Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Kosmos a ornament

Publikováno: Vesmír 77, 418, 1998/7

Martin Mainer je dalším z malířů, kteří se výrazně představili na Konfrontacích – řadě neoficiálních výstav uspořádaných v polovině osmdesátých let studenty Akademie výtvarných umění. Ve Vesmíru jsme kromě iniciátorů těchto přehlídek Jiřího Davida a Stanislava Diviše představili Tomáše Císařovského, Petra Nikla, Otto Plachta a Antonína Střížka (omezíme-li se na první tři výstavy). Konfrontace představují významný předěl ve vývoji českého výtvarného umění. Jimi nastupuje odvážná a sebevědomá generace s novou expresivní „divokou“ malbou s groteskními prvky, poučená, byť většinou nepřímo, vývojem umění zahraničního. Význam těchto Konfrontací byl však ještě širší: ukázaly, že lze uskutečnit nemožné, čímž podnítily i střední generaci k razantějším vystoupením a výstavám. Je dobré připomenout, že to byli opět studenti, kteří připravili tento obrat. A dále: podstatné věci vznikají vzdor škole (nejen umělecké); hlavním posláním školy je totiž nikoli instruovat, ale inspirovat (třeba i negativním způsobem).

Pro mne plným setkáním s dílem Martina Mainera byla jeho výstava v r. 1990 v galerii U divého muže. To byla krátce existující galerie v barokním domě na Malostranském náměstí, původně jezuitské gymnázium, později c. k. místodržitelství a nakonec ministerstvo vnitra. Začátkem roku 1990 byla část budovy spontánně zabrána undergroundem; vznikla tam i improvizovaná hospoda. A v konírnách (kupodivu zachovaných) vystavil Martin Mainer rozměrná plátna nabitá smyslovostí i smyslností, fantazií a imaginací barokních obrazů. O rok později, kdy byl pozván spolu s významnými světovými umělci k účasti na výstavě Wanderlieder v amsterodamském muzeu Stedelijk, namaloval rozměrný fantazijní barokní oltář na překližkovou stěnu o rozměrech 11 × 5 m.

V roce 1993 mu byla udělena prestižní cena Jindřicha Chalupeckého, s níž byl spojen studijní pobyt v Headlands v Kalifornii. Výsledky prezentoval v Nové síni a v samostatném albu Výlet do Indie západní cestou, věnovaném Ram Dassovi a inspirovaném indickou a vůbec východní filozofií.

Toto spojení východu a západu se projevuje i na obrazech s perskými a tureckými koberci zdobenými bohatými vzory a ornamenty a rovněž na obrazech z řady nazvané Noc krokodýlů, zvláště pak na ornamentech krokodýlů a ještěrů. Mainerovy obrazy vyvolávají množství asociací a vybízejí k rozmanitým interpretacím. Mohli bychom třeba zkusit cestu symbolickou, hlubinně analytickou: krokodýl tradičně představoval duální povahu člověka, je symbolem temných sil zápasících v člověku, smyslnosti, neřesti, vášně, přetvářky (krokodýlí slzy). Zkusme cestu přes ornament: ten je nejen ozdobou, nýbrž především vizuálním vyjádřením (skrytého) řádu. Je povrchovým vyjádřením hlubokého, pokusem o vyslovení nevyslovitelného. Slovo ornament (i latinské ornare) má skutečně původ ve slově ordo, pořádek, řád. A ornament v tomto původnějším smyslu hraje významnou roli i v našich teoriích, vzpomeňme jen na roli symetrií nebo na to, jak se cení výsledek, který „dokonale zapadá do mozaiky“. A slovu ornament odpovídá velmi přesně slovo kosmos: kosmos znamenal v řečtině především řád, pak i ozdobu, šperk. Západ a východ: kosmos a ornament; obojí je řádem i ozdobou. Mainerův výlet byl i cestou do Evropy východním směrem.

Obrázky

Soubory

Článek ve formátu PDF: 1998_V418.pdf (137 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky