Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Mayské písmo

Publikováno: Vesmír 95, 720, 2016/12

Důležitým předpokladem pro poznání určité kultury je porozumění jejímu jazyku a písmu. Mayské glyfy odolávaly rozluštění velmi dlouho. Průlom přišel teprve v minulém století a krátce nato vypukla skutečná luštitelská horečka, díky které mayské písmo brzy vydalo svá první tajemství. I když zůstává část znaků stále záhadou, umíme dnes přečíst již značné množství mayských nápisů. Pomohly nám odhalit nejen vlastní složitost jazyka mayských textů, ale také mnohá fantastická zákoutí života příslušníků této kultury.

Záhada mayského písma nedala badatelům spát několik desetiletí. Přesto zlomový moment ve snaze o její odhalení nastal až v polovině 20. století. Stěžejní průlom učinil ruský lingvista Jurij Knorozov (1922–1999), který správně odhalil podstatu písma Mayů a za přispění dalších významných badatelů (např. Tatiany Proskouriakoffové) nasměroval mayistiku na správnou cestu.

Rozluštění mayského písma následně zvedlo clonu mylných představ o mayské předkolumbovské kultuře a ukázalo nám ji ve zcela novém světle. Původní obraz Mayů jako mírumilovných pěstitelů kukuřice vedených hloubavými kněžími, jejichž pozornost plně zaměstnával pouze komplikovaný kalendář a astronomie, se pod náporem obsahu mayských nápisů zcela rozplynul.

Dnes je mayská epigrafie (studium mayských hieroglyfů) dynamicky se rozvíjející disciplínou, která zaměstnává mnoho odborníků a láká mnoho nadšenců z řad široké veřejnosti.

Stáří, podoba a obsah mayských textů

Doba vzniku nejstarších známých mayských textů odpovídá 3. století před n. l., zatímco vznik nejmladších exemplářů klademe přibližně do doby španělské conquisty. [5, s. 8] Většina dochovaných textů pochází z klasického období dějin mayské předkolumbovské kultury (z 3.–9. století n. l.). Nejpočetnější skupinu představují texty zaznamenané na keramice a vytesané do kamene. V prvním případě se s písmem setkáváme na pohárech na pití, miskách a „talířích“, v druhém jej nalézáme na stélách (vertikálních vápencových monolitech ve tvaru obdélníku), oltářích (velkých kamenných discích ležících na zemi, které mohly sloužit k obětním rituálům) a částech budov (např. dveřních překladech, kamenných panelech, schodištích ap.).

Specifickou skupinu tvoří texty mayských kodexů – rukopisů vyráběných z kůry fíkovníku, které se skládaly jako leporelo a pokrývaly vrstvou bílého štuku, na nějž se posléze psalo a malovalo. Do dnešní doby se dochovaly pouze tři mayské předkolumbovské kodexy, pojmenované podle současného místa svého uložení – kodex Drážďanský, Pařížský a Madridský (stále panují otazníky kolem pravosti kodexu Grolier) –, přičemž všechny pocházejí z poklasického období (z 10. až počátku 16. století).

S hieroglyfickými nápisy se však můžeme setkat také na dalších místech a materiálech, jakými jsou např. mušle, kosti, jadeitové korálky či stěny jeskyní (Vesmír 87, 448, 2008/7).

Obsah nápisů vyrytých do kamene se v drtivé většině případů týká důležitých událostí v životě vládnoucích dynastií. Nejčastější jsou informace o událostech ze života konkrétních panovníků (záznamy o jejich nástupu na trůn, úmrtí, slavných předcích ap.), vedených válkách, zajatcích, provedených rituálech, významných návštěvách z okolních městských států atd. Stély a oltáře, které se nacházely v chrámových okrscích a byly určeny očím široké veřejnosti, nesou informace „historičtějšího charakteru“. Nápisy na místech s omezeným přístupem, např. v útrobách chrámů, kam směli jen vybraní jedinci, byly orientovány spíš „rituálně“.

Na keramice jsou texty velmi rozmanité – od jednoduchých vět typu „toto je nádoba té a té osoby“ až po dlouhé texty. Kodexy obsahovaly texty astronomické, ezoterické, kalendářní, věštecké a rituální.

Jazyk hieroglyfů

Ptát se po jazyku mayských hieroglyfických nápisů je velmi důležité, neboť stejně jako v současnosti, ani v době vzniku mayských předkolumbovských textů neexistoval pouze jeden mayský jazyk.1) Dnes je již zřejmé, že drtivá většina mayských hieroglyfických textů byla napsána v jazyce, pro který lingvisté používají označení klasický ch’olti’ či klasická mayština.2) Pravděpodobně to byl vysoce prestižní jazyk vyšších vrstev, který snad původně mohl v klasickém období sloužit jako lingua franca rozsáhlé mayské oblasti, používaná především v diplomatické a obchodní sféře [3, s. 321–356]. Hieroglyfické prameny nám však prozrazují, že v některých oblastech do písma pronikaly také vlivy místních mayských jazyků – např. vliv tzeltalštiny v několika textech z lokality Toniná v dnešním Chiapasu (Vesmír 91, 22, 2012/1) nebo vliv yucatéčtiny na severu poloostrova Yucatán.

Odpověď na otázku, kdo všechno uměl v mayské předkolumbovské společnosti číst a psát, je zčásti stále zahalena tajemstvím. Z klasického období je doložena existence písařů na dvorech mayských panovníků, z nichž někteří dokonce patřili k nejvýše postaveným dvořanům. Písař býval označován aj-tz’ib (můžeme přeložit jako „ten, který maluje“), což souvisí se skutečností, že se znaky většinou nejdříve namalovaly na povrch materiálu, a až posléze se případně vytesávaly, vyrývaly či jinak upravovaly. Zároveň se písaři také mohli honosit označením itz’aat („moudrý člověk“), neboť byli vzděláni nejen v oblasti písma, ale také historie, náboženství, matematiky, kalendáře a astronomie, a těšili se proto v mayské společnosti velké úctě. Je možné, že se psaní věnovalo také mnoho dalších příslušníků mayské elity, včetně některých členů královské rodiny či dokonce samotných panovníků. Zatím stále není jasné, zda mezi písaři figurovaly také ženy.

Znalost písma často bývá spojována rovněž s jedním kněžským úřadem – tzv. aj-k’uhuun měl podle mayisty Marca Zendera pravděpodobně na starosti výrobu a uchovávání psaných dokumentů a také vyučování dětí šlechticů a aspirantů na kněžské funkce. Učil je písmu, kalendáři a klasické mayštině. Ačkoliv byla aktivní znalost písma úzce svázána s prostředím elit, mayista David Stuart upozorňuje, že nápisům rozuměla, alespoň do určité míry, velká část mayské populace. Souvisí to s povahou mayského písma.

Základní charakteristika mayského písma

Naše písmo je hláskové. Při psaní používáme grafické znaky (písmena) označující artikulované zvuky lidské řeči (hlásky). Mayové měli písmo logosylabické – při psaní používali jak grafické znaky (hieroglyfy nebo zkráceně jen „glyfy“) pro celá slova (logogramy), tak fonetické znaky pro slabiky (sylabogramy). Z podstaty obou písemných systémů pak vyplývá velký rozdíl v počtu používaných grafických znaků – v českém jazyce při psaní různě kombinujeme některá ze 42 písmen naší abecedy, Mayové oproti tomu mohli při psaní vybírat až z 500 znaků.3)

Totéž slovo v klasické mayštině bylo často možné napsat dvěma různými způsoby – buď za pomoci logogramu, či několika sylabogramů (obr. 1). Mayové logogramy a sylabogramy také navzájem kombinovali. V takových případech fungovaly znaky pro slabiky jako „fonetické doplňky“, které napovídaly, jaká bude výslovnost logogramu. Někdy totiž bylo více možností, jak logogram přečíst, a fonetické doplňky sloužily k rozpoznání toho správného významu (obr. 3).

V mayském písmu mnohdy platilo pravidlo, že čím častěji se slovo v hieroglyfickém korpusu vyskytovalo, tím více způsobů jeho zápisu existovalo. Mayští písaři si navíc potrpěli na estetickou stránku věci, a proto se s více variantami téhož slova můžeme setkat i v rámci jednoho textu. Jedním z „extrémních“ příkladů může být slovo ajaw („pán“ či „vládce“), které mělo mnoho variant.

Jakkoli složité a exotické se nám písmo Mayů může na první pohled zdát, pomůže nám v jeho pochopení několik příkladů z našeho prostředí. Zcela běžně například používáme znaky, které lze označit za logogramy, např: ?, !, @, €, $, %, +. Kombinování logogramů a sylabogramů lze pak demonstrovat na tomto příkladu: „5.“ Nachází se zde logogram v podobě arabské číslice pět a sylabogram v podobě tečky, který nám napovídá, že slovo končí na slabiku „tý“. Celé slovo proto přečteme jako „pátý“.

Jednotlivé znaky se v mayském písmu sdružovaly do „glyfových bloků“, které společně vytvářely vlastní hieroglyfický text (obr. 4). V nejjednodušším případě glyfový blok obsahoval jeden hlavní znak, v případech složitějších řadu znaků. Dělo se tak z estetických i praktických důvodů (písař „šetřil místem“).

Pokud jde o směr čtení mayských textů, platí zde většinou základní pravidlo, podle kterého se čte zleva doprava a odshora dolů po dvou sloupcích. Pro lepší orientaci v textu mayisté také zavedli souřadnicovou síť, kde jsou jednotlivé řádky textu označovány čísly a sloupce písmeny (obr. 5).

Největší část mayského textu zpravidla zabírají kalendářní údaje (mayský kalendářní systém byl velice složitou záležitostí, viz Vesmír 83, 568, 2004/10). Poté následuje zbytek věty s tímto slovosledem: sloveso – předmět – podmět. Stejně jako kalendářní data také předměty a podměty mohly okupovat hned několik glyfových bloků (jména mayských panovníků bývala doprovázena řadou titulů), zatímco slovesa v textech zabírají jen jeden či dva bloky.

Zbývá otázka, kolik mayských glyfů bylo dosud vyluštěno. Odpověď není ani zdaleka tak snadná, jak by se na první pohled zdálo, protože se k ní můžeme postavit z mnoha úhlů. U zhruba 80 % rozluštěných glyfů je známa jejich fonetická hodnota, avšak pokud bychom chtěli zjistit množství znaků, jejichž význam je spolehlivě potvrzený, dostaneme se zhruba na 60 % vyluštěných glyfů. [6, s. 25]

Do dnešní doby se dle odhadů dochovalo přes 10 000 mayských textů. [6, s. 12] Každý z nich představuje jedinečný kousek informací a společně tvoří fascinující mozaiku zachycující alespoň malou část mayského předkolumbovského světa.

Literatura

[1] Drew D.: Ztracené kroniky mayských králů. Přeložil J. Manďák. BB art, 2001.

[2] Houston S., Inomata T.: The Classic Maya. Cambridge University Press, 2009.

[3] Houston S., Robertson J., Stuart D.: The Language of Classic Maya Inscriptions. Current Anthropology 41, 321–356, 2000/3.

[4] Josserand K., Hopkins N.: Maya Hieroglyphic Writing: Workbook for a Short Course on Maya Hieroglyphic Writing. 2011.

[5] Kettunen H., Helmke Ch.: Introduction to Maya Hieroglyphs. 2014.

[6] Kettunen H., Helmke Ch.: Úvod do štúdia mayských hieroglyfov. Přeložili M. Hanuš, E. Jobbová, B. Kovár, SAHI, 2011.

[7] Kostićová Z.: Literatura starých Mayů [online]. Glosy.info, 10. červen 2005, dostupné na glosy.info/texty/literatura-starych-mayu.

[8] Kostićová Z.: Záhada mayského písma: Padesát let mayské epigrafie. Dějiny a současnost 6, 17–20, 2007.

[9] Pitts M.: Writting in Maya Glyphs. 2008.

[10] Zender M.: A Study of Classic Maya Priesthood. University of Calgary, 2004.

Poznámky

1) Mayské jazyky tvoří rozvětvenou mayskou jazykovou skupinu, která v současnosti čítá přibližně 30 jazyků, jimiž mluví asi 6 milionů lidí.

2) Jde o předchůdce dnešního mayského jazyka ch’orti’, kterým se mluví ve východní Guatemale a v západním Hondurasu.

3) Celkově systém mayského hieroglyfického písma obsahoval více než 1000 znaků, avšak řada z nich byla variací téhož znaku, popřípadě se četla stejně jako jiný znak nebo se používala pouze v konkrétním období a oblasti. [5]

Soubory

článek ve formátu pdf: V201612_720-723.pdf (807 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky