Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Kytovci se zuby i kosticemi?!

 |  11. 2. 2010
 |  Vesmír 89, 76, 2010/2

V posledních asi dvaceti letech jsme díky novým fosiliím a molekulárně-fylogenetickým metodám poznali evoluci kytovců do detailů, o kterých se nám dříve ani nezdálo.

Nicméně například předpoklad, že předci kytovců byli zubatí a o zuby úplně přišli kosticovci (velryby, plejtváci apod.), je starý a stále platný, přestože se kandidáti na tyto předky už několikrát změnili. Jak známo, kosticovci jsou filtrátoři drobnější kořisti (korýšů či rybek) a svoji potravu získávají pomocí rohovitých, různě velkých či barevných kostic. Vždy se nabízela otázka, zda se kostice v evoluci objevily skokově hned po silné redukci (ztrátě) zubů, nebo zda se v tlamě předků kosticovců nějakou dobu vyskytovaly souběžně se zuby. Tato otázka byla zodpovězena minulý rok, a to z několika různých hledisek a na základě syntézy řady předchozích výzkumů. Z ontogenetického vývoje kytovců je známo, že se kosticovcům sice v raných embryonálních stadiích zuby zakládají, ale jsou brzy resorbovány, aniž se na nich dotvoří sklovina. Kromě toho se v posledních pár letech podařilo u těchto zvířat identifikovat také geny odpovědné za tvorbu zubů. Asi nás ani nepřekvapí, že v souladu s morfologickými daty je řada z nich (především genů odpovědných za tvorbu skloviny) nějakým drastickým způsobem změněná, a tedy většinou nefunkční. Kdybychom pozorovali ontogenetickou posloupnost zubů a kostic u mláďat kosticovců, pak víme, že probíhá v tomto sledu: formování zubů – resorpce zubů a počátek formování kostic – dokončení kostic. Pokud bychom trvali na striktním výkladu opakovaní fylogeneze ve formě ontogeneze, pak bychom spíše očekávali, že kostice vznikly skokově. Jenže proti tomu mluví nejméně dvě okolnosti. U fosilních zástupců se nám kostice nezachovaly, nicméně o jejich přítomnosti víme díky řadě rýh a otvorů na ústním patře, které souvisely s cévní a nervovou pletení kostic. Je potom velice zajímavé, že se tyto rýhy a otvory vyskytují také u vymřelých předků kosticovců, kteří měli hubu plnou zubů! Zuby a kostice se tedy u nich nemíjely, ale vyskytovaly se souběžně a pravděpodobně i spolupracovaly při získávání potravy – máme tedy teď k dispozici zase jeden pěkný „přechodný článek“. Aby filtrace kosticovců byla účinná, musela jejich lebka postupem času projít řadou významných přestaveb. Hodně odborníků v posledních letech očekávalo, že se tyto přestavby objevily spolu s kosticemi buď jaksi najednou, či sice postupně, ale v rychlém sledu za sebou. Jenže i zde se ukazuje, že zefektivňující znaky získávali kosticovci skutečně postupně. Podle nových poznatků to vypadá, že morfologická přestavba ozubeného předka kosticovců v největšího savce všech dob – plejtváka obrovského – probíhala mnohem pozvolněji, než jsme si ještě před pár lety mysleli. (Systematic Biology, 57, 15–37, 2008)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se na Přírodovědecké falkultě JU věnuje evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec.
Robovský Jan

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes s podporou

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...