzv. zimním suchem (v důsledku omezení absorpce vody ze zmrzlé ornice), udušení ledovým příkrovem (kdy se voda z tajícího sněhu nebo zimních srážek hromadí a zmrzne na povrchu půdy a v této ledové vrstvě zůstanou rostliny uzavřeny), vymáčení (zaplavení porostů při oblevách nebo při tání, k čemuž dochází zejména v terénních konkávách honů), poškození porostů střídavým rozmrzáním a zamrzáním půdy, obnažení kořínků rostlin mrazem, mechanické poškozování rostlin vátými částicemi sněhu a půdy a vymrzání porostů. V zimním období 1928/29 se hlavním důvodem poškození a vyhynutí ozimů staly především druhy vyzimování, které jsou ve výše uvedeném přehledu zařazeny na prvých místech. Nedocházelo tedy k vymrzávání (k hynutí porostů působením holomrazů), neboť prosincové poklesy teplot ještě nebyly tak nízké. Zemědělští odborníci prosinec 1928 dokonce ještě hodnotili jako zemědělsky příznivý. Když na konci prvé lednové dekády mrazy udeřily, byla již vytvořena dostatečně vysoká izolační sněhová pokrývka.

Tuhé mrazy, které se dostavily v prvých třech měsících r. 1929, však způsobily mimořádně vysoké škody zejména na ovocných dřevinách. Ještě v březnu byly totiž na některých částech našeho území zaznamenávány mrazy pod –30 °C! Z ovocného stromoví byly vysokými mrazy nejvíce postiženy choulostivé vlašské ořešáky, broskvoně, meruňky, vinná réva, kdouloně a oskeruše. Z ostatních ovocných dřevin nejvíce utrpěly švestky, ušlechtilé druhy slivoní a třešně (tab. II).

Z tehdy u nás pěstovaných jabloní nejvíce pomrzly odrůdy Parména, Šampaňské, Grávštýnské, Baumanovo, Boskopské, Ontario, Kanadská reneta a z hrušní především Boscova lahvice, Kongresovka, Williamsova, Avranšská, Charneuská, Hardyho a Clappova máslovka. Ve většině případů se poškození ovocných dřevin projevilo poměrně krátce po výskytu mrazů. Dřeviny oslabené mrazem uhynuly také za delší dobu, třeba až druhým nebo třetím rokem, zpravidla ještě po napadení škůdci a chorobami; hovořilo se o druhotných škodách.

Ovocné stromy nejvíce utrpěly v „mrazových oblastech“ (obr. 1) a zde pak zejména v nižších polohách, dolinách a okolí vodních toků. Naopak ve vyšších polohách byly překvapivě často zaznamenávány škody menší. Podle Karla Kamenického se zde místy zcela nepoškozené uchovaly i relativně choulostivé ořešáky. Tuto skutečnost klimatolog Václav Hlaváč vysvětluje tím, že zejména v únorových dnech r. 1929 se vytvořila silná inverze a teplejší byly právě vyšší polohy.

Mrazovou kalamitou r. 1929 bylo naše ovocnářství zdecimováno natolik, že Ministerstvo zemědělství iniciovalo subvenční akci, jejímž cílem bylo urychlení a usnadnění výsadby nových ovocných dřevin. Podpora byla vyplácena až do výše 300 nahlášených uhynulých stromků na jednoho žadatele. Subvencovány byly pouze dvě až tři odrůdy jednoho druhu ovocné dřeviny se zdůvodněním aby byl položen základ k budoucí jednotné sklizni ovoce. Náš významný pomolog poloviny minulého století Josef Kudlák zdůrazňoval, že zima 1928/29 znamenala výrazný předěl v odrůdovém složení našeho ovocnářství: v důsledku primárních a druhotných úhynů ovocných dřevin a následných nových výsadeb z našeho ovocnářství prakticky téměř vymizela značná část doposavad hojně pěstovaných tradičních staročeských odrůd našich ovocných dřevin.

Nepříznivé účinky této neobyčejně kruté zimy se projevily i na lesních dřevinách. Obsáhlou zprávu o prvotních a druhotných škodách, způsobených zimou 1928/29, vypracoval náš významný lesník, pedagog a výzkumník Bohuslav Polanský. Uvádí, že škody se na lesních dřevinách projevovaly především žloutnutím jehličí, předčasným opadem listů, zničením povrchových pletiv (tzv. korkovými útržky, vznikajícími nejčastěji u mladých větví), vznikem mrazových desek (zde jde již o poškození kambiálních pletiv), sníženým přírůstem tloušťkovým a výškovým, vznikem podélných mrazových trhlin a mrazových kýl, výskytem abnormálního neboli nepravého jádra čili pajádra (u buku) a někde dokonce usycháním částí lesních dřevin až celých stromů. Na ochuravělých stromech byl též pozorován vyšší výskyt kůrovců a jiných škůdců… K největšímu postižení účinky mrazu docházelo u jedle a buku.

Mimořádně pronikavý dopad této extrémní zimy byl zaznamenán zvláště u zvěře (tab. III) a přezimujícího ptactva. Právě průběh počasí v zimním a jarním období ovlivňuje tyto skupiny živočichů vždy velice pronikavě. Podle mysliveckého odborníka a historika Jiřího Andresky stavy zajíců, králíků, koroptví a bažantů navíc výrazně poznamenalo to, že se staly snadnější kořistí pro predátory. Správce Městského lesního úřadu v Jihlavě si poznamenal: …též podél řeky vymizela všechna zvěř… Největší ztráty v počtech uhynulých kusů byly zaznamenány u koroptve polní, dále u králíka divokého, zajíce polního, srnce obecného a bažanta obecného.

Zima 1928/1929 u nás vůbec v celé řadě oblastí způsobila velmi závažné změny. Regionálně se projevovaly až výraznou změnou krajinného rázu. Denaturalizace krajiny totiž na některých územích dosáhla stupně, který lze přirovnat k dopadu prvých etap pozdějších hospodářsko-technických úprav pozemků, které u nás provázely kolektivizaci zemědělství. Ovšem s tím rozdílem, že se ještě nejednalo o změny nevratné. Velice výstižně tuto skutečnost ve svém článku v roce 1931 popsal již výše zmíněný Karel Kamenický: … v roce 1929 a 1930 udály se velmi závažné změny, které přetvořily onen půvabný ráz krajiny, na nějž jsme si zvykli v předchozích dobách. Po této kruté zimě nejenom prořídly, ale namnoze úplně zmizely ovocné sady a zahrady, zmizela i ovocná stromořadí, která vroubila naše silnice a polní cesty… není třešňovek, pověstných zejména v době květu, kdy lákaly zdaleka poutníky… jde o největší pohromu zemědělství, jakou znají naše hospodářské dějiny… dotýkají se více méně každého zemědělce… a potrvá mnoho let, než bude dokončeno úspěšně dílo obnovy.

Literatura

Hlaváč Václav: Povětrnostní poměry v republice Československé ve vegetačním
roce 1928/29. In: Československá statistika, sv. 81, řada XII. Státní úřad statistický, Praha 1932.

Hlaváč Václav: Tepelné poměry hl. města Prahy. Pražské studie geofyzikální, díl I., Praha 1937, a díl II., Praha 1941.

Krška Karel: Extrémně silné mrazy v bývalém Československu v zimě 1928/29 v meteorologické a zemědělské literatuře. In: Rožnovský J., Litschmann T. (ed.): Extrémy počasí a podnebí, Brno 2004.

Matejovič Pavel: Zima A. D. 1500–2010. Historia a podoby zím v Európe a na Slovensku. Veda, vydavatelstvo Slovenskej akademie vied, Bratislava 2011.

Novák V., Mrkos J.: Mrazová kalamita československého ovocnictví v r. 1928–1929 ve vztahu k meteorologickým poměrům. Věstník Čs. akademie zemědělské 9, 1933/6–7.

Polanský Bohuslav: Účinky neobyčejně tuhé zimy v roce 1928–1929 na lesní dřeviny. Sborník výzkumných ústavů zemědělských ČSR, svazek 60. Ministerstvo zemědělství, Praha 1930.

Sekera Jiří: Úlovky zvěře v ČSR ve světle statistiky národohospodářské a ztráty zvěře vlivem tuhé zimy 1928–1929. Zvláštní příloha časopisu Stráž myslivosti, 1932.

Schneider Rudolf: Letošní zima (1928/29), Vesmír 7, 181, 1929/8.

Vašků Zdeněk: Hold slunci, dešti, půdě a pluhu, Nakladatelství Academia, Praha 2014.

Historical Weather Maps, 1929.

V pražských Riegrových sadech byla 12. února 1929 nasbírána celá nůše zmrzlého ptactva… Na venkově hladoví zajíci ohlodávají stromky a přibíhají až do stavení, odkud se nedají odehnat ani zuřivým štěkotem psů… Bažanti a koroptve chodili též do vesnice. Na polích se nacházely mrtvolky vyhublých zajíců, koroptviček a v lesích srnčí zvěře… Vše vázne, doprava i práce, vlaky jezdí nepravidelně a některé byly vyřazeny vůbec… Fronty na uhlí u nádraží připomínají válku… Instalatéři nestačí rozmrazovat potrubí. Vznikly problémy se zásobováním vodou. V Ostravě, kde došlo k havárii vodovodu, se džbán vody zprvu prodával za 1 Kč, později již za 5 Kč… Rolníkům pomrzlo mnoho brambor ve sklepích a též hospodářských zvířat, zejména selátek. Mnozí chovatelé dobytku ve stájích musili topiti… Cestování je skoro nemožné, jsou obrovské závěje, kola vozů přimrzávají… Mnoho obcí, zejména na Šumpersku a Valašsku je odříznuto od světa… V Praze je celkem deset ohříváren, které jsou tak přeplněny, že se zájemci o pobyt musí odmítat…V Brně přišlo včera do Zbrojovky sto dělníků s omrzlinami, takže je bylo třeba propustit z práce do domácího ošetřování… Ve školách zůstávají i vnitřní okna po celé dny zamrzlá, třídy nelze dotopit, i když je oheň v kamnech udržován po celou noc. Ministerstvo školství a národní osvěty nařídilo výnosem, aby vyučování na všech školách bylo zastaveno. Firma Ludvíka Rundta z Frýdku lehla popelem jen proto, že frýdeckým hasičům zamrzla voda v hadicích. Nebylo divu, neboť v den požáru klesla teplota na minus 41 stupňů… V noci na dnešek zmrzl na stráži vojín 152. pluku v Olomouci… Ve Stropnici u Římova zmrzl, sedě u stolu ve svém bytě, Tomáš Kubata. Když byl sousedy nalezen, byl tak zmrzlý, že tvořil ledový rampouch… Sněhu bylo moc a byly velké závěje. Ještě koncem března bylo na polích tolik sněhu, že vznikaly obavy z jarních povodní. Leč nestalo se tak. Sníh pomalu roztál a voda nižádných škod nezpůsobila. Obecná seť na polích začala až po 15. dubnu. Ale pro ranní mrazy lidé po ránu sili v kožichu a teplé čepici. Sněhy ale někde v zástinech ležely ještě na počátku května. Led se objevil i na Jaderském moři, např. při chorvatském Šibeniku a v benátské laguně, což se údajně nestalo již sto let.

Úryvky novinového zpravodajství z 2. poloviny ledna a z února roku 1929 a ze záznamů obecních kronik a pamětních knih.

Již od začátku ledna tohoto roku vyznačovala se letošní zima neobyčejným množstvím sněhu, krutými mrazy a sněhovými vánicemi. Nejvyšší stupeň mrazu byl … (v kronice zůstalo prázdné místo – teplotní údaj nebyl doplněn). Účinek letošní zimy na lovnou zvěř všeho druhu byl katastrofální. Odhadnuto, že v polích zahynuly celé tři čtvrtiny veškeré zvěře a v lesích pak její dobrá polovina.

Z Kroniky obce Pelec na Pelhřimovsku

O té nebývalé zimě naše ovocné stromoví, které bylo ještě vyčerpáno po suchém létě 1928 nedostatkem vláhy, utrpělo krutými mrazy velké škody, které bude možno vyčíslit ale až za dva tři roky, až mrazem poškozené, zdánlivě vegetující stromy úplně zajdou… Ovocné stromy v zahradách a ve stromořadích podél silnic a podél polních cest povětšinou pomrzly anebo později zašly zeslabením či podlehly různým nemocem a škůdcům, jako jsou puklice, květopas a mera jabloňová. Nejvíce pomrzly třešně, švestky a hrušně… Sníh mnohde sahal až ke korunám stromů, takže vznikaly značné škody také okusem zvěře. Je dnes bohužel smutným faktem, že u nás v této době vlastně ani ovoce nemáme a v dlouhé budoucnosti ani míti nebudeme… Uvádí se, že v důsledku této zimy v Československu bylo zničeno více nežli dvacet milionů ovocných stromů…

Z hospodářských záznamů rolníka Vladimíra Kuchyňky ze Žitče na Jindřichohradecku

Soubory

článek ve formátu pdf: V201502_096-098.pdf (572 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky