Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Mozaika

Věda na stránkách tisku
Publikováno: Vesmír 79, 290, 2000/5
Obor: Různé
Rubrika: Mozaika

Sonda NEAR chemicky analyzuje planetku Eros
Americká sonda kroužící kolem Erosu poslala zprávu svého rentgenového spektrometru o tom, jaké prvky jsou na povrchu planetky. Bylo využito toho, že Eros byl dvakrát ozářen slunečním rentgenovým zářením. Díky tomu se podařilo poprvé získat informace, že na povrchu Erosu je hořčík, hliník, křemík a železo. Prozatím jsme se nedověděli, v jakém množství jsou tam tyto prvky přítomny, ale sonda to může zjistit, až se k planetce ještě více přiblíží. Jak prohlásil Jacob Trombka, šéf týmu, který se stará o spektrometr, chemická analýza by nám nakonec mohla pomoci odhalit původ této planetky zda je úlomkem velkého tělesa, nebo naopak slepencem menších tělísek.

Hrozí nám vesmír o něco méně?
Počet planetek o průměru větším než kilometr, jejichž oběžná dráha by se mohla zkřížit s dráhou naší planety a způsobit globální katastrofu, je podle studie Jet Propulsion Laboratory Státního úřadu pro letectví a kosmonautiku výrazně nižší, než se dosud soudilo. Podle nové analýzy nás ohrožuje pouze 700 planetek (s možnou chybou plus minus 230 těles) a nikoli 1500 planetek (plus minus 500). Podle trochu jedovatých poznámek některých expertů přecenění počtu nebezpečných planetek nemálo přispělo k tomu, že americký Kongres toto bádání štědře podpořil. V březnu 1996 D. Rabinowitz s kolegy instaloval kameru CCD na metrový teleskop amerického vojenského letectva na Havaji a nechal ji tam do srpna 1998. Výsledky pozorování analyzoval s využitím programu, jenž simuloval pohyb planetek přibližujících se Zemi, a na základě pozorování 45 planetek američtí astronomové své údaje extrapolovali na velký počet křížičů.

Zda je dnešní mírný optimizmus oprávněný, ukáže pochopitelně další výzkum.

Všeho moc škodí, i vitaminu C
Starší generace si vzpomene, jaký ohlas veřejnosti získal dvojnásobný laureát Nobelovy ceny Linus Pauling, když jako prevenci rakoviny doporučoval zahlcovat se vysokými dávkami vitaminu C.

Začátkem března na zasedání Americké společnosti pro ochranu srdce v San Diegu byli fanatikové nadměrné konzumace vitaminu C upozorněni, že to nemusí být beztrestné. Studie sledující 573 zdravých mužů a žen středního věku srovnávala vliv každodenního užívání 500 miligramů vitaminu C, což odpovídá deseti pomerančům, se zdravotním stavem lidí, kteří takové vitaminové bomby nebrali.

Ukázalo se, že požírači vitaminu C mají tepny ve výrazně horším stavu než rozumní lidé, kteří vitamin konzumují uměřeně. James Dwyer z Univerzity jižní Kalifornie se svým týmem prokázal, že nadměrné užívání vitaminu C zkoumaným osobám 2,5krát víc ucpávalo tepny. Kuřáci jsou na tom ale ještě hůř než pojídači vitaminu C, těm se tepny zúžily pětkrát víc než nekuřákům.

Poetická jména Velmi velkého dalekohledu
Dosud bylo zvykem, že nové dalekohledy nesly jména významných astronomů nebo štědrých mecenášů. Připomeňme si dva stále více citované Keckovy dalekohledy na Havaji, které zvěčňují vědymilovného obchodníka s auty. Nedávno se hledala jména pro čtyři osmimetrové a tři dvoumetrové dalekohledy, které v chilské poušti Atacama buduje Jižní evropská observatoř. Very Large Telescope má čtyři dílčí dalekohledy. Jejich jména byla zvolena netradičně: Slunce, Měsíc, Jižní kříž a Sirius, a to v jazyce domorodého národa žijícího v jižním Chile.

Ubližujeme poštovním holubům?
Chovatelé holubů v Anglii zpozorovali, že jejich opeření závodníci hůře hledají cestu domů. A schopnost holubů trefit domů, i když jsou odvezeni tisíce kilometrů daleko do neznámých zemí, nás fascinuje i dnes, v době orientačních družic.

Kalifornský geofyzik Jon Hagstrum prozkoumal výsledky čtyř britských holubích závodů. Např. v červnu 1997 se vrátily z Francie do Anglie z 60 000 ptáků pouhé dvě třetiny, třetina zabloudila. Chovatelé holubů potvrdí, že je to neobvyklé.

Jon Hagstrum vychází z obecného předpokladu, že holubí kompas je založen na působnosti zemského magnetického pole a na poloze Slunce na obloze, orientační smysl je však jistě doplňován i sluchem. Holubi slyší na rozdíl od nás nízkofrekvenční zvuk vznikající narážením vodních mas na dno moří. Moře jim tak i na vzdálenost stovek kilometrů slouží jako spolehlivý orientační bod zpřesňující jejich let.

Při čtyřech zkoumaných závodech, kdy mnozí holubi neuspěli, přeletělo trasu nadzvukové letadlo Concorde a ptáci se ocitli ve stopě jeho rázové vlny. Tím prý dočasně ohluchli, takže ztratili schopnost vnímat svůj orientační signál. Měli bychom se ale zeptat, jestli Concorde za určitých okolností není pro holuby natolik hlučný, že ohluchnou trvale. A kdyby byl, jak bychom na to zareagovali my lidé?

Věda žaluje na řidiče
Britská laboratoř v berkshirském Crowthorne, která zkoumá dopravu, se snaží přispět k snížení počtu obětí na silnicích a městských ulicích. Ročně se obětí dopravní nehody stává v Británii 3300 lidí a v zemích Evropské unie 45 000 lidí.

Jak lze podle Britů aspoň část těchto životů zachránit? Stačí prý uvědomit si následující fakt: Když jedu rychlostí 58 kilometrů v hodině, zatímco ostatní řidiči kolem mne dodržují předepsanou rychlost 48 km, je asi desetkrát pravděpodobnější, že havaruji. Z výzkumu dále vyplývá, že většinu havárií způsobuje poměrně malá skupina rychlých řidičů. Sklon jezdit rychle projevují především mladí lidé, dále muži, a posléze řidiči služebních vozů (ti nejčastěji porušují dopravní předpisy). Britští řidiči přicházejí nejvíce o život na zalidněných ulicích, kde je plno obchodů.

Kdyby se podařilo snížit průměrnou rychlost o pouhé tři kilometry v hodině, zachránilo by to život dvěma stům Britů ročně. Pamatujme si proto: Řidiči, kteří jedou o dvacet procent rychleji, než je průměrná rychlost ostatních řidičů, mají čtyřikrát až desetkrát vyšší šanci, že se stanou viníkem či obětí dopravní nehody.

Nejmenší primát planety
V Číně byla nalezena fosilie dosud nejmenšího primáta, jaký byl kdy spatřen. Velikostí se podobal myši a jeho hmotnost dosahovala 10 gramů. Na své vědecké jméno tvor teprve čeká. Žil před 45 miliony let a z jeho kostí je patrné, že šlo o poloopici (z žijících živočichů k nim patří např. lemuři). Z téhož naleziště pochází primát Eosimias, který vážil 15 gramů. O něm se před časem psalo, že tvoří vývojový článek mezi poloopicemi a opicemi žijícím v Novém světě.

Štěnice, která trápila staré Egypťany
Štěnice domácí dosud zůstává nepříjemným hostem v (některých) lidských příbytcích. Že je právem nazývána též štěnicí postelní, dokázali archeologové při vykopávkách v Egyptě. Zjistili, že štěnice trápila lidi už za vlády Tutanchamona (v letech 13501323 př. n. l.). Nalezena byla v příbytku dělnické čtvrti v Amarně, kde se ve dne skrývala v nábytku, v noci vylézala a živila se krví starých Egypťanů. Určitě už tehdy měla na svědomí přenos řady nemocí, například žloutenky typu B.

Mozambické záplavy byly předpovězeny
Tragickým povodním v Mozambiku věnovala naše televize hodně pozornosti. Řeka Limpopo zaútočila drasticky a zdánlivě bez varování. Přitom ale Mark Jury, který se na Univerzitě Zulu v Jižní Africe zabývá modelováním proměn klimatu, už loni v září prohlásil, že v roce 2000 bude na jihu kontinentu velmi deštivé období. Kdyby bývalo jeho varování nalezlo odezvu, mohly být důsledky povodní méně závažné. Mohly se totiž včas vypustit přehrady na řece Limpopo, v nichž by se dalo zadržet až 75 % vodních spoust.

Nyní se o Juryho metodě diskutovalo na mezinárodním fóru v Anglii. Je modelována na obyčejném počítači, zatímco Juryho kolegové v jiných zemích používají superpočítače. Jury vyšel z analýzy historických dat o poměrech v atmosféře i oceánu. Příčinu povodní vidí v oceánském proudu El Niño (viz Vesmír 74, 257, 1995/5) v rovníkovém Tichém oceánu, který je nyní v plné síle. Osm let během uplynulého desetiletí, po které je proud aktivní, prožívala jihovýchodní Afrika celkem průměrné deště. Když však průběh dešťů ovlivní podmínky nad Indickým oceánem, a tak tomu bylo právě letos, deště se stáčejí vlivem rychlých výškových proudů k jihu, mimo pevninu. Nyní tedy bylo výškové proudění slabší a deště mohly zaútočit na povodí Limpopa.

Klimatologové si stěžují, že mají stále nedostatek meteorologických údajů z oblasti Indického oceánu.

Chystá se Krakatau k dalšímu výbuchu?
Pro naše předky byl výbuch Krakatau r. 1883 v Sundském průlivu mezi Jávou a Sumatrou obrazem pekla. Když zprávy dorazily do Evropy, lidé se zhrozili. Vlna cunami o výšce 40 metrů tenkrát zahubila 36 000 lidí. Hřmění sopky bylo slyšet až do vzdálenosti 4650 kilometrů a vliv vulkanického prachu a popela na atmosféru se dal pozorovat snad po celé zeměkouli.

Pak sopka na čas ztichla a ozvala se výrazněji až r. 1952, a potom r. 1966. Dala vznik novému kuželu, nazvanému Dítě Krakatau. Sopka, tyčící se na ostrůvku o rozloze 15 km2 do výše 813 m n. m., patrně opět ožívá. Loni 5. února vulkán soptil po pět dnů. Podle indonéských vulkanologů jde o pokračování aktivity z r. 1992. Není to snad předzvěst dalšího silného výbuchu?

Postupné narůstání ledovců
Za posledních 50 milionů let se teplota hlubinných vod oceánu snížila o 15 °C, a to postupně, v několika etapách. Tvrdí to britští vědci, kteří použili nový teploměr oceánu, založený na studiu hořčíku a vápníku v schránkách mořských prvoků dírkonošců (Foraminifera). Ochlazování oceánu odpovídalo narůstání ledovců. Rychle přibývat začaly v Antarktidě před 34 miliony let. Další výraznější ochlazení oceánských vod následovalo před 14 miliony, a posléze před 5 miliony let.

La Villete má obavy
Kdo z vědců nebo studentů pobývá ve Francii, snaží se navštívit městečko vědy La Villete. Dosud do něj přicházelo ročně v průměru 1,6 milionu platících návštěvníků, ale v roce 1999 návštěvnost o 2 % klesla. Podle Jeana-Pierra Dalberyho, který ve správní radě městečka zastupuje Ministerstvo kultury, La Villete už v návštěvnosti dosáhlo maxima a jeho budoucnost spočívá ve vztazích k okolním regionům a také ve virtuálních návštěvnících. Život La Villete by r. 2002 mělo výrazně ovlivnit otevření další atrakce, EuroDisney 2 v Chassy (Disneyland v Paříži navštíví ročně 12,5 milionu lidí). Vědě v La Villete tedy přibude soupeř.

Proměny ruského vysokého školství
V Rusku je nyní 829 vysokých škol, z toho 580 státních a 349 soukromých. Počet těch soukromých stále roste, ale řada jich opět zaniká. Úroveň některých z nich je však pochybná a jejich absolventi mají ke skutečným studentům hodně daleko.

Volgogradská oblastní prokuratura shrnula výsledky první zevrubné prověrky kvality vysokých škol ve svém regionu, kde je celkem 48 vysokých škol, včetně poboček vysokých škol z jiných částí Ruské federace. Tři vysoké školy budou uzavřeny, u 25 bylo zjištěno závažné porušování zákonů.

Soukromých škol je ve Volgogradské oblasti celkem 14. Z 67 000 studentů si dnes každý pátý pobyt na škole platí. I soukromé školy zaručují studentům odklad vojenské služby a vydání státního diplomu o ukončení studia. Přitom některé z nich neprošly atestací a nezískaly akreditaci. K nim patří například filiálka Mezinárodního institutu ekonomie a práva, filiálka Institutu turizmu, reklamy a šoubyznysu či Institut humanitárních studií. Například studenti kurského Aksjonovova institutu ekonomiky a práva vyslechli za celý rok dvě přednášky a vypracovali dvě kontrolní práce, jsou však ujišťováni, že diplom dostanou. Představitelé Volgogradské zemědělské akademie jezdili před závěrečnými zkouškami za rodiči studentů a prosili je o příspěvek na výuku za dobrého studenta žádali 2500 rublů, za neprospívajícího 10 000 rublů.

Přes tyto výsledky kontroly soudí vicegubernátor a předseda oblastního Výboru pro vzdělání Viktor Bespalov, že většina volgogradských vysokých škol je ve srovnání s ruským průměrem na špičkové úrovni.

V r. 1999 bylo v Nižním Novgorodu ohlášeno zřízení nového Vysokého komerčního učiliště, které dosud nemá žádnou materiální základnu. Stačilo pouze vybrat poplatky za studium, ale přednášky nezahájilo. Naproti tomu úspěšně si vede Institut managementu a byznysu, který zahájil vyučování v r. 1995 a letos již na něm absolvují první bakaláři. Dalších deset obchodních učilišť, poboček moskevských vysokých škol, působí bez atestace.

Všechny vzniklé vysoké školy se těžko mohou uživit. Představitel Ministerstva školství Sverdlovské oblasti Sergej Abdějev konstatoval, že v jeho regionu je 19 státních a 12 soukromých vysokých škol, které jsou oprávněny vydávat diplomy o ukončení studia. Kromě toho ve Sverdlovské oblasti působí ještě asi 100 poboček vysokých škol z Moskvy, Petrohradu a Uralu, které ročně vychrlí 10 00012 000 absolventů, pro něž pak není uplatnění.

V Kemerovské oblasti vzniklo za posledních pět let zhruba třicet soukromých učilišť, která usilují o to, aby získala postavení univerzit, kolejí a obchodních či marketingových akademií. Úroveň např. Rusko-americké technické koleje je velice špatná. Některé instituce jsou přímo podezřelé např. Otevřená univerzita vydávající diplomy bakaláře, magistra i doktora politických, ekonomických i zemědělských věd se soustřeďuje na odkrývání úplného potenciálu lidí pomocí hlubokých meditací. Objevují se i pokusy náboženských sekt vytvářet své vlastní vysoké školy.

Boj o patenty
Objevy a vynálezy zpeněžené v patentech přinášejí prozíravým státům nemalý prospěch. Je zajímavé srovnat současnou úroveň Německa, Spojeného království a Francie ve třech významných oborech elektronice, letecko-kosmickém průmyslu a farmacii.

V elektronice vede výrazně Německo, které získává téměř 9 % světových patentů, zatímco Francie a Spojené království se pohybují kolem 5 %. Letecko-kosmická sféra dává šanci především Francii (přibližně 14 % světových patentů), následuje Německo (12 %) a Spojené království (7 %). Ve farmacii vede Německo (13 %) před Spojeným královstvím a Francií (okolo 7 %).

Co dělat se stoupajícím počtem důchodců
I u nás se vede politický boj o pozdější odchod do důchodu s odůvodněním, že zanedlouho by pracující své důchodce neuživili. Pozoruhodnou studii o perspektivách Francie v tomto směru zveřejnil Hervé Le Bras, ředitel Vysoké školy společenských věd. Podle jeho názoru Francouzi ani ostatní Evropané neuživí důchodce už velmi brzy. Mají-li obyvatelé Francie v roce 2025 dostávat důchod na dnešní úrovni, bude prý zapotřebí, aby do této země přišlo 23 milionů cizinců a do Evropy celkem 159 milionů lidí odněkud z Jihu.

Divize úřadu OSN pro populační trendy, která tato šokující čísla uveřejnila, je přesvědčena, že jedině tak bude možné udržet potřebný poměr čtyři pracující na jednoho důchodce. Má to vyplývat z analýz, které zvažují vývoj porodnosti, úmrtnosti, mezinárodní migraci a také definici, co je to vlastně práce.

Nerovnováha poměru se narušuje prodlužováním předpokládané délky života. Od r. 1970 každé čtyři roky vzrůstá průměrná délka života o rok. Odhlédneme-li od úmrtí dospělých, kteří se nedožili důchodového věku, tak čtyřicet ročníků narození (lidé ve věku 2060 let) už dnes musí svou prací živit deset ročníků (ve věku 6070 let).

Za dalších 25 let se délka života ještě o šest let prodlouží, takže lidé v produktivním věku budou muset uživit šestnáct ročníků. Aby přitom bylo možno udržet onen potřebný magický poměr 4 : 1, bude nutno zajistit 4 krát 6 ročníků pracujících. Protože dnes už je pozdě začít je plodit, experti OSN navrhují jejich import. Do Francie by proto muselo přijít pracovat navíc 23 milionů cizinců. Roku 2025 se ale dějiny nezastaví. Je pravděpodobné, že se délka života bude dál prodlužovat, takže r. 2050 by ročníky ve věku 2040 let měly vydělávat na penzi 22 ročníkům. Aby se udržel poměr 4 : 1, muselo by do Francie imigrovat 50 milionů pracujících cizinců.

Jak ale Le Bras připomíná, tyto propočty zapomínají na nepříjemnou okolnost, že těch 23 milionů cizích pracovníků rovněž zestárne. A pokud nebudou v penzijním věku brutálně vyhoštěni bez penze do své domoviny, budou potřebovat další čtyři náhradníky v aktivním věku, aby se poměr 4 : 1 udržel.

Krýt později penze pracovníků zprvu vydělávajících na penze by si vyžádalo 45 milionů náhradních imigrantů, a to za předpokladu, že by do Francie přijížděli cizinci ve věku 25 let a jejich děti a rodiče by měli vstup zakázán. Takže pro rok 2050 se dostáváme k počtu 100 milionů potřebných pracujících cizinců.

Na konci příštího století by se tedy potřebná imigrace, která by měla zajistit slušný životní standard důchodů, přiblížila k polovině miliardy cizích pracovních sil. A mohl by chudý Jih takovýto požadavek vůbec naplnit? Bohaté státy by z těchto sobeckých důvodů musely pobízet chudé k větší plodnosti.

Tento článek jsem četl 1. dubna, ale aprílu v něm moc není.

Soubory

Článek ve formátu PDF: 2000_V290-292.pdf (134 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky