Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Mentální špajzky

Publikováno: Vesmír 80, 358, 2001/6

Inter desiderabilia cordis (mezi žádoucí věci srdce) zakladatele svobodného učení pražského náleželo, aby „království české, tak jako přirozenou povahou svou oplývá hojností potrav tělesných, rovněž velkým počtem moudrých mužů spůsobením jeho bylo ozdobeno, aby věrní obyvatelé téhož království, kteří po ovoci dobrých umění bez přestání lační, nemuseli o cizí almužny žebrati, nýbrž připravený stůl k nalévání v království svém měli…“ (citováno podle „Dějů university pražské“ od W. W. Tomka).

Přirovnání vzdělanosti k potravě je patrně stejně staré jako jazyk. Rád bych se jednou prošel po sémantickém poli všech těchto souvislostí, metafor, paralel – včetně jejich posunů v čase. Nestravitelné texty, neslané nemastné, chuť něco se dozvědět (výživného, ale bez nádivky), vyhnout se nechutným řečem, hlad po informacích… Spadla by tam snad i lidová definice vzdělání jako toho, co zbude, když všechno, co jsme se naučili (snědli, do sebe nalili a nacpali), zapomeneme (strávíme). A možná i stručná formulace Karla Krause: „Co stráví učitelé, to jedí žáci.“ Když se kdysi u nás hovořilo o tom, že knihy jsou zboží (duševně potravinářské) jako každé jiné, navrhoval jsem, aby na každé knize bylo tedy řádně uvedeno: „spotřebujte nejpozději do…“. A také složení a kalorická (informační) hodnota, popřípadě varování ministra školství nebo kultury, které by bylo obdobou varování ministra zdravotnictví na cigaretách.

Roman Ondák zkoumá systematicky tuto – a ještě širší – oblast ve svých konceptuálních instalacích. Patří sem sběr a uchovávání informací (muzea a kabinety kuriziot s hmotnými informacemi sušenými, lisovanými, naloženými (kompotovanými) v lihu či formalínu. Tak Ondák ukázal kresby ze starých anatomických atlasů, uložené – konzervované v nádobách, které se používají na patologických odděleních (vystavoval pak v lékařsko-historickém muzeu v Curychu).

Sběr informací a jejich uchovávání jsou tématem i dalších Ondákových instalací: pytlíky (třeba od čaje), sáčky, konzervy (přechovávající podle nápisů nejrozmanitější části vědních oborů), ale i podběráky; patří sem také rozmanité mentální špajzky (jejichž korelátem jsou např. knihovny).

Komunikatívny konzum (1997) probíhal ve dvou fázích. První se zabývala sběrem informací – pomocí magnetofonu skrytého v krabici; sběr probíhal objektivně na ulici. Hezky to odpovídá představě shromažďování a zapisování protokolárních vět, jimiž chtěl Otto Neurath zajistit zcela objektivní empirický základ vědeckých teorií. Tyto informace je však třeba otestovat, prosít, a pak je zpracovat – uvařit z nich vydatný pokrm, teorii. A druhá fáze instalace už obsahuje kuchyňský stůl s potřebnými přísadami, náčiním... A záleží na kuchaři – ani ty nejkvalitnější ingredience (data) neurčují jednoznačně výsledek – pokrm či teorii.

Tak je tomu i s instalací nazvanou Hlad. Někde vzadu, v mentální špajzce, jsou přichystány všechny ingredience – a zdá se, že prvotřídní – z nichž lze připravit leccos, např. nějaké (patrně dosti nechutné a nevýživné) dějiny filozofie, ale možná z nich nějaký vynalézavý kuchař připraví zcela neočekávanou inspirující pochoutku.

Obrázky

TERAZ PREJDEM NA CHVÍĽU K UMENIU

Čo sa stane, ak sa rozhodnete postupovať po naznačenej ceste opačne, než ako po nej postupuje veda? Keď sa sústredíme na následky príčin? Keď nás povedzme prestane zaujímať, prečo vplývajú vzťahy vzájomnej nevraživosti rodín na citový vzťah dvojice mladých ľudí, a namiesto toho sa sústredíme na otázku, čo sa môže z takejto situácie vykľuť a aké z toho môže plynúť ponaučenie pre iné rodiny a iné dvojice? V takomto prípade, aspoň sa mi tak zdá – ide o dosť často použitú schému zápletky, sme sa dostali do oblasti umeleckej tvorby. Ako vidíme, ide sa po tej istej ceste, po ktorej ide veda, ale opačným smerom – od príčin k následkom, zo spetitosti do pojmových, emotívnych, etických, estetických a ktovie akých ešte konštruktov vo vnútri – v interiéri – človeka, v jeho mysli.

No, a toto všetko si dnes začínajú uvedomovať niektorí vedci i niektorí umelci. Vznikla z toho predstava postmoderny, v rámci ktorej by sa niektoré rozdiely medzi vedou a umením mohli raz trocha pritlmiť. Veda i umenie by sa pohybovali po svojej spoločnej ceste chvíľu takým a chvíľu opačným smerom. Neviem, čo na to znalci postmoderny, ale ja ju vnímam takto a sem-tam to „funguje“.

Jozef Kelemen,

Exteriér a interiér: cesta a dva smery umenia a vedy (úryvok z textu),

in: Interiér versus Exteriér alebo Na hranici (možných) svetov,

vydalo Sorosovo centrum súčasného umenia – Slovensko

pri príležitosti rovnomennej výstavy, Bratislava 1996


Soubory

Článek ve formátu PDF: 2001_V358-360.pdf (363 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky