Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Jeskyně plavců a šelem

Pouštní počátky staroegyptské mytologie

Publikováno: Vesmír 89, 520, 2010/9

Staří Egypťané si byli vědomi všech předností, které jim poskytovalo úrodné, byť zároveň nevypočitatelné nilské údolí. Pojmenovali ho ta kemet (černá země), zřejmě kvůli úrodnému nilskému bahnu, které Nil každoročně přinášel z vnitrozemí Afriky a ukládal na březích koryta řeky. Naproti tomu poušť nazývali ta dešeret (červená země) a považovali ji za oblast smrti, zlých sil a nicoty. Její personifikací byl bůh Sutech. Proč si za symbol pouště vybrali červenou, není zcela jasné, pravděpodobně to souviselo s probarvením pouštního povrchu. Dodnes je možné nalézt v poušti velké oblasti zbarvené načervenalými minerály železa. Nedaleko oáz Chárgy a Dáchly v oblasti Gilf Kebíru leží také Wádí Hamra (Červené údolí). Západní poušť byla považována za sídlo duchů a směr, kam se odebírají mrtví, Onen svět. Může to souviset s pozorováním běhu slunce, které zapadá na západě, stejně tak je ale možné, že zde svou roli sehrál původ Egypťanů a poloha oblasti, kterou museli kdysi z klimatických důvodů opustit a vydat se na východ, do nilského údolí.

Vysychání Sahary a osidlování nilského údolí

Naše výzkumy v egyptské Západní poušti (blíže viz rámeček Expedice do Jeskyně plavců) do jisté míry dokreslují proces, kterým etapovitě probíhalo postupné osidlování údolí Nilu v prostoru, který později obsadila staroegyptská civilizace. Nálezy z poslední doby dokazují, že „formační období“, které předcházelo vytvoření pravěkých neolitických kultur na území Egypta, trvalo takřka 15 000 let. Obecně lze holocenní vývoj na území dnešního Egypta rozdělit do dvou etap. Ve vlhčím úseku (asi 8000–5500 př. Kr. se ještě vyskytovaly dešťové srážky, byť jen omezeně, celoroční úhrn nepřesahoval 150–200 mm. Od doby kolem 5500 př. Kr. probíhala desertifikace s postupným úbytkem srážek, zánikem starých jezer (plají) a stěhováním populací z Východní i Západní pouště do nilského údolí (blíže viz rámeček Etapy vývoje klimatu v Egyptě).

Podle Kuhlmanna vrcholil rozvoj neolitické aktivity někdy v době od 4000 do 3000 př. Kr. Bylo to tím, že se klima v té době zhoršovalo od západu k východu a od jihu k severu, takže například v Gilf Kebíru panovaly „vlhčí“ poměry než v Abú Ballásu. Tato fáze odpovídá etapě 7 datované do doby kolem 4900 př. Kr., znamenající částečný návrat lidí do dnešní Západní pouště.

Kořeny staroegyptské civilizace

Na jižním okraji Gilf Kebíru se nachází oblast, kde se na několika místech vyskytují prehistorické rytiny a malby (viz též Vesmír 88, 166, 2009/3). Z míst vynikají Wádí Súra Qadím a Wádí Súra Gadíd (Staré a Nové Údolí maleb). První lokalita je dnes známa jako Jeskyně plavců, pro druhou se prosazuje název Jeskyně šelem. Jde o dvě zdobená skalní abri (převisy), jejichž datování je neustále předmětem debat. Starší datování klade jejich výzdobu do doby kolem 5500 př. Kr., po které nastalo nepříznivé sušší období, mladší verze až do doby mezi 4500–3500 př. Kr. Pro egytologické účely nepředstavuje datování jeskyní zásadní problém, protože tak jako tak jde o predynastické stáří, které má zásadní význam pro vznik staroegyptské civilizace a kultury.

Jeskyni plavců objevil r. 1933 maďarský badatel L. Almásy (viz rámeček Tři zelená údolí v Gilf Kebíru) během své cesty do Kufry. Vzhledem k tomu, že se zde nacházelo několik skalních převisů zdobených malbami a další rytiny a malby na okolních skalách, nazval tuto oblast Bildtal (Údolí obrazů). Takřka hned po objevu zorganizoval Leo Frobenius expedici, která zkoumala mnohé lokality se skalním uměním v Gilf Kebíru i Gabal Uwejnátu. Jméno jeskyně pochází z toho, že se v ní nacházejí malé lidské postavy v pozicích připomínajících plavce. Pro Almásyho byly jasným dokladem toho, že zde kdysi existovaly četné vodní plochy. Publikace těchto unikátních maleb pochází však až z roku 1952. Jeskyně šelem je známa jen krátce, Massimo Foggini a Ahmad Mestekawí ji objevili před několika lety.

Vzhledem k tomu, že obě místa byla poměrně dobře prozkoumána a v uplynulých letech se stala cílem několika vědeckých výprav, nepočítali jsme s tím, že bychom mohli objevit nová fakta, nebo dokonce vytvořit novou interpretaci jeskyní.

Jeskyně plavců

Do jeskyně plavců jsme dorazili 9. 11. 2008. Zjistili jsme, že abri je poškozeno a že nádherné malby jsou dochovány pouze na několika místech. Jde o dvě abri vedle sebe, přičemž malby plavců jsou dochovány pouze v jednom. Vyskytuje se tu několik základních motivů: lidé krotící žirafy, velcí náčelníci v doprovodu dalších členů kmene, zajatci, skupinky lidí zachycených při různých činnostech a přivádění a obětování zajatců před sochou božstva, které nápadně připomíná staroegyptského boha Mina. Některé detaily jsou velmi drastické, například dvojice mužů, kde jeden táhne druhého k místu obětování, zajatec navíc silně krvácí z rány na zádech. Vesměs jde o motivy naznačující, že je zde zachycen výsledek měření sil dvou kmenů. Byly to klimatické podmínky, co lidi přinutilo bojovat o zajištění zmenšujících se zdrojů vody, potravy a pastvin? Tedy žádní plavci, ale mrtvoly, žádná voda, ale krveprolití? Potvrzení této hypotézy se nám podařilo najít další den v Jeskyni šelem.

Jeskyně šelem

Toto abri, které dosud nebylo zcela prozkoumáno (jeho spodní část je vyplněná vátým pískem), poskytuje mnohem úplnější obraz událostí. Je zcela pokryto skalními rytinami a malbami, stylově podobnými rytinám v Jeskyni plavců. I zde je většina maleb vyvedena červeným pigmentem a stejně jako v Jeskyni plavců se zde vyskytují „plavci“. Výběr motivů se vztahem k staroegyptské civilizaci je však širší: jsou zde lidé útočící, lidé krotící žirafy, náčelník s bojovou palicí přehlížející zajatce a poražené nepřátele, bojovníci útočící na bezhlavé lvy a šelmy (odtud název jeskyně) a unikátní mytologická scéna zobrazující bohyni nebes Nutu a boha Země Geba.

Náčelník a jeho nepřátelé

Zcela vlevo v abri se nachází unikátní scéna, která je jediná svého druhu v celé zkoumané oblasti Gilfu. Znázorňuje náčelníka s bojovým mlatem a dvě řady poražených či podmaněných nepřátel. Další poražený nepřítel se nachází vlevo od náčelníka. Nepřátelé leží nataženi na zádech a řady jsou od sebe odděleny horizontálně probíhající prasklinou ve skále. Horní řadu tvoří deset postav, zřejmě mužských, se vztyčenými pažemi. Dolní řadu představuje celkem dvacet tři osob, které jsou podstatně menší než postavy v horní řadě (snad ženy?) a jsou zobrazeny hlavou dolů. Každá z nich má vždy jednu paži podél těla, druhou vztyčenou nad hlavu. Jedinečnost této scény spočívá v tom, že minimálně o několik století předbíhá tradiční ikonografické zobrazení staroegyptského panovníka porážejícího nepřátele. Význam této scény může znamenat, že zobrazený, byť pro nás anonymní, vládce oblasti vyjadřoval touto scénou své právo na dané abri, popřípadě okolní území.

Jedna z nejneočekávanějších scén se nachází uprostřed abri. Bílá postava je směsicí končetin kočkovité šelmy (pantera?) a ženského trupu bez hlavy. Bezhlavé tělo se jakoby klene nad zemí do oblouku a opírá se o ruce a nohy. Pod touto postavou je červeně vyvedeno mužské tělo, které podpírá ženské tělo levou rukou v oblasti hrudníku, zatímco muž se opírá o pravé předloktí. Kompozice připomíná mnohem mladší staroegyptskou etiologickou kompozici, jež vysvětluje nebe a Zemi jako bohyni nebes Nutu napodobující Mléčnou dráhu a boha Země Geba, který ji podpírá. Tak je doložena například v královských hrobkách v Údolí králů.

Za pozornost také stojí nepřirozeně protáhlé nohy muže. Na jejich konci můžeme vidět, že po nich jakoby po zemi kráčí směrem vzhůru k nebi celkem devět mužů přinášejících obětiny. Ty připomínají dobytčí kýty, které byly oblíbenou obětinou při znázorňování ve staroegyptských hrobkách historického období. Nad muži je umístěn další pár. Je tvořen korpulentní mužskou postavou, kterou jakoby přivádí směrem k bohyni Nutě mnohem větší a štíhlejší postava. Může jít o pozdějšího egyptského boha podsvětí Usíra, přivádějícího zesnulého na onen svět? Kompozice je tak jednoznačná, že nás doslova nutí vidět v hlavních aktérech bohy Nutu a Geba.

Bezhlavé šelmy

Na stěně abri se na několika místech vyskytují bezhlavé šelmy, na něž útočí lovci. Obvykle nejde o ojedinělé postavy, ale o skupiny lovců útočících ze všech stran. Někteří z nich jsou zachyceni již mrtví – přesně jako „plavci“ z Jeskyně plavců – některé postavy jsou šelmami požírány, resp. mizí v jejich jícnu tam, kde bychom očekávali hlavy. Šelmy jsou totiž vyobrazeny bezhlavé, snad proto, aby jejich zobrazení byla neutralizována a nebyla potenciálně nebezpečná pro všechny ostatní osoby zachycené na stěně. Ve starém Egyptě šlo o poměrně zavedenou a ověřenou praxi, pomocí které byly neutralizovány potenciálně nebezpečné bytosti. To se týkalo například tabu na zobrazování lidských postav v pohřebních komorách velmožů Staré říše nebo mrzačení nebezpečných zvířat (hadů, krokodýlů apod.) v textech pyramid na stěnách pohřebních komor panovníků Staré říše.

Styl výzdoby Jeskyně plavců a Jeskyně šelem je velmi podobný až identický, včetně velikosti postaviček tzv. „plavců“ (ve skutečnosti lidských mrtvol) a výběru barev. Proto je zřejmé, že tato část výzdoby obou jeskyní vznikla ve stejné době. Pokud jde o plavce, museli jsme se smířit se skutečností, že se ve znaku naší expedice rázem ocitla mrtvola…

Ve všech třech případech námětů zobrazení jde o typicky egyptské motivy, které známe z artefaktů a památek vzniklých již v rámci staroegyptské civilizace v údolí Nilu. Šokující je především skutečnost, že jde o mnohem starší doklady, které však uměleckým vyjádřením plně odpovídají staroegyptské tradici. Před očima tam máme pozůstatky umění přímých mentálních předchůdců staroegyptské civilizace na Nilu. Kdysi žili v Západní poušti, odkud je definitivně vyhnala až nepřízeň klimatu. Přesto Egypťané na své kořeny nezapomněli a do pouště se po celou dobu trvání své civilizace vraceli.

Pokud se tato teorie skutečně potvrdí, bude to znamenat, že na proces neolitizace Egypta budeme muset hledět ze zcela jiné perspektivy a skutečné i intelektuální kořeny staroegyptské civilizace intenzivně hledat v egyptské a súdánské Západní poušti.

Literatura

Almásy L. E.: Schwimmer in der Wüste, Deutscher Taschenbuch Verlag, Mnichov 1998

Bárta M. a kol.: Ostrovy zapomnění. El-Héz a české výzkumy v egyptské Západní poušti, Dokořán, Praha 2009

Hoffman M. A.: Egypt before the Pharaohs: the prehistoric foundations of Egyptian civilization, Knopf, New York 1979

Pokorná A., Pokorný P.: 2009 Common plants of the Western Desert of Egypt, westerndesertflora.geolab.cz/

Rhotert H.: Libysche Felsbilder. Ergebnisse der XI. und XII. deutschen inner-afrikanischen Forschungs-Expedition (DIAFE) 1933/1934/1935, L. C. Wittich Verlag, Darmstadt 1952

Tides of the Desert – Gezeiten der Wüste. Contributions to the Archaeology and Environmental History of Africa in Honor of Rudolph Kuper, Africa Praehistorica 14, Heinrich-Barth-Institut, Kolín nad Rýnem

Vermeersch P. M.: The Egyptian Nile Valley during the Early Holocene, in Tides of the Desert, 27–40, 2002

Wendorf F. et al.: Holocene Settlement of the Egyptian Sahara I, The Archaeology of Nabta Playa, Kluwer Academic/Plenum Publishers, New York 2001

EXPEDICE DO JESKYNĚ PLAVCŮ

První česká expedice do oblasti Gilf Kebíru v egyptské Západní poušti se konala 2.–26. 11. 2008. Gilf Kebír je pohoří u jihozápadní hranice Egypta, poblíž hranic Egypta se Súdánem, Libyí a Čadem. Teprve teď začínají být hotovy některé studie, například katalog flóry staroegyptské pouště (P. a A. Pokorných) či první monografie o multidisciplinárních výzkumech českých vědců v egyptské Západní poušti (M. Bárta).

Význam této expedice tkví především ve výzkumu oblasti, kde vznikly základy staroegyptské civilizace v době, kdy byla Sahara ještě úrodnou oblastí s jezery. V důsledku vysychání oblasti dnešní Západní pouště došlo na konci 6. tisíciletí př. Kr. k postupnému osidlování nilského údolí a formování staroegyptské civilizace. Expedice hledala, našla a zdokumentovala nejstarší stopy lidské činnosti v Západní poušti. Nejzazším cílem výpravy byla Jeskyně plavců (známá též z filmu Anglický pacient) s unikátními neolitickými malbami (jeden z „plavců“ je i ve znaku výpravy).

Hlavní etapy postupu a cíle výpravy:

  1. Dokumentace zaniklé starodávné oázy „Jakubovy studny“, kam směřovaly staroegyptské expedice stavitelů pyramid.
  2. Lokalita Abú Ballás s nálezy celých hrnců zanechaných zde staroegyptskými karavanami.
  3. Písečné moře, oblast s tzv. silikou, křemičitým sklem, jež vzniklo dopadem a následnou explozí meteoritu.
  4. Jeskyně plavců s neolitickými kresbami z doby, kdy byla celá oblast savanou s jezery (5000 př. Kr.).
  5. Jeskyně šelem, další jeskyně vyzdobená v době neolitu, jejíž malby dokazují, že tvůrci staroegyptské civilizace přišli do nilského údolí právě z této oblasti.
  6. Starověké obchodní cesty, po nichž putovaly staroegyptské karavany na oslech až k Čadskému jezeru.

Expedice Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty UK v Praze, Archeologického ústavu AV ČR, v. v. i., v Praze a Laboratoře geoinformatiky Fakulty životního prostředí Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Expedice se zúčastnili Miroslav Bárta, Vladimír Brůna a Martin Tomášek jako vedoucí, dále Josef Jíša (technik, fa Jíša), Václav Cílek (Geologický ústav AV ČR, v. v. i., v Praze), Martin Frouz (fotograf, National Geographic Česko), Jiří Musil (Ústav pro klasickou archeologii FF UK), Petr Pokorný (Archeologický ústav AV ČR, v. v. i., v Praze) a Jiří Svoboda (paleolitik, Archeologický ústav AV ČR, v. v. i., v Brně).

Výsledky expedice přibližuje publikace Ostrovy zapomnění. El-Héz a české výzkumy v egyptské Západní poušti (M. Bárta a kol., Dokořán, Praha 2009) a web projektu http://www.westerndesert.geolab.cz.

Expedice se uskutečnila jako součást vědeckého projektu financovaného Grantovou agenturou České republiky „Výzkum egyptské Západní pouště“ (grant č. 404/06/0513), jehož řešitelem byl Miroslav Bárta a spoluřešitelé Martin Tomášek a Vladimír Brůna. Na výpravě a řešení jejích úkolů se účastní i vědecko-výzkumný záměr „Výzkum civilizace starého Egypta“ (MŠMT ČR č. MSM 0021620826), vedený Miroslavem Vernerem.

Hlavní zúčastněné vědecké disciplíny: egyptologie, pravěká archeologie, klasická archeologie, antropologie, geologie, botanika, archeobotanika.

Hlavními partnery projektu byly firmy Emeran 1860, Inset, Jíša a Jíša Rent Car, Mibcon a Severočeské doly. Uskutečnění této expedice dále umožnila podpora firem: Software602, Vydavatelství MAC, Vydavatelství Gasset, EGE, Unileasing a Ivan Volman – Hrad Sloup v Čechách.

ETAPY VÝVOJE KLIMATU V EGYPTĚ

Hlavní etapy vývoje klimatu v době holocénu až do vzniku staroegyptského státu na sklonku 4. tisíciletí př. Kr. lze podrobně členit a charakterizovat takto:

  • 1. etapa, pozdně paleolitické osídlení (19 000–11 000 př. Kr.) Nálezy spadající do tohoto časového rámce pocházejí z Horního Egypta, nejvýznamnější a nejlépe dokumentovaný soubor nálezů pochází z lokality Wádí Kubáníja. Toto údolí představuje jedno z několika klesajících ze Západní pouště k Nilu, jež bylo do značné míry zaplněno dunami. Právě na nich se koncentrovalo pravěké osídlení. Místní lovci a sběrači byli do blízkosti Nilu přitahováni zejména možností lovu ryb, jak dokazují desítky tisíc kostí sumců nalézaných na této lokalitě. Sumci byli chytáni v době nilské záplavy od červencedo září.
  • 2. etapa, období „divokého Nilu“ (11 000–10 000 př. Kr.) Z tohoto období pocházejí četné lokality v Horním Egyptě a obvykle jsou umístěny poblíž nejvýše doložené záplavové linie tehdejšího Nilu. Nálezy svědčí o tom, že lokality obývali sezonní lovci ryb a sběrači rostlin i plodů vyskytujících se v okolí. Svým způsobem jde o pokračování strategie exploatace Nilu popsané v první etapě.
  • 3. etapa, období úbytku populace (10 000–8500 př. Kr.) Z tohoto období neexistují téměř žádné doklady osídlení nilského údolí na území Egypta. Jako hlavní důvod je možné předpokládat nevypočitatelné nilské záplavy, které možnosti lovu a sběru v údolí značně omezovaly. Populace využívající životního prostředí Nilu se zřejmě stáhly na jih. Z dnešního Súdánu je například známo pohřebiště Gabal Sahaba, které dokazuje, že boj o potravu a životní prostor byl nemilosrdný. Na tomto pohřebišti zdokumentoval F. Wendorf celkem 59 pohřbů mužů, žen a dětí. Přibližně 40 procent jedinců mělo vážná zranění způsobená kamennými hroty zbraní. Dětské pohřby se vyznačovaly smrtelnými ranami v oblasti krku a hlavy – děti byly nejspíše usmrceny. Některé skelety vykazují opakovaná (i zhojená) zranění zbraněmi a v některých případech dosáhl počet ran na těle dvaceti.
  • 4. etapa, počáteční osídlení pouště (8500–6500 př. Kr.) Tato fáze je charakteristická poměrně frekventovaným osídlením v prostorech plají na celé ploše egyptské pouště. Pokračuje tak doba, během níž se lovci a sběrači vyhýbali nilskému údolí. Pro toto období existuje také nespočet lokalit na okrajích plají v oblasti bahríjské prolákliny a později oázy El-Héz.
  • 5. etapa, Elkabien (6500–5500 př. Kr.) 0d 6500 př. Kr. opět vzrůstají doklady sezonního osídlení na okrajích nilského údolí v Horním Egyptě. Typickým sezonním sídlištěm je lokalita El-Káb. Sídliště vzniklo na břehu zanikajícího nilského ramene a využíváno bylo opakovaně. Podle nálezů je možné elkábskou populaci charakterizovat jako lovce a sběrače migrující ve východo-západním směru a využívající zimní období po nilské záplavě v údolí Nilu pro lov ryb, a to i na vlastní řece. To znamená, že tito lovci již uměli stavět a využívat plavidla. V létě migrovali do vyšších poloh Východní i Západní pouště, kde panovalo příhodné vlhčí klima.
  • 6. etapa, fáze velmi omezeného osídlení (5500–4900 př. Kr.) Jde o období, během něhož lidské aktivity v nilském údolí takřka nezanechaly stopy a nejsou nijak dobře doložené ani v poušti. Tehdy se klima zhoršilo, skončilo vlhké období doložené v Nabta Plaji.
  • 7. etapa, znovuosídlení pouště (4900–4100 př. Kr.) Narůstají doklady pro populace žijící v Západní i Východní poušti. Nejsilněji je tato etapa v údolí Nilu zastoupena na plážích Kárúnského jezera v oblasti Fajjúmské oázy. Jde o první neolitiky, kteří se živili zemědělstvím (doložen je šestiřadý ječmen, pšenice a len) a chovali dobytek (ovce a kozy, dobytek a prasata). Z jejich osídlení jsou známy četné zásobnicové jámy ke skladování obilí. Odlišně se jeví situace v Horním Egyptě, kde jsou známy teritoriálně a rozsahem omezené kultury tarifien v oblasti eponymní lokality El-Tárif a v oblasti Armantu severně od Luxoru. Tarifien již charakterizuje keramika a časově předchází badárské kultuře.
  • 8. etapa, počátky zemědělství v Dolním Egyptě (4100–3300 př. Kr.)
  • 9. etapa, počátky zemědělství v Horním Egyptě (od 3500 př. Kr.)

Osmá a devátá etapa představují již období, ve kterých žili na území nilského údolí plnohodnotní neolitici. Většina badatelů se však kloní k názoru, že neolit je v údolí Nilu doložitelný ještě dříve, nejpozději od konce 6. tisíciletí př. Kr.

TŘI ZELENÁ ÚDOLÍ V GILF KEBÍRU

Takto popsal L. Almásy dobu, kdy byla oblast Gilf Kebíru objevována a mapována. Jeho duch v Gilfu ostatně dlí dodnes…

„Pátého května 1933 vyšplhal Almásy pouze v doprovodu jednoho domorodého řidiče (člena expedice) na téměř nezdolatelné skalní stěny západního srázu Gilfu, na plošině znovu našel značenou stezku a konečně spatřil široké údolí plné zelených akácií. Našel Wádí Talh, druhé ze tří Wilkinsonových údolí. Třetí z nich (Wádí Hamra) bylo objeveno s pomocí tebuského průvodce známého pod jménem Ibrahím. ,Záhadný stařec připomínající hada, úplně černý. Mluvil arabsky se silným přízvukem, což mu vysloužilo přezdívku Niki-Niki. Poprvé jsem slyšel ten jazyk připomínající vrzavé zvuky vydávané netopýry, o němž se zmiňuje Herodotos.‘ Když se členové expedice poprvé v květnu 1933 setkali s Ibrahímem u pramene v Ajn Daua v horách Uwejnát, byl velmi odměřený, ale když mu řekli o mrtvé krávě, kterou expedice nalezla na stezce vedoucí k údolí, rozvázal. S úsměvem přiznal, že tu krávu ztratil on sám, když před pár lety hnal do údolí stáda jistého Abdallaha.

Ukázalo se, že obyvatelé Kufry (kde není moc pastvin) v letech po dešti obvykle posílají své velbloudy a dobytek do Gilf Kebíru. Tamní tři údolí jim zabezpečí pastvu a vodu na dlouhou dobu. Ano, jsou skutečně tři, Ibrahim pojmenoval a popsal to třetí a nejmenší z nich – Wádí Hamra (Červené údolí). Wilkinsonův starý příběh byl tedy pravdivý. V Gilf Kebíru jsou tři svěže zelená údolí – zelená po velkém dešti, jindy zřejmě dost vyschlá. Je to bájná a všemi po století hledaná oáza Zerzura? Starý Wilkinson tvrdil, že ano!“

(Almásy L. E.: Schwimmer in der Wüste, Deutscher Taschenbuch Verlag, Mnichov 1998)

Soubory

článek ve formátu pdf: 201009_520-525.pdf (590 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky