Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Medicína neví, kde má hranice

< předchozí | seriál: Chyby a omyly | další >
Publikováno: Vesmír 94, 452, 2015/7
Obor: Medicína
Rubrika: Eseje

Podle mých zkušeností s marnou osvětou je zbytečné plakat nad mlékem, které platonsky rozlil Descartes, když moderní medicíně položil dualistický základ a člověka jí předal rozpolceného na tělo, jemuž je vhodné věnovat se jako porouchanému stroji, a duši, kterou je lepší přenechat církvi a filosofii.

Je to jedna z cest a bohdá se najde dost heretiků typu Damasia, Pankseppa a dalších, kteří prokážou, že přinejmenším jedna část platonské „duše“ – emoce – nejsou ani efemérní motýlci, ani hodní či vzpurní koně, které řídí vozataj zvaný rozum. (Zde se sluší připomenout slova babičky spisovatele Richarda Glazara,1) která pravila: „Když je mužský úd tam, kde chce být, pak rozum je jen o kousek vedle.“)

Biomedicínskému modelu a medicíně založené na důkazech (EBM) však nelze upřít zásluhy, které dnes už ani neumíme docenit, počínaje například eradikací neštovic a konče transplantačním programem. Je na rozvoji psychosomatického přístupu, aby pomohl řešit lékařům také „illness“,2) což jim EBM vůbec nenabízí, navzdory tomu, že pacienti s funkčními obtížemi bez příslušného objektivního nálezu představují čtvrtinu těch, kteří jdou do ordinace praktického lékaře a odtud nezřídka na dlouhou pouť za různými specialisty. To je zdržení vývoje, cesta oklikou, ale nakonec je jistá naděje, že se řešení najde.

Co však je těžko napravitelnou chybou, je skutečnost, že medicína se vydala po cestě mocenské instituce, jíž moc zachutnala neméně než peníze. Nic podstatného v životě se neobejde bez jejího požehnání. Od samého početí, dirigovaného vynecháním hormonální antikoncepce, přes narození, první roky života, nástup do školy, do zaměstnání, schválení kdečeho řidičským průkazem počínaje a vycestováním do určité země konče. Nevím, jak bychom byli pohřbíváni – nejspíš by to bylo tajné zahrabání u hřbitovní zdi – nebýt medicíny. Medicína mi připomíná současné Rusko: neví, kde má hranice. Kam se na tuto moc hrabe středověká církev.

K moci politické patří nedílně moc ekonomická. Tu nelze upřít farmaceutickým firmám, které úspěšně semílají jak zdravotníky, tak pacienty. Protože prodej léků stále nepředstavuje dostatečný zisk, je třeba vytvořit novou oblast a tou jsou nové choroby, na které bude nutné vymyslet, dodat a prodat další tablety a pilule, eventuálně využít ty stávající. Příběh s Viagrou je sice prastarý, ale za uvedení zde stojí.

Když výrobci zjistili, že prodej modré pilulky dost nenaplňuje jejich kasy, rozhodli se vytvořit nové pastviny, na které by Sildenafil mohli vyhnat. Měla to být ženská sexuální dysfunkce. Tak si firma na lukrativní místo sezvala slavné odborníky přes ženskou sexualitu od gynekologů až po psychology a dala jim za úkol vytvoření nové klinické jednotky, která bude Viagrou léčitelná. Těm, co mají IQ vyšší než 80, je jasné, že ani kuře zadarmo jednotky nevytváří, tím méně jednotky tak závažné. A když se vědci s polotovarem scházeli za půl roku na jiném lukrativním místě, objevili se tam ti rejpalové z British Medical Journal a všem rozkopali bábovičky. Projekt musel jít na nějakou dobu k ledu. Ale nezhynul! Vyhozen dveřmi, vrací se oknem.

Další choroby se rodí jak houby po dešti. Jsou to veměs nectnosti, které dřív byly pokládány za hříchy. S hříchy však bylo nutné něco dělat, vyhýbat se jim, napravovat je. Teprve po nějaké době marných bojů byly vynalezeny odpustky, což farmaceutický komplex v zásadě přejal. S chorobami se totiž nedá dělat nic jiného, než je bez ohledu na jejich etiopatogenezi považovat za „stav bez viny“ a místo odpustků kupuje potrefený člověk léky. Jsou to většinou drahé přípravky nějak ovlivňující posvátnou molekulu serotoninu.

Ty hříchy se ještě za mého dětství nazývaly „hlavní“, ne proto, že by byly tak důležité, ale proto, že pocházely „z hlavy“, tedy z lidské chtivosti. Bylo jich sedm jako trpaslíků a jejich názvy byly: pýcha, závist, lakomství, smilstvo, obžerství, lenost a hněv. Všechny se nám proměnily v těžké choroby; některým chybí dosud posvěcení nezbytné k zařazení do oficiálních seznamů, ale jak jde vývoj (zejména poslední revize amerického diagnostického a statistického manuálu DSM-5), jistě se tam záhy dopracují.

Pyšná princezna se nebude muset už uskromňovat, dvorní lékař jí zjistí gelotofobii (na jejím docizelování se horlivě pracuje zejména ve Švýcarsku), což je chorobný strach z posměchu, a všichni Narcisové budou mít založeno na invalidní důchod. Závist se nám proměnila ve frustraci osob křehkých s nízkou frustrační tolerancí a z toho pochází nezvládnutý stres. Lakomství je zatím ještě mezi zákony ekonomiky, duševní poruchy z něj plynoucí mohou být pestré. Smilstvo zmizelo. Stala se z něj strašlivá choroba: závislost na sexu. Chladné obklady a bromové přípravky už to nevyřeší. Pokud se ale vyskytují komplikace ve smyslu nedostatečné výkonnosti, je tu již zmíněný pomocný prostředek, který zamezí možným remisím.

Obžerství též dosáhlo výšin psychické poruchy a jmenuje se binge eating. Léčí se přípravky z kategorie SSRI. Nemluvě o tom, že před několika roky se zdvojnásobil počet diabetikův naší zemi prostým posunutím normy o něco málo níž. Je to současně návod na řešení některých morálních problémů. Také v legislativě tento princip našel uplatnění. Vztekající se harant už není nevychovaný, zato trpí chorobným stavem temper tantrum disorder a patrně bude léčitelný některým ze stimulancií. Hněv dospělých rovněž dostal vznešený název a řadí se mezi poruchy impulzivity, na něž zabírá Ritalin. A nakonec též lenost získala status choroby a jmenuje se vznešeně prokrastinace.

Tím však výčet lidského utrpení nekončí, máme tu těžkou nemoc zvanou závislost na opalování v soláriích a mně se dokonce podařilo získat cenný certifikát experta od AMA PRA (American Medical Association; Physician’s Recognition Award), když jsem zvládl závěrečný test. Ano, a pokud pochybujete, tak vězte, že „indoor tanning may be addicting for some young adults“, tedy že opalování v soláriu může být návykové, a toaž u 40 % těch kandidátů rakoviny kůže, co do solárií lezou v mladém věku. Jsem jen zvědav, čím tohle hodlají léčit.

Co mi přišlo už chucpe, je proměna truchlení po smrti blízké osoby na depresi léčitelnou antidepresivy SSRI. Příručka Williama Wordena Grief counseling and grief therapy už také uvádí způsob, jak lékařský zákrok účtovat pojišťovnám, resp. pacientům.

Obávám se, že toto počínání, tedy medicinalizace sociálních jevů, je nejen chyba, ale přímo zločin současné medicíny a současně její cesta do pekel.

Poznámky

1) Richard Glazar: Veselý nebo Lustig. G plus G, Praha 2003.

2) Illness je subjektivní zkušenost pacienta se změněným zdravotním stavem, disease je medicínský konstrukt příslušné poruchy. Lze říci, že illness je to, co sužuje pacienta, disease je nemocný orgán, nebo pregnantně podle J. Cassela: Illness je to, s čím jde člověk k doktorovi, a disease to, s čím jde domů.

Soubory

článek ve formátu pdf: 201507_452-453.pdf (239 kB)

Diskuse

Počet příspěvků: 1