Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Mitóza a amitóza

 |  4. 6. 2015
 |  Vesmír 94, 364, 2015/6

Pod kůži zažrané „pravdy“ bezmyšlenkovitě tradované po celá desetiletí nám brání vidět pestrý svět okolo. Uvítám od čtenářů poukazy na další podobné obraty.

Profáze – metafáze – anafáze – telofáze, umí to každý středoškolák; ti vnímavější ještě vědí o interfázi a meióze. Účelem toho nádherného tance chromozomů je podělit genetickým materiálem rovnoměrně dvě dceřiná jádra. (Tedy ne nutně dceřiné buňky: mnohonásobnou mitózou mohou vznikat buňky obsahující až tisíce jader, jako například u raných embryí octomilky nebo u myxomycet.)

A teď to přijde: objeví se poznámka, že někteří tvorové mohou mít také amitózu, dělení jádra jednoduchým zaškrcením. Pojem patrně z dávných dob, kdy se u některých „nižších“ eukaryot nedařilo mitózu dokumentovat, protože není doprovázena rozpadem jaderné membrány. Dnes víme, že probíhá sice skrytě, uzavřená v membráně, ale přesně tak, jak byla popsána u organismů „vyšších“, i když nakonec vskutku pozorujeme „pouhé“ zaškrcení jádra a jeho rozdělení. Amitóza sice neexistuje, ale už přes 100 let zapleveluje učebnice i hlavy. Co by se snad dnes dalo nazvat amitózou, jsou velice speciální případy dělení jádra – avšak právě u nich se pojem vůbec nepoužívá.

1. Nejlepším kandidátem je makronukleus nálevníků: k obsluze obrovské buňky je třeba genetický materiál mnohosetkrát namnožit: pak pochopitelně stačí dělení zaškrcením, protože nehrozí ztráta některých „položek“. (Mikronukleus se přitom dělí spořádaně klasickou mitózou.)

2. Snad by se tak daly nazvat i nejrůznější poruchy dělení jádra ve specializovaných a obvykle mnohojaderných buňkách některých tkání. Jev s názvem a-mitóza, tj. absence mitózy, se koneckonců týká i specializovaných buněk, jejichž jádra se už nebudou dělit vůbec.

3. No a pak jsou tu bezjaderné buňky jako savčí krvinky a krevní destičky anebo buňky oční čočky. Tam se nemá co dělit mitózou ani nijak jinak.

Avšak obecně vzato, eukaryoti amitózu neznají.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Molekulární biologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Anton Markoš

Doc. RNDr. Anton Markoš, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na katedře filozofie a dějin přírodních věd PřF UK se zabývá teoretickou biologií. Napsal knihy Povstávání živého tvaru (1997), Tajemství hladiny (2000), Berušky, andělé a stroje (spolu s J. Kelemenem, 2004), Život čmelákův (spolu s T. Daňkem, 2005), Staré pověsti (po)zemské (spolu s L. Hajnalem, 2007), Profil absolventa (2008), editoval sborníky Náhoda a nutnost (2008), monografii Markoš a spol.: Life as its own designer (Springer, 2009), Jazyková metafora živého (2010).
Markoš Anton

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes s podporou

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...