Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Mnohonožky na talíři?

Chytřejší nápad, než byste si mysleli

Publikováno: Vesmír 93, 348, 2014/6
Obor: Zoologie

Ačkoliv jsou mnohonožky velmi půvabné (někteří méně informovaní lidé by možná nesouhlasili), můžeme je právem označit za nechutné. Jejich nechutnost však nesouvisí se vzhledem, ale s chemickými látkami, které vyrábějí na svou obranu. Zástupci deseti řádů (představují více než 90 % všech známých druhů mnohonožek) produkují odpudivé sloučeniny užívané proti predátorům. Podle chemické povahy repelentu je lze rozdělit do dvou hlavních skupin. První skupina vyrábí benzochinony; do ní patří většina mnohonožek „červovitého“ tvaru těla (nadřád Juliformia). Druhá skupina vytváří hlavně kyanovodík (plochule a příbuzné skupiny z nadřádu Merocheta). Z toho důvodu mnohonožky nefigurují v našem jídelníčku, což je ve srovnání s různými skupinami hmyzu, korýšů, pavoukovců, červů i blízce příbuzných stonožek činí unikátními. Nenajdeme je ani v kuchyních v Číně, přestože Číňani jsou vyhlášení svými kulinářskými schopnostmi v přípravě jídel z různých neobvyklých zdrojů.

Mnohonožky jsou svými chemickými zbraněmi chráněny do jisté míry i před zvířecími predátory. Pokud jsou konzumovány, děje se tak příležitostně či sezonně (v případě ptáků), nikoliv masově po celý rok. Ze specializovaných predátorů mnohonožek můžeme proto jmenovat pouze zákeřnice (ploštice z podčeledi Ectrichodiinae) a larvy brouků z čeledí Phengodidae a Omalisidae (příbuzní kovaříků), jež svou kořist paralyzují a vysávají. Zraněné (i nezraněné) mnohonožky napadají pravidelně také někteří specializovaní vrubouni a lejnožrouti (Scarabaeidae, Vesmír 88, 215, 2009/4), kteří jsou paradoxně přitahováni právě benzochinony.

Z obratlovců požírají mnohonožky s benzochinonovými obrannými látkami prokazatelně surikaty, skunkové, vačice a také nosáli. Většina z nich však před sežráním mnohonožku nejdříve pořádně poválí po zemi, čímž z ní otřou vyloučené chemické látky. Naproti tomu některé malpy, mirikiny a lemuři se naopak snaží přenést sekrety chycených mnohonožek na vlastní srst – potírají se mnohonožkami jako tuhým deodorantem a stimulují je k vyšší produkci ošmatáváním, olizováním i okusováním. Jihoamerické malpy si mnohonožky dokonce navzájem půjčují pro utužení sociálních vazeb. Jelikož benzochinony dokážou syntetizovat i rostliny a protože orangutani a mirikiny se potírají listy těchto rostlin, domníváme se, že jejich chování je spojeno s obranou proti obtížnému hmyzu. Taková ochrana může být velmi významná, protože krevsající hmyz přenáší mezi primáty například 30 druhů zimniček (Plasmodium) – původců malárie.

Mnohonožky produkující kyanovodík jsou v potravě obratlovců ještě vzácnější. Kromě jednoho publikovaného sledování vačice se do nich (možná omylem?) pouští křeček prériový (Vesmír 91, 133, 2012/3). Kyanovodík však syntetizují i rostliny, jež chrání proti herbivorům. Přesto řadu těchto rostlin lidé zařadili do svého jídelníčku. Obsah jedu v potravě snižují drcením, vymačkáváním, pražením či fermentací. Příkladem může být maniok.

V Amazonii jsou nejoblíbenější pro pěstování právě odrůdy zvané yuca amarga, obsahující nejvíce jedu, neboť není třeba chránit je před škůdci. Lidské metabolity kyanovodíku jsou například kyanáty, které v laboratorních testech významně snižují přežívání zimničky tropické (Plasmodium falciparum). Domestikace manioku pravděpodobně částečně chránila obyvatele Jižní Ameriky před epidemií malárie, jejíž původce se do Ameriky dostal s přivezenými otroky z Afriky (kde původně parazitoval na gorilách nížinných).

Šokující první doklad pojídání mnohonožek lidmi publikoval mezinárodní tým pod vedením Dána Enghoffa letos. Příslušníci etnika Bobo v Burkina Fasu pravidelně sbírají a konzumují mnohonožky. Na jejich jídelníčku figurují dva druhy plochulí (Tymbodesmus falcatus a Sphenodesmus sheribogensis) a jeden neznámý druh mnohonožky z čeledi Spirostreptidae. Oba druhy plochulí jsou relativně malé, dorůstají kolem pěti centimetrů. Mají dvouletý životní cyklus, žijí skrytě v půdě, pouze dospělci se na začátku období dešťů, tj. v květnu až červnu, vyskytují masově na povrchu půdy, pod kusy dřev a kameny. Domorodci je sbírají, krátce povaří a nechají několik dní oschnout na střechách svých slaměných domů. Poté je servírují v rajčatové omáčce s obvyklými domorodými přílohami. Krátká doba povaření (do 5 minut) zřejmě uchová část kyanovodíku v jejich tělech, benzochinony jsou ve vodě nerozpustné. Díky tomu v mnohonožkách zůstávají látky, které jsou přírodními antimalariky. Jsou sice pro lidi jedovaté, ale jsou přijímány v dávkách, jež neohrožují lidský život.

Pokud tedy benzochinony a kyanovodík dokážou odpuzovat hmyz a dokonce i zimničky způsobující malárii, proč mnohonožky běžně nejíme? Důvodem je jejich hořkost. Nicméně obyvatelé západní Afriky zřejmě před nějakými 70 000 lety získali evoluční výhodu – sníženou schopnost rozpoznat hořkou chuť. Jsou proto schopni jíst i velmi hořká jídla včetně prakticky syrového manioku. Tato adaptace pravděpodobně u lidem možnila jíst potravu obsahující přírodní antimalarika, jako jsou flavonoidy. Subletální dávky toxinů sice lidem obecně neprospívají, v prostředí plném parazitů však mohou poskytovat velkou výhodu. Její význam ukáže statistika: promořenost malárií v některých západoafrických státech přesahuje 50 % a malárie zde zabíjí ročně podle různých odhadů jeden až tři miliony lidí. Neschopnost rozpoznat hořkou chuť rostlin obsahujících kyanovodík připomíná poněkud srpkovou anémii, onemocnění, které sice hendikepuje, ale zároveň do jisté míry chrání proti malárii.

Až příště budete v tropech vzpomínat, kam jste založili svá antimalarika, vzpomeňte si na mnohonožky – jistě jich kolem vás bude spousta. Otázka však bude znít (podobná té, kterou si kladou někteří senioři dennodenně po celém světě) – kolikže si mám vzít těch červených a kolik těch žlutých?

Literatura

Enghoff H. a kol.: Millipedes as Food for Humans: Their Nutritional and Possible Antimalarial Value – A First Report. Evidence-Based Complementary and Alternative Medicine 1–9, 2014, doi: 10.1155/2014/651768.

Yalcindag E. a kol.: Multiple Independent Introductions of Plasmodium falciparum in South America. Proceedings of the National Academy of Sciences USA 109, 511–516, 2012, doi: 10.1073/pnas.1119058109.

Liu W. a kol.: Origin of the Human Malaria Parasite Plasmodium falciparum in Gorillas. Nature 467, 420–425, 2010, doi: 10.1038/nature09442.

Soranzo N. a kol.: Positive Selection on a High-Sensitivity Aallele of the Human Bitter-Taste Receptor TAS2R16. Current Biology 15, 1257–1265, 2005, doi: 10.1016/j.cub.2005.06.042.

Soubory

článek ve formátu pdf: 201406_348-350.pdf (393 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky