Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Klimatická změna a civilizace

Výlet na hranice krásné literatury

Publikováno: Vesmír 96, 56, 2017/1
Rubrika: Nad knihou

Nová publikace Miroslava Bárty se zaměřuje především na popis historického vývoje staroegyptské civilizace v jedné z jejích stěžejních fází, a věnuje se období, pro které se v egyptologii vžilo označení doba stavitelů pyramid. Především se jedná o dobu Staré říše (cca 2592–2118 př. Kr.) s přesahem do období po jejím pádu (zhruba do poloviny 2. tisíciletí př. Kr.). Na první pohled se může zdát, že se jedná o klasickou historiografickou publikaci, jež čtenáři dovolí poznat dějinný vývoj egyptského státu 3. tisíciletí př. Kr. na pozadí dosud známých archeologických a textových pramenů. Takové zdání se však brzy ukáže jako klamné, neboť autor přistupoval ke svému dílu poněkud odlišně a kladl si v zásadě dvojí cíl.

Za prvé se snaží analyzovat, popsat a zhodnotit vzestup i pád staroegyptské civilizace doby stavitelů pyramid, a to včetně jejích dávných kořenů doložených na skalních malbách hluboko v Západní poušti i s následky společenské krize a státního kolapsu, které se projevily po konci Staré říše během tzv. První přechodné doby. Druhým zjevným cílem této knihy je snaha využít analýzu staroegyptské civilizace a z ní vyplývající závěry jako případovou studii pro výzkum a zhodnocení vývoje a vývojových zvratů také u jiných starověkých, ale i zcela moderních civilizací, kultur a dalších „komplexních společností“. Autor má jistě pravdu, že vzhledem k dlouhému historickému vývoji a poměrně dobře zachovaným komplexním materiálním i textovým dokladům lze starý Egypt využít jako výborný komparační materiál pro studium dalších kultur a společností. To se potvrdilo např. v pracích Jana Assmanna, Johna Bainese a dalších multidisciplinárních egyptologů, kteří využívali dílčích aspektů egyptské kultury (písma, jazyka, náboženství, mudrosloví, vzdělanosti, politiky či státní správy) jako srovnávacích modelů při studiu jiných kultur nebo vývoje lidských společností obecně.

Ve své analýze vývoje staroegyptské civilizace vychází M. Bárta z koncepce tzv. přerušovaných rovnováh dokládaných ve vývoji komplexních společností i v některých dílčích společenských fenoménech. Tuto teorii autor používá nejen při popisu vzestupu a pádu staroegyptské civilizace v jedné z jejích historických vývojových fází, ale také ke zdůvodnění nového členění jednotlivých dějinných období starého Egypta. Proto je časové vymezení některých kapitol knihy jiné, než by běžný čtenář egyptologické literatury čekal. Vývoj egyptské civilizace tak máme možnost sledovat nikoli podle vlády jednotlivých panovníků nebo střídání dynastií, ale po (různě dlouhých) časových úsecích, jež se vyznačují shodnými společenskými, přírodními, klimatickými nebo kulturními faktory. Tento přístup, který se v českém egyptologickém prostřední zatím neprosadil, je nutné jej vyzdvihnout jako průkopnický a velmi potřebný.

Mezi zkoumanými faktory, které měly zásadní vliv na formování a změny staroegyptské civilizace, vyniká jako „superfaktor“ téma změny klimatu. A právě návaznost analýzy vývoje lidské společnosti a jejích kulturních výdobytků na výzkum přírodního prostředí, klimatu, (paleo)zoologie a (paleo)botaniky, hospodářství a jiných oblastí obvykle spojovaných s přírodními nebo technickými vědami představuje největší devizu předkládané publikace. Čtenář má totiž jedinečnou možnost nahlédnout počátky staroegyptské civilizace prostřednictvím dokladů o střídání klimatu ve východní a severní Africe a míšení jednotlivých migračních vln ze Západní pouště (ale také odjinud) v údolí Nilu, může pozorovat první vnitřní problémy egyptského státu, vyvstávající z nedostatečné úrovně nilské záplavy, nebo vývoj stavebních postupů královských pyramidových a chrámových komplexů v souvislosti s nutnými hospodářskými faktory, jakými byly například předpoklady k dobrému zásobení pracovní síly vhodnou potravou. Ve většině případů je tento multi- nebo transdisciplinární přístup ke zkoumané problematice zastřešen osobními vědeckými aktivitami, neboť autor knihy dlouhodobě sestavuje terénní archeologické mise v Egyptě a Súdánu tak, aby zahrnovaly odborníky z řad různých vědeckých oblastí a oborů. Publikace M. Bárty v tomto ohledu představuje práci, která snad najde své nástupce a pokračovatele. V egyptologickém prostředí lze hodnocenou studii přirovnat například k dnes již klasické knize B. J. Kempa Ancient Egypt. Anatomy of a Civilization, jejíž autor se soustředil na období Nové říše a jednotlivé politicko-kulturní změny dokládal ve vztahu nikoli s přírodovědnými faktory, nýbrž spíše s jevy společenskými, kulturními a hospodářskými. Podobně lze snahu M. Bárty o využití analýzy vzestupu a pádu Egypta Staré říše jako případové studie pro výzkum přerušovaných rovnováh ve vývoji civilizací připodobnit k některým akademickým aktivitám zmíněného Jana Assmanna, jehož publikace zasazující egyptskou kulturu, myšlení a náboženství Nové říše do celosvětového kontextu představují nejen egyptologickou, ale obecně společenskovědní klasiku.

Proto jsem přesvědčen, že kniha Příběh civilizace. Vzestup a pád doby stavitelů pyramid obohacuje české vědecké i laické prostředí o text, který přispěje k otevření nových přístupů ve vědeckém zkoumání starého Egypta a dalších civilizací, lidských společností a kultur. Je sice dobře možné, že některé pasáže knihy, kde autor ze své akademické specializace přechází do jiných vědeckých odvětví (filosofie, politologie, ekonomie, přírodní vědy, klimatologie atd.), mohou v odbornících z daných oblastí vzbudit potřebu zasadit danou teorii do širšího kontextu nebo ji zpřesnit. Sám se pozastavuji například nad tvrzením z úvodu knihy (s. 13), kde autor uvádí: „Můžeme tak poměrně s jistotou tvrdit, že války, resp. jejich nebezpečí, mohly být rozhodně jednou z hlavních hnacích sil, které vedly k vzniku států. Stejně tak se dá ale s jistotou konstatovat, že to nemohla být příčina jiná.“ Přestože se autorovo vidění této problematiky shoduje s chápání státu v egyptských pramenech (stát-král jako silový ochránce slabých před nebezpečím okolního světa), pokládám toto tvrzení za příliš kategorické a jsem přesvědčen, že za vznikem širších společenství a následně států může stát více dominantních faktorů. Podobné generalizace jsou však cenou za to, že autor vkládá vývoj staroegyptské civilizace a její dějinné zvraty do mnohem rozsáhlejšího kontextu okolního světa a různých vědních oborů.

A právě onu změnu pohledu na egyptské dějiny a snahu o hledání nového multidisciplinárního vědeckého přístupu ke zkoumání zaniklých civilizací vnímám jako jeden ze základních přínosů této publikace, neboť máločeho je v našem vědecko-společenském prostředí tolik třeba jako korektní vědecké mezioborové diskuse nad malými i velkými akademickými a společenskými tématy. Kniha Miroslava Bárty se tak může stát nejen základním kamenem pro změnu v pohledu na vývoj staroegyptské civilizace, ale také kamenem hozeným do někdy až příliš poklidných vod českého akademického prostředí.

Soubory

článek ve formátu pdf: V201701_056-057.pdf (306 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky