Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Morava na starých mapách

Publikováno: Vesmír 94, 714, 2015/12
Obor: Geografie

Vlastní kartografický obraz získala Morava až jako poslední z českých historických zemí. Jak si ji představovali staří evropští kartografové, jaké byly zdroje jejich chyb a v čem tkví jedinečnost první Fabriciovy mapy z roku 1569?

Čechy se mohly pyšnit mapou mladoboleslavského lékaře Mikuláše Klaudyána již od roku 1518. Na jeho práci navázal o padesát let později duchovní Johan Criginger. Jedinečnou mapu Slezska vydal v roce 1561 učitel Martin Helwig. Teprve v lednových kalendách roku 1569 přistoupil k publikování své mnohaleté práce při mapování Moravy vídeňský vzdělanec Pavel Fabricius. O půl století později podrobil mapu důkladné revizi „učitel národů“ Jan Amos Komenský. V jejich kartografickém ztvárnění se nutně musela projevit absence kvalitní mapových podkladů.

Na okraji zájmu

Vlivem geografické izolace od důležitých hospodářských a politických center zůstaly české země na dlouhou dobu také na okraji zájmu kartografů. V díle antického vzdělance Klaudia Ptolemaia se můžeme setkat s prvními, i když nepříliš spolehlivými zmínkami o našich zemích. Latinské přepisy jeho Geografiké Hyfegesis se však objevily v Evropě až na počátku 15. století. Podle uváděných souřadnic není možné bezpečně identifikovat jednotlivá místa ani je blíže lokalizovat. Snad Ptolemaios zmiňuje typická hraniční pohoří jako Šumavu (Gabreta Luna či Luna Silva?), sudetská pohoří (Sudeta Oré) či Krkonoše, Jeseníky, Beskydy (Askiburgion Oros). Na mapách zpracovaných na podkladě Ptolemaiových údajů je obecně zaznamenáno více informací pro moravský prostor nežli pro samotné Čechy. Skutečností je, že podél toku řeky Moravy vedla jedna z větví Jantarové stezky, významné starověké obchodní cesty mezi Středozemním a Baltským mořem.

Pokračovateli antické vzdělanosti se na několik stovek let staly arabské země. Přibližně z poloviny 12. století pochází mapa světa učence al-Idrísího, který ji sestrojil na sicilském dvoře normanského krále Rogera II. Země česká je na mapě připomenuta nápisem bilād buāmia. Pojmenování Sabuna snad odkazuje na zákres Brna.

Znázornění světa na středověkých křesťanských mapách bylo silně ovlivněno náboženskými motivy. Nejznámější kruhové mapy světa Mappae mundi přesto přinášely o našich zemích více zmínek než mapy arabské. Mezi vrcholná díla patří bezesporu nástěnná oltářní mapa z německého kláštera Ebstorf. Po složení 30 pergamenových listů dosahoval průměr mapy úctyhodných 3,5 metru. Moravu na ní připomíná nápis Morauia a zákres řeky Moravy (Macha Fl?) (obr. 1). O jejích obyvatelích se zde dočteme, že jsou kmeny slovanskými na východ od Čechů a že mají v sousedství také kmen Pečeněgů, kteří se živí lidským masem. Nejstarší česká kruhová mapa světa Vavřince z Březové z počátku 15. století připomíná Morawu pouze textovým popisem, umístěným společně s dalšími názvy v trojdílném schématu písmene T.

Na tzv. moderní mapě střední Evropy kardinála Mikuláše Kusy z konce 15. století je Morava vyznačena poněkud nepřirozeně severněji než Čechy. Příčinu je možné nalézt v chybné interpretaci vzdálenosti mezi Podunajím a Severním a Baltským mořem. Na západních cestách se poutníci dostávali do hor mnohem dříve nežli v případě cest východních.

Vcelku věrný kartografický obraz středoevropského prostoru přinášejí poutnické mapy vyhotovené převážně na přelomu 15. a 16. století. Na mapách norimberského kartografa Erharda Etzlauba prochází Moravou tzv. Krakovská stezka spojující Vídeň s Krakovem přes Mikulov, Brno a Ostravu. Naproti tomu jsou Čechy doslova uzavřeny typickým věncem hraničních horstev. Teprve až na své druhé mapě autor doplnil zákres komunikací. Jde o důsledek hospodářské a kulturní izolace země v období po husitských válkách.

Portolánové mapy, sloužící jako navigační pomůcka námořníkům při plavbě na moři, již ze své podstaty nevěnovaly výraznější pozornost vnitrozemským oblastem. Vrcholné dílo portolánové kartografie, tzv. Katalánský atlas, zaznamenává prstenec hor obepínající Čechy, bohužel o Moravě zmínku nenalezneme. Na rukopisných umělecky ztvárněných nástěnných portolánových mapách vyplňují prázdná místa bohatě zdobené alegorické kresby, personifikovaná vyobrazení kontinentů či vlajky zemí.

Následky absence podrobného kartografického zpracování Moravy lze vystopovat i ve významných mapových dílech doby. Mapa Evropy Gerharda Mercatora, otce evropské kartografie, z roku 1554 vede skrze Moravu nepojmenovanou řeku ve značně deformované podobě písmena S.

Císařův osobní lékař, renesanční vzdělanec

Rodák z lužické Lubaně Pavel Fabricius (1519–1589) strávil většinu svého života v habsburské Vídni druhé poloviny 16. století. Jako osobní lékař císaře Maximiliána II. a dvorní falckrabí se jistě těšil významnému společenskému postavení. O jak všestranného renesančního vzdělance své doby šlo, dokládají nejenom profesorské tituly v oboru lékařství a matematiky na vídeňské univerzitě. Zajímal se také o botaniku, kartografii a astronomii. Jeden z mnoha jeho astronomických spisů dokládá pozorování novy v souhvězdí Kasiopeji, kterou sledoval i věhlasný astronom Tycho Brahe. Společně s Moravou plánoval zmapovat i celé Rakousko. Ještě z doby jeho studií na norimberské univerzitě pochází rukopisný atlas map světa vyhotovených v různých kartografických projekcích. Mnohé ze svých odborných matematických a astronomicko-měřických dovedností mohl dobře využít i při práci na mapě Moravy vydané na začátku roku 1569. Jaká byla Fabriciova motivace pro vytvoření takového díla, s jistotou nevíme. Na posledních řádcích dedikace své mapy prosí Boha v krátkých verších o ochranu země před Turky, kteří v té době stanuli nebezpečně blízko před branami Vídně (obr. 3).

Ze stejného pramene se dozvídáme, že si byl autor vědom svého prvenství při mapování země. I díky němu se mapa dočkala značné publicity v jedinečných atlasech holandských kartografů. Postupně se v upravené podobě a formátu mapa objevila v dílech takových mistrů, jakými byli Abraham Ortelius, Gerhard Mercator či Gerard de Jode. Oproti původní rozměrné šestidílné mapě se však jednalo o jednolistá vydání s redukovaným obsahem i náplní.

Objevují se námitky i krádež

Ihned po vydání mapy se ale od moravských šlechticů v čele s Albrechtem Černohorským z Boskovic objevila první kritika správnosti obsahového zákresu. Na předložené připomínky však Fabricius nebral zřetel. Patrně za jeho zády poskytli lékařští kolegové Jan Crato a Tomáš Jordán opravenou verzi mapy holandskému vydavateli Abrahamu Orteliovi, který ji zapracoval do svého nejznámějšího díla, atlasu Theatrum Orbis Terrarum. O tom, jak cenný majetek představovaly měděné tiskové matrice, svědčí mimo jiné skutečnost, že byly Fabriciovi „hanebně zcizeny“. O své neblahé zkušenosti se autor podělil v textu vyrytém na zmenšeném vydání mapy z roku 1575, která se již obešla bez zákresu Dolních Rakous (obr. 5).

V daleko větší míře procestoval Moravu Jan Amos Komenský. Rodák z Moravského Slovácka poznal zemi velmi dobře i díky vlastní autopsii. Jako poslední biskup Jednoty bratrskévšak byl nucen Moravu z náboženských důvodů opustit. Ještě před svým trvalým odchodem do zahraničí roku 1628 pobýval několik let u svého mecenáše a významného moravského šlechtice Karla staršího ze Žerotína na jeho východočeských panstvích.

Nejenom autorova osobnost, ale i kvalita měřického, kartografického a uměleckého zpracování učinila z Komenského mapy jedno z nejpopulárnějších kartografických děl českých zemí své doby (obr. 2).

Nejstarší vydání mapy pochází již z roku 1624. Po dobu 150 let se mapa dočkala více než sta různých vydání. Tiskové desky k ní vznikaly v nakladatelských domech v Holandsku, Německu i Itálii. Výtisky mapy našly své pevné místo v atlasech kartografů Claese Visschera, Willema Blaeua či Jodoca Hondia. Popularitu díla dokládá i podvrh nepříliš povedené odvozeniny Fabriciovy mapy Moravy z rukou Petra Kaeria, který mapu signoval Komenského jménem. Komenského kartografické ztvárnění Moravy se objevilo například i na srdcové pětce karetní hry. Paradoxem zůstává, že jediné české vydání mapy z roku 1677 nenese autorovo jméno (obr. 4).

Odpověď na otázku, jaký byl účel vzniku Komenského mapy, není zcela jednoznačná. Přestože existuje dochovaný exemplář mapy rozložené na 18 listech a uložené v koženém pouzdře, jedná se spíše o ojedinělý případ využití mapy jako cestovní pomůcky. Ve většině případů byla mapa vevázána v rozměrných atlasech, u nichž lze stěží hledat praktické využití na cestách. V neutěšeném válečném období mohla mapa stejně tak dobře představovat strategický dokument pro vojenská tažení. Tomu napovídá i podrobný zákres horských průsmyků, mostů a brodů přes řeky, stejně jako bohatá místopisná náplň mapy. Motivaci pro tvorbu nové a přesnější mapy Moravy lze u Komenského hledat ve snaze o všenápravu věcí lidských, tedy i nepřesností a omylů map jeho předchůdců. Podle vlastních slov přistoupil k revizi starší Fabriciovy mapy v „nedobrovolné prázdni“, ve které se ocitnul po odchodu do exilu.

Komenský versus Fabricius

O tom, jakým způsobem vznikaly mapy obou autorů, se dozvídáme z dedikací. V prvé řadě oba zemi mnohokráte procestovali, pravděpodobně i pomocí jednoduchých nástrojů vyměřili. Zejména pokud se jednalo o lokální úlohy. Přízeň Žerotínů snad Komenskému otevřela dveře četných archivů.

Porovnání polohové správnosti map s mapami současnými poodhalilo některé jejich konstrukční nedostatky. Pro představu, polohová přesnost zákresu obou map se pohybuje okolo pěti až sedmi kilometrů s výraznými lokálními specifiky. Mapy jsou orientovány od zeměpisného poledníku směrem na východ. Jedná se patrně o důsledek chybného ztotožnění s magnetickým poledníkem. Především oblast západní, jižní a severovýchodní Moravy společně se Slezskem vykazuje známky značné polohové deformace. Naproti tomu relativní přesnosti dosahují vzdálenosti mezi významnými moravskými městy. Jedná se o spojnici Znojma, Brna, Kroměříže a Nového Jičína.

V případě Komenského mapy se tato pomyslná linie prodlužuje do jihozápadní části Moravy a na opačné straně dále do Slezska. Zde naměřené vzdálenosti na mapě odpovídají nejlépe skutečným hodnotám. Ponejvíce sídel a i jejich rozmanitou strukturu nalezneme právě v těchto částech obou map. Z Vídně na Moravu zakreslil Fabricius města a vesnice podél dvou hlavních tras ve směru na Znojmo a Mikulov. Stěží lze prokázat, jestli vzdálenosti oba autoři sami vyměřovali, přestože k tomu již existovaly odpovídající instrumenty.

Vůz s mechanismem na měření otáček kola, takzvané viatorium, při svých měřeních později využívali kartografové a autoři map Moravy Jiří Matyáš Vischer či Jan Kryštof Müller. Cestovní itineráře mohly stejně dobře posloužit jako užitečná pomůcka nejen při cestách, ale i při konstrukci map. Zaznamenaná mílová měřítka s délkami tehdy užívané moravské a zeměpisné míle jsou toho důkazem.

Oba vzdělanci patrně vymezené trasy velmi dobře znali i z vlastních zkušeností. Z Vídně přes Brno a Ostravu až do polského Krakova procházela takzvaná Krakovská obchodní stezka.

Komenského kartografické ztvárnění Moravy bezesporu předčí mapy jeho předchůdců. Obsahově zaznamenává více než 600 sídel včetně dalších tematických prvků jako vinic, termálních pramenů, dolů apod. (obr. 4).

Legenda citlivěji vystihuje soudobou historicko-geografickou realitu. Na rozdíl od Fabriciova převažujícího městského charakteru osídlení zachycuje Komenský detailněji vesnice, vesničky i nepojmenované osady. Tam, kde je to třeba, opravuje chybné a mnohdy zkomolené názvosloví Fabriciovy mapy, případně uvádí k německým názvům české dublety uvozené písmenem B (bohemice – česky). O popularitě Komenského mapy svědčí četnost různých vydání i tiskových desek. Naproti tomu Fabriciovo prvenství zůstane již s největší pravděpodobností nepřekonáno.

Soubory

článek ve formátu pdf: V201512_714-719.pdf (767 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky