Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Let prvních astronautů na Mars?

Počkejme si dalších 20 let

Publikováno: Vesmír 95, 164, 2016/3

Zdá se, že pionýrský objevitelský duch vyvanul. Schází nejen finance, ale patrně i vůle. Nebo že by nacionální zájmy zamořily i kosmický průzkum? Lidstvo však bude muset o kolonizaci vesmíru vážněji uvažovat a nabádá k tomu i známý britský fyzik Stephen Hawking, který to považuje za nutnost, neboť Zemi hrozí kosmické katastrofy jako srážky s asteroidy či nárůst sluneční aktivity.

Přestože uplynulý rok a zejména jeho závěr přinesly v astronautice řadu úspěchů, je let první kosmické lodi s posádkou na Mars, plánovaný už v době letů projektu Apollo na Měsíc v sedmdesátých letech, stále vzdálen nejméně dvacet let – tedy stejně jako tehdy. Těm z nás, kteří celou tu dobu čekají, nezbývá než si to vynahrazovat četbou Bradburyho či nyní opětovným chozením na skvěle realistický film Marťan a těšit se ze skutečnosti, že veškerá potřebná technika, která je ve filmu představena, už dnes funguje na Mezinárodní kosmické stanici či je v dosahu konstruktérů NASA a dalších kosmických agentur. Co ovšem bohužel schází, jsou stejně podstatné finance a společná mezinárodní vůle přípravy urychlit.

Můžeme se sice také radovat z téměř neuvěřitelné kvality záběrů záhadného povrchu planetky Pluto a jejích měsíců. Snímky vyslala na Zem sonda New Horizons (a někteří astronomové nyní tvrdí, že si Pluto nezasloužil být administrativně degradován mezi planetky). Stejně tak ohromující jsou záběry gejzírů na Saturnově měsíci Enceladus či jezer uhlovodíků na jeho největším měsíci Titanu, vysílané velmi úspěšnou sondou Cassini, která je družicí Saturnu už od roku 2004. Můžeme se stejně tak radovat i ze záběrů jádra komety ze sondy Rosetta (i přes nyní už jistou ztrátu přistávacího minimodulu Philae), z pozoruhodných snímků planetky Ceres s ložisky jakési soli, z objevů mnoha planet obíhajících jiné hvězdy než naše Slunce a z dalších úspěchů, jako byl zdařilý návrat nosných raket Space X a Blue Origin, projektů internetových miliardářů.

Co je to vše ale platné, můžeme si povzdechnout, když Američané jako by cosi kdysi špatně naplánovali a hlavně podfinancovali, a teď musí vše dělat znovu, i když na modernější úrovni. NASA má nyní sice 16 000 zaměstnanců, ale také přebujelou administrativu a pilotované lety jsou omezeny jen na práci a výzkumy (jakkoli velmi potřebné a užitečné i pro lety do vzdáleného vesmíru) šestičlenných posádek na Mezinárodní orbitální stanici. Úctyhodné dílo o váze pěti stovek tun a velikosti fotbalového hřiště, sestavené pracně astronauty během letů raketoplánů z amerických, ruských, evropských a japonských modulů, by však stará raketa Saturn 5 kdysi dokázala vynést v pěti startech. A to tam ještě nyní posádky cestují ve starých ruských lodích Sojuz, kam se stěží nasoukají tři kosmonauti – včetně amerických a evropských, kteří dnes nemají vlastní kosmické lodi k dispozici –, vynášených raketami, které pamatují ještě Gagarina.

Podobně jsou na tom Číňané, kteří sice dál vyvíjejí a vylepšují své rakety (a nové prototypy Čang Ženg 5 a 7 s nosností 25 tun i více mají poprvé letět už letos s moduly kosmické stanice Tiangong 2). Co se však týče pilotovaných kosmických lodí, koupili a upravili zatím jen ruský Sojuz a létají na oběžnou dráhu tak jednou do roka, i když třeba pilotovaný oblet Měsíce je plně v jejich dosahu. Svou kosmickou loď začali vyvíjet také Indové, a to je globálně vše – Evropa ani Japonsko zatím o pilotovaných letech nemluví, neboť na mezinárodní kosmickou stanici vozí jejich kosmonauty, jak už řečeno, Rusové. Ti sice vyzkoušeli novou výkonnou raketu Angara, náhradu za starý Proton s nosností 20 tun, ale nemají peníze. Nový kosmodrom Vostočnyj ve východní Sibiři, odkud by Angary měly startovat, už vyvolal vyšetřování ohledně krádeží a korupce a stále ještě není dostavěn. Plány na nové pilotované kosmické lodi a dříve ohlášenou kolonizaci Měsíce před rokem 2030 neopustily rýsovací prkna. Situaci zhoršuje i skutečnost, že ropa je příliš laciná a rozpočet na ruský federální kosmický program na příští desetiletí byl prý seškrtán na polovinu. To stačí tak na komunikační a jiné ekonomicky důležité družice. Navíc se objevily zprávy, že renomovaný klíčový ruský časopis Novosti kosmonavtiki, vycházející už po čtvrtstoletí, má tak vážné finanční potíže, že by mohl zaniknout – Roskosmos nereaguje na prosby o další financování a mecenášů zjevně mezi oligarchy není mnoho.

Kosmické velmoci tedy postupují v posledních letech kupředu pozoruhodně pomalu. Přitom se v blahých časech projektu Apollo vše zdálo jednoduché: jen postavit velitelský modul a pár obytných modulů na cestu, přidat větší lunární přistávací modul a dopravit vše několika starty obřích raket Saturn 5 na oběžnou dráhu Země. Přidat pak ještě pár pohonných raketových modulů na cestu tam i zpět a můžeme začít osídlovat Mars s tím, že obytné moduly budoucí základny tam vyšleme předem a bez astronautů. Ano, tehdy to opravdu vypadalo prostě a nadějně…

Vše se ovšem vyvíjelo poněkud jinak. Americká NASA zrušila před pár lety po více než stovce startů kvůli přílišným finančním nákladům (500 milionů dolarů za start) flotilu raketoplánů – těchto jinak i přes dvě bolestné ztráty stále skvělých mnohonásobně použitelných kosmických letounů i s posádkami. Nemohla však zjevně nic jiného dělat – na mnoho dalšího už totiž prostředky nezbývaly a nákladový prostor raketoplánů by do budoucna nedostačoval. NASA tedy začala prakticky znovu tam, kde skončily před čtyřmi dekádami lety Apollo. Buduje totiž raketu stejné třídy jako před raketoplány zrušený lunární kolos Saturn 5, schopný vynést na orbitu Země více než sto tun, s výkonnými motory F1, které dodnes žádné nepředstihly. Saturn 5 už bohužel ale nelze znovu postavit.

Novou raketu, zvanou neinspirativně SLS, budou pohánět čtyři motory RS-25 ze zbylých 16 kusů z raketoplánů a jejich o segment prodloužené pomocné motory na tuhé palivo. I vlastní těleso rakety je vlastně derivátem hlavního palivového tanku raketoplánu. Snad se tak ušetří, ale první varianta rakety s nosností 70 tun by měla poprvé vzlétnout až v roce 2018 či 2019, a to s loni poprvé vyzkoušenou kabinou Orion (větší variantou Apollo) k letu kolem Měsíce bez posádky a se servisním modulem, který se staví v Evropě. Teprve o čtyři roky později by loď měla zopakovat let s posádkou, ne nepodobný letu Apolla 8 na Vánoce roku 1968. Kabinu sice NASA představila jako základní článek budoucího letu na Mars, ale ta pojme na let kolem Měsíce jen čtyři astronauty a je stavěna na samostatnou maximální délku pobytu ve vesmíru v trvání pouhých tří týdnů. Pokud by tedy nebyla součástí mateřské kosmické lodi a nebyla po cestě napojena na její zdroje energie a zásoby vzduchu, vody a potravin, k Marsu by nedokázala astronauty dopravit. A to zatím nejde o žádnou sériovou výrobu a finance údajně nyní stačí jen na tři kusy Orionů.

NASA navíc nemá ještě postaven ani jeden klíčově důležitý obytný modul-habitat už pro zkoušky na dráhách kolem Měsíce i na Mars. K jejich projektování ji musel před měsícem vyzvat a základní finance adresně přidělit jinak lakomý Kongres. Opomenutí NASA ohledně oněch obytných modulů je snad vysvětlitelné jen nedostatkem financí, neboť by mohla jako základ použít moduly Mezinárodní kosmické stanice, evropský ATV či komerční Cygnus nebo už hotové nafukovací moduly firmy Bigelow, vyzkoušené na oběžné dráze. Bude ovšem třeba zkonstruovat ochranný obal modulů proti záření, zvýšit spolehlivost recyklace vody a vzduchu, uvažovat o rotaci kvůli umělé tíži a podobně a neexistují ani přistávací moduly.

Sečteno a podtrženo, skutečnost, že se o letech na Mars stále mluví jako o dvacet let vzdálené budoucnosti, není překvapením, což rozhořčuje i nyní pětaosmdesátiletého Edwina Aldrina, druhého muže na Měsíci z Apolla 11, který NASA i Kongres neustále popohání…

Všechno ale není ztraceno a po letech malého zájmu (včetně médií) o pilotované kosmické lety zájem stoupá. Je sice skvělé a vědecky nesmírně přínosné vysílat roboty fotografovat planety, kam hned tak nepoletí kosmonauti, ale není to ekvivalent lidských kroků na jejich povrchu. Nadějné jsou i úspěchy mladých a ambiciózních internetových miliardářů se soukromě vyvinutými raketami a kosmickými loďmi, které už za rok či dva budou k dispozici pro lety s posádkou pro NASA. Například rakety společnosti Elona Muska Space X pojmenované Falcon 9 už úspěšně a hlavně laciněji než stará konkurence konstrukčních gigantů vynášejí družice a firma vyvíjí pilotovanou loď Dragon pro sedmičlennou posádku. Letové zkoušky chystá už příští rok. Navíc zmíněné úspěšné návraty Muskovy rakety Falcon 9 i suborbitální rakety Blue Origin Jeffa Bezose byly prvními vlaštovkami několikanásobné použitelnosti a klíčového řádového zlevnění kosmických letů. Musk se dokonce netají plány na osidlování Marsu vlastními silami a chystá se letos vyzkoušet i superraketu Heavy Falcon, sestavenou ze tří Falconů 9. Ta vynese na orbitu Země 54 tun, tedy polovinu nákladu Saturnu 5, a bude tak do nástupu SLS vůbec nejvýkonnější existující nosnou raketou, umožňující pilotovanému Dragonu třeba i oblet Měsíce.

Ve hře jsou i firmy jako Sierra Nevada s malým raketoplánem Dream Chaser pro sedmičlennou posádku nebo nákladní verzí, kterou k zásobování Mezinárodní kosmické stanice nyní vybrala NASA spolu s Muskovými Dragony a nákladními loďmi Cygnus. Možná však nový zájem o vesmír a urychlení nynějších projektů přinese kosmická turistika, kterou připravuje britská firma Richarda Bransona Virgin. Ta se chlubí stovkami předplatitelů na suborbitální lety lodi Spaceship 2 a podobnými projekty raketoplánku Lynx. Zmíněná firma Blue Origin vyvíjí orbitální nosič.

Nový zájem o vesmír projevuje i mladá generace a díky zmíněnému filmu Marťan nebo nynějšímu letu britského kosmonauta Tima Peaka prý zájem stále stoupá. Vzhledem ke zmíněným novým projektům to snad bude za pár let lepší, i když to bude jen počátek a cesta na Mars zůstává stále dvacet let vzdálená, tedy alespoň pro NASA. Lidstvo však bude muset o kolonizaci vesmíru vážněji uvažovat a nabádá k tomu i známý britský fyzik Stephen Hawking, který to považuje za nutnost, neboť Zemi hrozí kosmické katastrofy jako srážky s asteroidy či nárůst sluneční aktivity. A to už zjevně nepůjde pouze o vztyčení vlajky nad kaňonem Valis Marineris, ale o záchranu lidstva.

Soubory

článek ve formátu pdf: V201603_164-165.pdf (233 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky