Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Krocan optimista

Nicolas Nazim Taleb: Černá labuť

Paseka, Praha 2011

Publikováno: Vesmír 91, 463, 2012/7
Obor: Ekonomie
Rubrika: Nad knihou

Kniha Nazima Nicholase Taleba Černá labuť je označována jako bestseller. Je překvapující, že bestsellerem se může stát publikace, která se v podstatě zabývá neurčitostí a v daném případě více méně neurčitostí jen pravděpodobnostního typu. „Černou labutí“ nazývá autor neočekávanou a nepředpokládanou událost, která se vyskytuje s velmi malou pravděpodobností, ale vyskytuje se. „Černými labutěmi“ nemusejí být jen katastrofy, mohou to být i příjemné věci – jako realizace projektu přinášející neočekávané zbohatnutí.

První problém, na který narazíme, je problém: Kam tu knihu zařadit? Je to kniha populární, či odborná – zabývá se ekonomií, finančnictvím, statistikou, obecnou teorií systémů, psychologií, nebo epistemologií? Každé z vyjmenovaných disciplín se text více či méně dotýká. Kniha se hodně zabývá tématy ekonomickými, protože autor, jak sám říká, se živil jako „trader“. Tedy obchodoval na dnes proklínaných a zatracovaných finančních trzích, kterým se připisuje většina současných problémů. Zřejmě byl v této oblasti úspěšný, nicméně o ekonomických teoriích nemá moc valné mínění a vůbec si neváží ekonomů ověnčených Nobelovými cenami. Další důležitou kvalifikací autora je jeho původ. Autor pochází z Libanonu. Vyrůstal ve střetu kultury evropské a orientální, a to mu umožnilo vidět mnohá fakta z trochu jiné perspektivy. Zdá se, že toto setkávání kultur je velmi plodné pro nové myšlenky, zejména v oblasti neurčitosti (tvůrci fuzzy logiky M. Black a L. Zadeh pocházeli ze stejné oblasti).

Autora zajímají neočekávané jevy, které by se v našich převážně lineárních modelech okolního světa neměly vůbec vyskytovat. A ve statistických modelech by se měly vyskytovat se zanedbatelnou pravděpodobností. Autor hledá důvody: proč se vyskytují a jak se s jejich výskytem vyrovnat.

V první řadě se zabývá otázkou, jak je nebezpečné vytvářet popis světa na základě empirických faktů pomocí neúplné indukce. Nádherným příkladem neúplné indukce je „krocan“. Krocan žije na farmě. Každý den přijde farmář a nasype mu zrní. Tak to pokračuje tisíc dní. Na základě neúplné indukce krocan předpokládá, že v 1001. den opět farmář přijde a nasype mu zrní. Toho dne je ale Den díkuvzdání a farmář přijde – jenže místo zrní s nožem a pro krocana je tento den „černou labutí“. Tyto úvahy vedou samozřejmě k Popperovi, kterého autor velmi ctí a jehož přístupu věnuje patřičné místo. Čtenáře přitom napadá (a autor se toho v závěru též dotýká), kam se ztratil Popperův přístup v současných klimatických sporech – kdy se o přijatelnosti teorie či modelu často hlasuje.

Autor ukazuje, že „černé labutě“ se mohou objevit jen ve světě nelineárním. Že svět, který nás obklopuje, se chová většinou nelineárně a naše lineární modely – které jsou relativně jednoduché a snadněji pochopitelné – jsou jen velmi hrubými aproximacemi. Provádí nás dále světem nelinearit od Henriho Poincarého až po fraktální geometrii Benoita Mandelbrota. Mandelbrotovi, fraktální geometrii a její užitečnosti pro objasnění výskytu „černých labutí“ je věnována značná část knihy.

Autor nemá rád normální rozdělení. Především proto, že odlehlé hodnoty v normálním rozložení mají velmi malé pravděpodobnosti. Jenže tyto odlehlé hodnoty jsou právě těmi „černými labutěmi“. Snáší argumenty proti normálnímu rozložení, opírá se o různé historky a v tomto nadšení se dopouští i chyb. Např. tvrdí, že jistý Poincarého kolega prohlásil: „Fyzikové si myslí, že to matematici dokázali – a matematici si myslí, že to fyzikové odpozorovali z přírody.“ Výrok ale patří Gabrielu Lippmannovi, tvůrci rtuťové kapkové elektrody – uvádí ho Harald Cramér ve své známé učebnici – a netýká se normálního rozložení, ale metody nejmenších čtverců. Je překvapující a je to škoda, že se autor omezuje jen na neurčitost pravděpodobnostní a odmítá dnes známé jiné typy neurčitosti, např. „fuzzy neurčitost“.

Značná část je věnována prognostice v ekonomii. Jak bylo již řečeno, Taleb nemá o ekonomech příliš valné mínění. Ukazuje, že v případě nestacionárních a silně nelineárních procesů, s kterými se v ekonomii setkáváme, je predikce do značné míry iluzorní. Ekonomové dokážou perfektně vysvětlit, proč vznikla minulá krize. O té současné mohou často říci jen: „Model byl správný a fungoval, ale nakonec se hrála jiná hra, než jsem očekával.“ K tomu se autor opět odvolává na Poppera a doporučuje klasickou Bídu historicismu.

V celé knize najdeme mnoho odvolávek na psychologické experimenty a pozorování, ale také na poznatky z neurologie a obecné biologie. Kniha je psána jako vyprávění, jako příběh – mnohé komplikované teorie se stávají velmi názornými, je-li jejich vznik vyprávěn jako poutavý příběh doplněný historkami o peripetiích, s nimiž se setkávali jejich tvůrci. Taleb odvážně napadá mnohá tvrzení, zejména tvrzení koryfejů ekonomických disciplín. Kniha je protkána velkým množstvím autorových rad – radí čtenáři, neobává se radit ani vládám, Mezinárodnímu měnovému fondu apod. V knize se setkáváme s velkým množstvím aforismů a mnohé čistě odborné věci jsou doplněny vtipnými komentáři. Vzhledem k širokému záběru v ní každý nalezne něco nového, o čem neví a co ho překvapí, zejména zajímavé souvislosti. Černá labuť se velmi dobře čte a občas má čtenář pocit – alespoň recenzent ho měl – že je škoda, že se blíží ke konci.

Soubory

článek ve formátu pdf: 201207_461-464.pdf (384 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky