Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Masírujme kravám vemena!

Epilog mičurinsko-lysenkovského učení na akademickém aktivu
Publikováno: Vesmír 82, 292, 2003/5

Koncem padesátých let už bylo zjevné, že éra mičurinsko-lysenkovské genetiky a „boj proti reakčnímu mendelizmu-morganizmu“ jsou neudržitelné (viz též Vesmír 77, 686, 1998/12 a Vesmír 78, 20, 1999/1). Za těchto okolností se akademik Ivan Málek rozhodl uspořádat na Prezidiu ČSAV aktiv a pozvat na něj přední biology, zejména genetiky, kteří předtím byli různě pronásledováni. Během příprav projevil I. Málek přání, aby aktiv vyzněl pokud možno v tom smyslu, že se sice dělaly chyby, ale to vše jaksi bona fide, a v intencích své představy pronesl úvodní řeč.

Jako první si vzal slovo prof. Karel Hrubý. Prohlásil, že když byla výuka genetiky zakázána a on vyhozen ze svého ústavu i z univerzity, ujali se ho slovenští kolegové a nabídli mu práci v arboretu v Mlyňanech. Díky tomu se dostal k dílu, které by jinak nemohl napsat – k „Prodromu slovenských motýlů“.

Poté hovořil někdejší asistent K. Hrubého Bohumil Sekla: „Když pana profesora vyhodili a ústav zrušili, byl jsem převeden na Lékařskou fakultu, kde jsem léta učil obecnou biologii. Dnes jsem v tomto oboru řádným profesorem, kdežto v genetice bych to dotáhl sotva na docenta. Díky vyhazovu jsem vlastně udělal kariéru…“

Vše se neslo podle Málkova záměru a debata dostávala mírně humornou příchuť.

Docent J. Kříženecký, který byl pronásledován asi ze všech zúčastněných nejvíc, ve své řeči citoval Tacita: „Odi profanum vulgus...“ a Puškinův verš končící slovy: „... a s hlupákem se nebav!“. Bylo to velmi účinné.

Nejpůsobivější však bylo vystoupení člena korespondenta Milana Haška. 1) Stanul tváří v tvář svému někdejšímu učiteli prof. Z. Frankenbergrovi, v hrobovém tichu se před ním uklonil a prohlásil: „Vážený pane profesore, velmi jsem se zpronevěřil svému akademickému slibu, že zachovám v úctě své učitele. Napadl jsem vás neprávem – měl jste pravdu.“ Z. Frankenberger v tu chvíli připomínal Přemysla ve Smetanově Libuši, který kajícímu se bratru brání v pokleknutí...“ Vstal, Milana Haška přátelsky objal a řekl: „To jsem rád, Milane, žes na to sám přišel!“

Byla to nezapomenutelná chvíle, důstojné zakončení aktivu. Spíš pro formu se akademik Málek zeptal, zda někdo nemá dotaz či připomínku, a v jedné z posledních lavic se přihlásil člen korespondent Josef Kratochvíl. Protože s jeho vystoupeními už existovala všeobecná „zkušenost“, vyzval ho akademik Málek, aby byl pokud možno stručný, a výmluvně se podíval na hodinky.

„Já budu stručný – tak stručný, že to možná bude někoho mrzet,“ hrnul se J. Kratochvíl k řečnickému pultu. „Prosím vás,“ (následovalo oslovení publika od asistentů až po akademiky, a vzápětí bylo opakováno v opačném pořadí s omluvou za nedorozumění) „právě jsme slyšeli řadu kritických připomínek na adresu menděleizmu-organizmu, pardon orgazmu, tedy morgazmu, morganizmu.“ Publikum se začalo dobře bavit, ale J. Kratochvíl jel dál: „Dovolte mi, abych vám předložil tutok otázku, a bude to otázka řečnická. Co to znamená? To znamená, že se na ni neodpovídá. Proč? Protože odpověď se rozumí sama sebou! Ale já se přesto ptám: V kom je chyba? V nááás! Cožpak si to všichni nepamatujeme? Pozvali jsme k nám stachanovkyni, údernici Lydiji Korabelnikovou. A co nám řekla? Masírujme kravám vemena...“ (hlas z pléna upozorňuje, že Korabelniková obsluhovala tkalcovské stavy) „…no božemůj, dyť je to nakonec jedno, takže co nám řekla Malininová? Masírujte kravám vemena, budou vám dojit víc! A já se ptám: Masírovali jsme? A hned odpovídám: Masírovali – a jak!“

Tu si J. Kratochvíl všiml, že kdesi uprostřed sálu sedí akademik Antonín Klečka, který za propagaci zmíněného mičurinsko-lysenkovského učení dostal státní cenu Klementa Gottwalda. Nabývaje (správného) dojmu, že se tam akademik Klečka nějak rozpačitě krčí, zvolal: „Tondo, čoveče, co se skováváš! Dyťs mi to sám ukazoval v Uhříněvsi!“ V sále už to vřelo, ale J. Kratochvíl nebyl k zastavení: „A kdybys jen masíroval! Malininová taky říkala, že se má kravám reprodukovat tahleta reprodukovaná hudba. Masírovals a reprodukovals! A dojily nám ty krávy víc? Nedojily. Proč? Protože jsme jim nedali nažrááát! Takže v kom byla chyba? Snad v Korabelnikové nebo v téhle Malininové? Ne! Chyba byla v náááás!!!“

Tímto vystoupením jednání skončilo. Byl jsem tenkrát jedním z nejmladších účastníků – jaksi „za Moravu“ – a léta nebylo košer na to vzpomínat. Dnes soudím, že tuto historku mohu hodit na papír, protože jí nastavuji zrcadlo nejen jejím aktérům, nýbrž především době, která něco takového umožňovala.

Poznámky

1) Kdysi svůj epochální objev vaječné parabiózy kuřecích zárodků interpretoval jako „vegetativní hybridizaci“, ač nešlo o genetiku, nýbrž o imunologii. Jeho učitel prof. Zdeněk Frankenberger ho na to sice upozornil, ale sklidil za to jen Haškovy trapné výtky (a Milanu Haškovi unikla Nobelova cena).

Soubory

Článek ve formátu PDF: 2003_V285-292.pdf (313 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky