komponent / komponenta / složka

Dostal jsem dotaz, jaký je rozdíl mezi oněmi třemi výrazy uvedenými v titulku dnešního koutku. Pokud máme na mysli jejich význam, pak musím říct, že mezi nimi žádný rozdíl neshledávám. Všechny tři znamenají jednu z částí či jeden z elementů, z nichž je něco vytvořeno, uděláno, složeno. Liší se ovšem svým původem (slova původu latinského proti slovu domácímu), svým tvarem (komponent - komponenta) a ovšem též způsobem a frekvencí užívání.

Substantiva komponent/-ta pocházejí z latinského přítomného příčestí componens (2. p. -entis) od slova componere skládat . Jak vidět, je české odvozené substantivum složka vlastně napodobeninou (odlikou či kalkem) slova latinského. - Pokud jde o rozdíl mezi mužskou podobou komponent a ženskou podobou komponenta, jde o rozdíl zcela náhodný. Základní je podoba mužská, kdežto na utvoření podoby ženské se mohl podílet jednak vliv německé podoby die Komponente (dříve byl vliv na české odborné názvosloví značný) a analogie k českému synonymu složka, které je rodu ženského. - Pokud jde o užívání všech tří slov, mohu říct jen to, že jednak záleží na vkusu či sklonech autora, zda zvolí slovo domácí anebo latinské, jednak existují i rozdíly podle úzu v různých oborech; tato druhá okolnost se ovšem uplatňuje i pokud jde o volbu mezi podobou mužskou a ženskou. Celkově převažuje podoba mužská, komponent, dnes jistě i vlivem angličtiny. Jejím vlivem se objevuje nyní i termín konstituent (z lat. constituens), v podstatě téhož významu, avšak s důrazem na to, že jde o složku podstatnou. (Už dříve jsme se mohli tu a tam setkat s podobou konstituanta, podle francouzštiny.)

Asi jste si povšimli, že v definici významu našich tří slov se objevuje slovo část. I ono má svým způsobem shodný význam se slovem složka, ale každé z těchto slov přistupuje ke vztahu celek - jeho části z jiného pohledu. Zatímco slovo složka (komponet(a)) představuje přístup, řekněme, syntetizující (srov. sloveso skládat spojovat v celek ), slovo část implikuje přístup analytický či segmentační; nikoli náhodou uvádí Slovník spisovného jazyka českého jako jeho synonyma výrazy díl (srov. dělit), úsek (srov. sekat), kus (srov. kousat); samo slovo část souvisí etymologicky se slovesem štěpit. Z tohoto hlediska je zajímavá odvozenina součást, která jako by slučovala pohled analytický (-část) s pohledem syntetizujícím (sou- spolu ). Další derivace, součástka, je pak specializována pro význam součást (často menších rozměrů [jde vlastně o zdrobnělinu]), zejména nějakého zařízení, stroje, přístroje apod. A když už jsme u těch složek a částí, zmiňme se ještě o slovu (opět latinské provenience) ingredience; doslova vlastně znamená něco, co do něčeho vstupuje . Odtud dva jeho významové odstíny (zpravidla ve spojení s přípravou pokrmů nebo léků). Někdy ho užijeme tehdy, kdy jde o něco (nějakou látku ap.), co se přidává do něčeho nebo k něčemu (zpravidla pro zlepšení, zdokonalení apod.), tedy o to, co se česky nazývá přísada. Jindy však jde o jednu z věcí (složek), z nichž je daná směs vytvořena. (Výčet ingrediencí různých potravinářských výrobků bývá nyní často uváděn na jejich obalu. V češtině se však v takovýchto případech termín ingredience nevžil a onen výčet složek bývá uváděn zcela vhodně slovy složení nebo obsah / obsahuje.)

Ukazuje se tedy, že náš jazyk si vytvořil celou sadu jemně diferencovaných výrazů pro vystižení různých aspektů vztahu mezi celkem a jeho částmi, resp. částmi a celkem, který vytvářejí (učeně se jim říká vztahy meronymické - řec. slovo meros znamená část).