Aktuální číslo:

Každé oko jiné

| 6. 4. 2017

| Vesmír 96, 193, 2017/4

Dva mezopelagické druhy krakatic, Histioteuthis heteropsis a Stigmatoteuthis dofleini, mají jednu společnou zvláštnost, na kterou upozorňuje už druhové jméno první z nich: mají každé oko jinak velké a tvarované. Videozáznamy z jejich přirozeného prostředí spolu se simulacemi odhalily důvod. Krakatice se natáčejí tak, aby velké oko hledělo neustále přímo vzhůru. Evoluce u něj preferovala co největší citlivost, aby na nezřetelném pozadí zbytků modrého světla od hladiny zaznamenalo stíny predátorů či kořisti. Druhé oko hledí ke dnu, kde pátrá po bioluminiscenci potenciální kořisti. Na to mu stačí mnohem menší citlivost.

Thomas K. et al., Philosophical Transactions B, DOI: 10.1098/rstb.2016.0069

Ke stažení

článek ve formátu pdf [404,43 kB]

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie a životní prostředí

RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Ondřej Vrtiška

Mgr. Ondřej Vrtiška (*1976) je původním vzděláním biolog se specializací na hydrobiologii (PřF UK), utekl z oborů žurnalistika a kulturní antropologie (obojí FSV UK). Od r. 2001 pracuje jako vědecký novinář, na téma „věda v médiích“ přednáší pro vědce i pro laickou veřejnost. Z úžasu nevycházející pozorovatel memetické vichřice. Občas napíná plachty, občas staví větrolam.

články autora