Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Mořské biopolymery a skleníkový jev

Publikováno: Vesmír 77, 537, 1998/9
Rubrika: Aktuality

Nedávné výzkumy na Univerzitě v Seattlu pomáhají objasnit, jakou cestou se oceány podílejí na úbytku oxidu uhličitého z atmosféry, tedy na přírodním zmírňování skleníkového jevu. V mořské vodě se z rozpuštěné organické hmoty samovolně vytvářejí drobné částečky biopolymerových gelů (někdy nazývané „mořský sníh“). Mikrogely jsou nepochybně biologického původu, protože obsahují sacharidy, bílkoviny, lipidy a enzym zvaný ribulóza-1,5-bisfosfátkarboxyláza/oxygenáza. Jejich strukturu brzy osídlí bakterie, které metabolizují organické látky přítomné ve vodě. Uvolněný CO2 znovu vstupuje do metabolických cyklů v mořské vodě a může se z ní dokonce vracet do atmosféry. Průtoková cytometrie ukázala, že se rozměry těchto mikrogelových částeček postupně zvětšují. Částečky mají negativní elektrostatický náboj, a proto se v nich hromadí uhličitan vápenatý rozpuštěný v mořské vodě. CaCO3 potom krystalizuje, ztěžklé částečky zbavené vody klesají k mořskému dnu a podílejí se na pomalém vytváření sedimentů. Navázaný oxid uhličitý tak na dlouhou dobu vymizí z potravních řetězců. Tým Pedra Verduga strukturu polymerových mikrogelů studuje X-paprsky, skanovací elektronovou mikroskopií a laserovou spektroskopií. Chtějí tak zpřesnit možnosti jejich podílu na cyklech uhlíku v mořích. (Nature 391, 568, 1998)

Soubory

Článek ve formátu PDF: 1998_V535-537.pdf

Diskuse

Žádné příspěvky