Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Konflikt funkcionalismu a socialistického realismu

Příklad Kladno-Rozdělov

Publikováno: Vesmír 95, 122, 2016/2
Rubrika: Architektura

Rok 1948 se v Československu stal přelomovým bodem. V důsledku komunistického puče se proměnila celá společnost, politická reprezentace, instituce, vzorce chování a postupně i vizuální kódy. Výjimku v tomto komplexním a autoritativním procesu samozřejmě nemohla tvořit ani architektonická produkce. Radikální posun od tehdy dominantního funkcionalismu k nově diktovanému socialistickému realismu lze dobře ilustrovat na příkladu sídliště Kladno-Rozdělov.

Během první dvouletky (1947–1948) se Československá republika zavázala vybudovat příkladné obytné soubory ve velkých průmyslových centrech v Ostravě, Mostě a Kladně. Jejich oficiální označení znělo „vzorná sídliště“, ačkoliv se mělo jednat spíše o „vzorová sídliště“, protože ve výsledku se měly zkušenosti získané během procesu jejich plánování v budoucnu zúročit při práci na dalších sídlištích.

Vzorné sídliště v Kladně bylo založeno podle projektu architektů Josefa Havlíčka, Václava Hilského, Miroslava Koněrzy a Emila Kovaříka z let 1946–1947. Architekti koncipovali obytný soubor jako velmi variabilní skladbu objektů, které zahrnovaly rodinné domy i pět nájemních věžáků, tak aby si budoucí obyvatelé mohli vybrat vhodné bydlení podle svých individuálních potřeb, vkusu i finančních možností. Urbanistické schéma přirozeně vyplynulo z už existující komunikace spojující Kladno s obcí Rozdělov. Ta se stala logickou osou celého sídliště. Přestože byl architektonický výraz budov střízlivý, zůstával vznosně působivý díky jednoduchým formám, jak je patrné zejména z bravurně koncipovaných figur věžových domů lemujících hlavní třídu.

V roce 1948, kdy už byla výstavba v plném proudu, došlo k důležitým změnám. Ty se projevily jak v samotném názvu nové městské čtvrti, přejmenované v té době na Sídliště Vítězného února, tak především v novém složení projekčního týmu. Navzdory všem společenským změnám mohl ve vedení i nadále setrvat architekt Josef Havlíček, prominentní reprezentant meziválečného funkcionalismu, který si vydobyl mezinárodní proslulost zejména díky Všeobecnému penzijnímu ústavu v Praze na Žižkově. Ovšem přesně to byla minulost, která neměla být po roce 1948 připomínána.

Proto se i architektonický výraz sídliště, obecně známého jako Kladno-Rozdělov, a nikoliv Sídliště Vítězného února, musel pozměnit. Z urbanistického hlediska byly především vypuštěny všechny rodinné domy ve prospěch nájemních objektů a také bylo přesunuto centrum nové zástavby, hlavní prospekt však zůstal zachován. Místo původních pěti věžových domů lemuje nyní celý prospekt šest domů na půdorysu písmene T. Původní trojkřídlé, odlehčené schéma staveb bylo nahrazeno hmotnějšími vertikálami, což byl pouze jeden z ústupků vynucený požadavkem enormního navýšení obytné kapacity o 3000 obyvatel.

Přesto se výsledné řešení Kladna-Rozdělova podobá daleko více počáteční funkcionalistické koncepci z roku 1946 než dalším obytným souborům ve formě socialistického realismu, které vznikaly v Československu i v jiných zemích východního bloku. Kladenský výsledek prozrazuje účelovou manipulativnost, která byla pro socialistický realismus charakteristická a mohla stejně dobře posloužit k likvidaci oponentů jako k rehabilitaci proponentů daného stylového diktátu.

Obrázky

Soubory

článek ve formátu pdf: V201602_122-124.pdf (786 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky