Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Krajina jako anglický park

Význam travních porostů pro člověka
Publikováno: Vesmír 86, 784, 2007/12
Obor: Ekologie

Jsou travní porosty pro obyvatele střední Evropy důležité? Dejme tomu, že na svahu nad domem máte louku a teprve nad ní kukuřičné pole. Kdybyste místo louky měli kukuřici přímo nad domem, po přívalových deštích by vám voda se splavenou zeminou způsobila velkou škodu. Navíc by vám pak voda chyběla nejen ve studni, ale i v půdě. Velká část by jí odtékala po povrchu a občas by vám zaplavila dům. Jestliže jste zároveň vlastníkem louky, máte důvod se o ni starat. Co když ale louka patří někomu jinému? Pak mu neposkytuje nic kromě sklizeného sena, které má dnes poměrně malou tržní hodnotu (menší vlastníci se ho často dokonce zbavují tím, že ho spalují).

Potřebujeme louky a pastviny?
Travní porosty na světě pokrývají přibližně 16 % souše a tvoří 70 % veškeré zemědělské půdy. Většina jich je využívána k pastvě, což ovšem o České republice neplatí. U nás převažují louky a nacházíme je zejména tam, kde nelze půdu využívat jako ornou, protože je kamenitá, v místech, kde se akumuluje pitná voda, svahy jsou strmé a vegetační doba (ve vyšších polohách) krátká. Vzhledem k tomu, že většina luk u nás vznikla odlesněním, nesklízené louky opět zarůstají dřevinami.

Pro naši společnost poskytuje většina travních porostů mnohem větší hodnotu, než představuje vyprodukovaná píce. Proto bývají na udržování luk zemědělcům vypláceny dotace, popř. je jim aspoň kompenzován ušlý zisk, který je z orné půdy vyšší. Neinformovaným občanům mohou dotace připadat zbytečně vysoké. Rád bych proto vysvětlil, co všechno travní porosty poskytují a proč by měly být podporovány.

Nadbytek píce v České republice
Píci získanou z luk člověk nedokáže využít, jestliže nechová zvířata. Pokud zvířata chová, může získat maso, mléko, vlnu, kůži, popř. tažnou sílu. Pastviny zvířatům poskytují o něco méně krmiva než louky, ale při minimu vložené energie. Na orné půdě jsou sice výnosy pícnin nejvyšší, ale za cenu většího přísunu energie ve formě pesticidů, hnojiv, lidské práce, mechanizačních prostředků a fosilních paliv potřebných k jejich pohonu. V České republice ale poklesly stavy skotu a ovcí za posledních 17 let na méně než polovinu. Zároveň klesá podíl píce z travních porostů v krmné dávce pro dojnice, které jsou stále častěji krmeny zejména koncentráty (dováží se sója z USA za stovky milionů korun ročně), vojtěškou a silážní kukuřicí. V posledních deseti letech je proto v České republice nadbytek travní píce. Přitom výměra trvalých luk a pastvin se zvyšuje. Výsledkem je, že z téměř milionu hektarů trvalých travních porostů v ČR není podle odhadů 200 tisíc hektarů sklízeno.

Regulace množství a kvality vody
Louky mají význam jak pro kvantitu, tak pro kvalitu vody. Travní porost převádí povrchový odtok na podpovrchový. Chrání povrch půdy před destrukčními účinky dešťových kapek, zajišťuje vyšší infiltrační schopnost, snižuje rychlost vodního proudu. Díky trávě je více srážek převedeno do podzemních vod (ve srovnání např. s kukuřicí), vyskytuje se méně lokálních povodní z přívalových dešťů a rostliny mohou srážkovou vodu lépe využívat v suchých obdobích. Jestliže je louka opuštěna a nikdo se o ni nestará, na povrchu se začne hromadit stařina a výrazně klesne výpar (transpirace). Výsledkem je zamokření a postupná proměna povrchu půdy v rašelinu. S těmito problémy se potýkali už naši předkové v pohraničí na místech, která po odsunu německého obyvatelstva zůstala opuštěná.

A jak travní porost působí na kvalitu vody? Půda pod loukou je dokonale prokořeněná, tudíž působí jako ideální filtr – odbírá celoročně z prosakující vody živiny a díky vysoké biologické aktivitě zneškodňuje některé jedovaté látky. Tyto schopnosti luk se cíleně využívají v pramenných oblastech a ochranných pásmech zdrojů pitné vody. Zapojený travní porost je nejlepší ochranou proti vyplavování nitrátů do podzemních vod, neboť jejich obsah je v půdě porostlé trávou velmi nízký. Kdybychom změřili všechny travní kořeny do hloubky dvaceti centimetrů na ploše jednoho metru čtverečního, zjistíme, že jejich celkový povrch má plochu asi dvou set čtverečních metrů a délku zhruba sto padesát kilometrů. V zemědělsky využívané krajině bývají koncentrace dusičnanů ve vodách ovlivněny víc podílem zorněných půd než samotnou intenzitou hnojení. Dusičnany se totiž při mineralizaci organických látek v orné půdě uvolňují i v době, kdy nejsou odebírány rostlinami, protože pole je holé.

Ochrana a tvorba půdy
Travní porosty pokrývají půdu celoročně, a proto ji dokonale chrání nejen před přívalovými dešti, ale také před větrem. I pokosené travní porosty výborně odolávají erozi, neboť kořeny, nadzemní i podzemní výběžky a opad půdu chrání. Půda je základní existenční podmínkou lidstva. Přitom vrstva půdy, která se tvořila tisíc let a byla opatrována několika generacemi našich předků, může být při pěstování kukuřice či brambor odplavena během jednoho přívalového deště. Známé jsou také ničivé účinky větrné eroze – například po zornění amerických prérií na počátku 20. století byla odnesena půda z území několikrát většího než ČR. Ke vzniku větrné eroze přispívá sucho, které hrozí i v našich poměrech.

Přibližně polovina asimilátů, které travní porosty vytvoří, se ukládá do půdy ve formě kořenů a oddenků. Vzhledem k vytrvalosti travních porostů není půda pod nimi téměř vůbec narušována a obsah organické hmoty (humusu) v půdě vzrůstá. Tak vznikly naše nejúrodnější půdy – černozemě. Díky této vlastnosti se travní porosty účinně podílejí na rekultivaci neplodných půd. Například na Valašsku bývalo periodické zatravňování orné půdy hlavním prostředkem obnovy struktury půdy, a tím i její úrodnosti.

Klimatický a hygienický význam
Travní porosty omezují prašnost ovzduší, což se osvědčuje při zatravňování výsypek a hald vzniklých důlní činností. Vysoký výpar z travních porostů vede k ochlazování a vyšší vlhkosti vzduchu, což má význam zejména v zastavěné krajině (trávník je po této stránce mnohem příjemnější než asfaltová či betonová plocha). Vysoká spotřeba živin a schopnost kolonizovat spleť kořenů mikroorganizmy nachází uplatnění v kořenových čistírnách odpadních vod, kde se využívá zejména rákos obecný a chrastice rákosovitá.

Travní ekosystémy podporují ukládání uhlíku do půdy, čímž zmírňují nárůst koncentrace CO2 v atmosféře. Akumulují totiž organickou hmotu v půdě ve formě opadu a odumírajících kořenů, a navíc omezují mineralizaci půdy, protože nejsou nijak narušovány (kypřeny). Hmotnost akumulovaného uhlíku v horní vrstvě zatravněné půdy (do 20 cm) může představovat 70–130 tun na hektar, což je třikrát až pětkrát více než v orné půdě.

Genová banka a biodiverzita
Žádný jiný ekosystém v ČR není přirozeným prostředím tak velkého počtu druhů rostlin jako travní porosty. Na louky a pastviny je na našem území vázáno více než 1000 druhů cévnatých rostlin, počet druhů živočichů (zejména hmyzu), nižších rostlin a půdních mikroorganizmů se uvádí ještě o řád vyšší. Genetické informace těchto druhů se vytvářely na Zemi miliony let a vymizení kteréhokoliv z nich je nenahraditelné. Obecně se v travních porostech nachází několikanásobně více druhů rostlin, živočichů a mikroorganizmů než na orné půdě.

Vysoká druhová diverzita je zpravidla spojena s poměrně nízkou produkcí, která je důsledkem nízkého množství živin v půdě, zejména fosforu. Na počtu rostlinných druhů je závislý počet druhů hmyzu. Nejen druhově pestré louky, ale i intenzivně spásané pastviny s vyšším podílem jetele plazivého představují významný zdroj potravy pro včely a další druhy hmyzu, které se živí nektarem a pylem. Vzhledem k minimálnímu používání pesticidů nehrozí na travních porostech nebezpečí otrav včelstev ani kontaminace medu.

Intenzifikace travních porostů (vápnění, odvodňování, pravidelné hnojení) začala po druhé světové válce v celé Evropě. Vedla sice k výraznému zvýšení produktivity, ale zároveň k drastickému snížení biodiverzity. Tradiční druhově bohaté porosty byly zachovány jen na malé ploše, především na špatně dostupných místech. Dnes je u nás intenzifikace travních porostů minulostí, hrozí však druhý extrém. Opuštěné louky zarůstají ruderálními bylinami i dřevinami. Přitom řada druhů je vázána na travní porosty a až louky zarostou lesem, ohrožené druhy nenávratně zmizí.

Estetický a krajinotvorný význam
Na lidskou psychiku působí nejlépe krajina připomínající anglický park – s rozsáhlými travními plochami a dominantami stromů. Uvědomí si to každý, kdo delší čas pobýval mezi velkými širými lány, v temném hustém lese nebo v kamenném městě bez zeleně. Avšak i opuštěná zemědělská krajina ztrácí malebnost, což se negativně projevuje i v cítění a jednání lidí.

Vysoký podíl travních porostů je důležitý zejména pro podhorské a horské oblasti. Louky a pastviny tam udržují vyšší hustotu osídlení než samotné lesy.

V poslední době se u nás rozvíjí pěstování trávníků, které nejsou využívány k produkci píce. Nepatří sem jen krátce sestřihané homogenní porosty pro sportovní, rekreační či okrasné účely, ale také lemy dálnic a železnic, trávníky v sadech či vinicích, travnaté letištní plochy aj. Jejich plochy dosahují statisíců hektarů.

Obhospodařování luk se zatím bez dotací neobejde
Plocha travních porostů v ČR závisí na dotační politice státu. Lze očekávat nárůst ploch trvalých luk a pastvin, neboť v okolních zemích EU je jejich podíl podstatně vyšší než u nás. Zachování luk a pastvin v krajině ovšem úzce souvisí s chovem hospodářských zvířat. Můžeme samozřejmě biomasu travních porostů mulčovat či kosit a kompostovat, ale tyto způsoby obhospodařování jsou výrazně dražší (viz Vesmír 82, 435, 2003/8). Možnosti využití travní biomasy k produkci bioplynu, izolaci enzymů, proteinu, vlákniny či kyseliny mléčné zatím nejsou ekonomicky výhodné. Nejlevnější způsob zachování travních porostů v krajině je jejich spásání. V současné době, kdy je zemědělství zcela závislé na využívání poměrně levných fosilních paliv, není bez finanční podpory státu či EU tradiční obhospodařování luk rentabilní. Opačný problém ovšem je, že naprostou většinu dotací na travní porosty získávají velké firmy, které nemají zájem udržovat pestrou mozaiku krajiny a často nemají ani vztah k místu, kde hospodaří. To se týká zejména ekologicky hospodařících farem.

Příspěvek byl zpracován s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“, uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

Literatura

Hodnocení ekosystémů k miléniu (www.millenniumassessment.org).

Soubory

článek ve formátu pdf: 200712_V784-787.pdf (662 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky