Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Jiná láska ve starém Egyptě

Postoj Egypťanů k homosexualitě

Publikováno: Vesmír 89, 124, 2010/2
Obor: Historie

V silně konzervativní společnosti starého Egypta, důsledně řízené božím principem pravdy, práva, spravedlnosti a mravního řádu maat, nezbývalo příliš prostoru pro chování a postoje, které by se nějak vymykaly tradičnímu pojetí vztahu muže a ženy (obr. 2). V souladu s tímto principem, který zavedl nejvyšší sluneční bůh Re již v okamžiku stvoření světa, uzavírali muž a žena rovnocenný manželský svazek, jenž měl trvat věčně, tedy i po smrti. Jeho hlavním účelem bylo zplození a výchova potomků, kteří měli zaručit trvání rodiny.

V knihách moudrých rad, které byly hojně opisovány a dobře známy a které byly považovány za určitý návod, jak se má člověk chovat a jednat, aby dosáhl postavení ve společnosti a stal se úspěšným a oblíbeným, se vždy zdůrazňuje význam nezbytného manželského svazku a odpovědnost obou partnerů za výchovu potomků. A tak také například chrámový písař Ani udělil ve svém naučení z doby okolo roku 1300 př. n. l. mladému muži následující rady:

Vezmi si ženu, dokud jsi mladý,

aby ti mohla porodit syna.

Jestliže ho zplodíš, dokud jsi mladý,

vychovej z něho řádného muže.

Šťastný je člověk, který má hodně dětí:

pro hojnost dětí ho lidé budou ctít.

Ožeň se, dokud jsi mladý.

Až si založíš vlastní domácnost,

stále měj na paměti svého potomka.

Vychovej ho řádně,

stejně jako vychovala matka tebe.

Pokusme se nyní s ohledem na zmíněnou konzervativní staroegyptskou společnost zjistit, jaký postoj zaujímali Egypťané k homosexualitě (sexuální orientaci k osobám téhož pohlaví). Vyjít musíme přirozeně z dochovaných písemných a ikonografických pramenů, kterých existuje z období faraonského Egypta jen velmi omezený počet. Nicméně tyto prameny zahrnují tři hlavní sféry, které musíme pečlivě odlišovat: sféru náboženskomytologickou, královskou a soukromou.

Ve světě bohů se setkáváme s homosexuálním chováním mezi muži v prastarém mýtu o bozích Horovi a Sutechovi, kteří vedli spor o dědictví svého otce Usira, tedy o královský úřad v Egyptě. V jeho převyprávěné lidové podobě zaznamenané na papyru Chestera Beattyho č. I (Britské muzeum v Londýně, č. 10681) z doby okolo roku 1160 př. n. l. se praví:

Pán všehomíra řekl Horovi a Sutechovi v přítomnosti Velkého Devatera bohů: „Slyšte, co vám řeknu! Jezte a pijte a zanechte sporů jednou provždy, ať už máme konečně klid!“

Poté Sutech navrhl Horovi: „Pojďme to oslavit ke mně domů!“ A Hor souhlasil.

A když potom večer měli připravené postele, oba ulehli. V noci se Sutechovi vzpřímil úd a vložil ho Horovi mezi stehna. Hor si však stačil dát ruku mezi stehna a zachytil Sutechovo semeno.

Pak šel Hor prosit Esetu: „Pomoz mi, Eseto, moje matko! Pojď se podívat, co mi udělal Sutech!“ A otevřel ruku a ukázal jí Sutechovo semeno. Eseta zděšeně vykřikla, vzala měděný nůž, uřízla Horovi ruku, hodila ji do vody a dala mu novou.

Odmítavý postoj zděšené Esety, která byla oblíbenou a hojně uctívanou ochrannou mateřskou bohyní, k činu obávaného Sutecha a její následný radikální čin jsou naprosto jednoznačné.

Jeden doklad o homosexualitě mezi muži pochází i z královské sféry. Jde o Povídku o králi Neferkareovi a veliteli vojska Sasenetovi, jejíž neúplný text se nachází na Chassinatově papyru č. I (Louvre E.25351, obr. 3), datovaném do období kolem roku 700 př. n. l. Povídka, jejíž hlavní postavou je panovník se špatnou pověstí Neferkare (Pepi II. z 6. dynastie), však byla sepsána přibližně o 1200 let dříve. Čteme v ní:

A tu (Ceti, syn Henta, zahlédl) Veličenstvo krále Horního a Dolního Egypta Neferkarea, jak si vyšel v noci úplně sám. Nikdo s ním nebyl. Ceti se držel v povzdálí za ním, aby ho (král) nespatřil. Ceti, syn Henta, se zastavil, byl znepokojen a řekl si: „Je tedy pravda, když se říká, že v noci vychází.“

Ceti, syn Henta, tajně sledoval tohoto boha – aniž by to on tušil –, aby spatřil vše, co bude dělat. A král dorazil k domu velitele vojska Saseneta. Potom hodil cihlu a zadupal, a tu mu spustili (žebřík). Vystoupal (po něm) a Ceti, syn Henta, zatím stál a čekal, až se Jeho Veličenstvo vrátí. Poté, co Jeho Veličenstvo učinilo to, co si s ním přálo učinit, se vracelo do svého paláce a Ceti šel domů.

Než se Jeho Veličenstvo dostalo do domu velitele vojska Saseneta, uplynuly z noci čtyři hodiny. Další čtyři (noční) hodiny strávilo v domě velitele vojska Saseneta. A než se vrátilo zpět do paláce, uběhly ještě čtyři hodiny (zbývající) do rozednění.

Ceti, syn Henta, za ním chodil každou noc, aniž by to (král) tušil. (Pokaždé) když (Jeho) Veličenstvo vešlo…

Použitý obrat „Jeho Veličenstvo učinilo to, co si s ním přálo učinit“ odkazuje na ukojení královy sexuální touhy s generálem Sasenetem. Šlo přitom o opakující se skutečnost, o níž lidé zřejmě věděli a povídali si o ní. Je také zajímavé, že oba muži spolu trávili čtyři prostřední noční hodiny. Byla to totiž obávaná doba, během níž byl sluneční bůh Re při svém nočním putování podsvětím nejvíce ohrožen. Egypťané nazývali tuto nebezpečnou část noci „hlubokou temnotou“.

V reálném světě lidí (tedy v soukromé sféře) najdeme odkazy na mužskou homosexualitu ve dvou mudroslovných textech. Prvním je slavné Naučení mudrce Ptahhotepa, které se dochovalo v pozdějším opisu na Prissově papyru (Národní knihovna v Paříži, č. 183– 194) z doby okolo roku 2000 př. n. l. Ptahhotepova rada zní:

Nesoulož s chlapcem;

vždyť víš, že zavržené by se mu stalo nutností

a že by jeho nitro nemělo nikdy klid.

Ať proto nemusí trávit noc

konáním zavrženého, aby se ukojil

a uhasil touhu.

Neznámý autor démotického naučení z Insingerova papyru (Říšské muzeum starožitností v Leidenu, F 1895/5) z prvního století našeho letopočtu odsoudil mužskou homosexualitu, kterou dal do souvislosti s obžerstvím, slovy:

S tím, kdo jí ze žravosti, souloží kamarádi.

Tím, kdo je nestoudně žravý,

každý jen opovrhuje.

V zeměpisném seznamu egyptských nomů na stěně Horova chrámu v Edfú z Ptolemaiovské doby (305–30 př. n. l.) se zase uvádí, že obyvatelé sebennytského kraje v nilské deltě považují (mužský) homosexuální styk za odporný.

Závažný písemný pramen představuje staroegyptská Kniha mrtvých1) – rozsáhlý soubor náboženských říkadel, jenž je doložen z období 1550 př. n. l. – 50 n. l. Jeho znalost měla zesnulému umožnit bezpečný vstup do říše mrtvých a zajistit mu dokonalý věčný život, pokud ovšem vedl plnohodnotný pozemský život a důsledně se během něho řídil zmíněným principem maat. Ve stěžejním 125. říkadle Knihy mrtvých prohlašoval zesnulý před obávaným posmrtným soudem, že se za svého života nedopustil žádného zločinu a popřel přečiny, které by mu jinak bránily v tom, aby se ucházel o život blažených mrtvých. Patřily mezi ně i dva následující:

Neprovozoval jsem pohlavní styk s chlapci.

Neulehl jsem a nesouložil se (svým) druhem.

Kromě uvedených textů týkajících se mužské homosexuality ve starém Egyptě, existuje pouze jeden jediný zmiňující ženskou homosexualitu. Nachází se v démotickém snáři zaznamenaném na papyru Carlsberg č. XIII (Ny Carlsberg Glyptotek v Kodani) z 2. století n. l., kde příslušné vidění ve snu vyznívá zcela negativně:

Jestliže se jí zdálo, že souložila se ženou,

pak ji stihne zlý osud.

Pátráme-li po ikonografických pramenech k homosexualitě ve starém Egyptě, zjišťujeme, že existují pouze dvě, podle mého názoru však zcela neprůkazné scény z nekrálovských hrobek. V prvním případě jde o tři neobvyklá zobrazení dvou objímajících se mužů Nianchchnuma a Chnumhotepa na stěnách jejich společné sakkárské hrobky z doby okolo 2400 př. n. l. (obr. 1). Zobrazení těchto mužů má vyjadřovat jejich úzký a vřelý osobní vztah. Oba byli nejspíše dvojčata a sdíleli stejně vysoké společenské postavení jako kněží Rea v Niuserreově slunečním chrámu a představení palácových manikérů. Zrození dvojčat bylo přičítáno bohu plodnosti a stvořiteli lidí a bohů Chnumovi jako zcela zvláštní čin. Dvojčata byla pod jeho ochranou a Chnumovo jméno se také stalo součástí jmen Nianchchnuma („Život náleží Chnumovi“) i Chnumhotepa („Chnum je spokojený“). Jejich objetí a držení se za ruce odkazovaly na představu o stvoření člověka a jeho ducha („dvojníka“) bohem Chnumem, který oba uhnětl z hlíny na hrnčířském kruhu (obr. 5). Dvojčata Nianchchnum a Chnumhotep si tak navzájem byla nerozlučnou žijící podobou svého vlastního ducha (ka), který měl žít i po smrti dotyčného dokonalým věčným životem na onom světě.

Jde o nástěnnou malbu v jeho thébské hrobceVe druhém případě máme co činit se znázorněním dvou objímajících se dívek, které se účastní slavnostní hostiny v domě vysokého královského úředníka Haremheba (obr. 4). (TT 78) z doby okolo roku 1400 př. n. l. Obě sedící dívky si povídají a jedna dává druhé čichat vůni lotosového květu. Ani toto zobrazení však nelze považovat za doklad ženské homosexuality ve starém Egyptě.

Na závěr lze říci, že z citovaných písemných pramenů vyplývá jednoznačné odmítnutí homosexuality staroegyptskou společností. (Mužská) homosexualita podle nich vyvolává zděšení bohyně, utajení králem, zavržení a opovržení mudrcem a odpor lidí (alespoň ze sebennytského kraje). Kdyby se ženě byť jen ve snu zdálo o souloži se ženou, pak ji „stihne zlý osud“ na tomto světě. Případné provozování homosexuálního styku, chápané v Knize mrtvých jako těžký přečin, by člověku znemožnilo věčný život v říši mrtvých, což byl pro Egypťana trest nejtěžší.

Poznámky

1) Břetislav Vachala: Staroegyptská Kniha mrtvých, Dokořán, Praha 2009.

Soubory

článek ve formátu pdf: 201002_124-127.pdf (546 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky