Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Jak vznikl lidský jazyk?

Publikováno: Vesmír 77, 296, 1998/5
Obor: Různé

Proč se člověk odlišil od ostatních živočichů tím, že začal mluvit? Nejspíš se to nikdy nedovíme. Člověk existuje minimálně tři a půl milionu let, kdežto nejstarší písemné památky jsou nanejvýš 5 000 let staré, a proto lze počátky řeči těžko zkoumat. Podle některých názorů vznikala nejdřív citoslovce vyjadřující náhlou bolest či radost, podle jiných zvukomalebná slova napodobující zvuky v přírodě. Je také možné, že zprvu se lidé domlouvali gesty, k nimž začali vydávat doprovodné zvuky. Nejpravděpodobnější se zdají být hypotézy, které dávají vznik řeči do souvislosti s přechodem lidí ze stromů do širého prostoru a s novou potřebou signalizovat si navzájem okolní dění.

Jisto je jen tolik, že se jazyky vyvíjely a dosud vyvíjejí, což vede jednak ke vzniku odlišností a posléze nových jazyků, jednak k zmohutnění jednoho jazyka, který ty okolní slaboučké zhltne. Může se také stát, že se dva rovnocenné jazyky navzájem smísí (tak vznikla angličtina po normanském vpádu).

Co je vůbec jazyk? Pomineme-li jazyk v ústech či v botě, má toto slovo tři lingvistické významy: systém pravidel (mluvit mnoha jazyky), osobní výbava pro řečovou komunikaci (mluvit pestrým jazykem) a obecněji prostředek dorozumívání vůbec (nenašli společný jazyk). Etymologicky se toto všeslovanské slovo odvíjí zřejmě od indoevropského základu *engh (úzký), což se odráží i v lat. lingua (dříve dingua).

Jazyky v sobě ukrývají kus historie, vypovídají o tom, co pro naše předky bylo důležité. Všimněme si například všeobecné potřeby nějak rozlišovat pohlaví, a to i v jazycích, kde ženský a mužský rod neznají, jako je finština či arménština. Mluvnický rod ostatně vůbec není spjat s rozdíly mezi pohlavími, viz například pouze ženský rod slova hyena či pouze mužský rod slova ježek (obojí pro samce i pro samici).

Vývoj jazyků byl silně ovlivňován vztahem k přírodě. S uctíváním některých zvířat, bytostí či jevů souvisela různá tabu – zákazy nazvat něco pravým jménem. Tak vznikla pojmenování náhradní, která se onomu tabu nějak vyhnula. Ve slovanských jazycích máme například tabuové slovo medvěd (ten, který jí med), bohužel se však nedochoval původní slovanský název zvířete. Podobně vzniklo slovo zmije (ta, která se pohybuje po zemi). Rohatý je dosud známé tabuové slovo pro čerta. Dnes mají tabuová slova či slovní spojení hlavně motivaci společenskou (říká se je v tom místo je těhotná). Sama jsem se stala svědkem vzniku tabuového slova šimčík. Začala ho používat skupinka dětí inspirovaná panem Šimčíkem, kočím, který často opakoval slovo, jež se děti bály vyslovit (ani se neptejte, co to bylo).

K lingvistickému pátrání v přírodě patří i pokusy čerpat z dorozumívání mezi zvířaty, vydávajícími optické, akustické nebo pachové signály. Zatím však každé studium skončilo předem očekávaným závěrem, že lidská řeč se od všech zvířecích způsobů dorozumívání diametrálně liší. Zkoumají se též jazyky přírodních národů, které dnes žijí v podmínkách jako před dávnými lety, a výsledky se mimo jiné srovnávají s jazykem dětí. V některých primitivních jazycích neexistuje první osoba, avšak i děti z jazykově rozvinutých oblastí někdy vyjadřují vlastní požadavek ve 3. osobě (chce papat). Individuální vývoj jazyka dítěte lze studovat od křiku přes žvatlání až k artikulaci. Víte, že české dítě žvatlá jinak než německé? Není to ale ničím jiným než vlivem prostředí. České miminko v německém prostředí totiž vrní „německy“. Úvahu o vzniku jazyků mohu uzavřít snad jen povzdechem v jazyce nejprobádanějším a historicky nejdoloženějším: Scio me nihil scire (Sokrates).

Soubory

Článek ve formátu PDF: 1998_V295-297.pdf (189 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky