Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Jak by vypadal svět bez termitů?

Publikováno: Vesmír 96, 600, 2017/10
Rubrika: Nad filmem

Touto otázkou začíná dokumentární film v produkci České televize a České zemědělské univerzity v Praze, který bude mít premiéru na 7. ročníku Life Sciences Film festivalu v Praze. Dokumentarista Jan Hošek, autor filmu, je znám tvorbou popularizující zoologické disciplíny, která má přesah do ochrany exotické přírody. Jeho práce balancuje mezi tematikou ekologie a etnologie. Jeho předchozí cesty vedly například do pralesů Kambodži či Bornea. Zde se jeho kamera vydává jako souputník výzkumu (ne)obyčejné skupiny hmyzu – termitů – jedné z nejpočetnějších a ekologicky nejvýznamnějších skupin hmyzu světa. Film se soustřeďuje na mezinárodně úspěšný výzkum ekologie a fyziologie termitů a jejich společenstev, uskutečněným vědeckým týmem vedeným doc. Janem Šobotníkem. Diváka uvádí jak do ekosystému tropického lesa a úskalí terénního výzkumu českých vědců, tak do prostředí jejich laboratoří. Vtažení do tajů života drobných zvířátek s obřími hnízdy je provedeno velmi působivě za pomoci střídání detailních záběrů mikrokamer přímo z termitích hnízd či experimentálních arén s makrozáběry krajiny tropického lesa. Většina stopáže, čítající téměř hodinu podívané, se odehrává v oblasti centrální Afriky, kde termiti, jak se dozvíme, dosahují vůbec největší početnosti druhů i jedinců. Celkem jich najdeme na světě přibližně tři tisíce druhů, což se nezdá na skupinu hmyzu zas tak moc. Nicméně tam, kde jsou přítomni, jejich celková biomasa dosahuje váhy velkého kalibru, a ještě daleko více ji pak prochází jejich střevy. Proč právě v Africe je jich nejvíce, je jedna z mnoha dalších otázek, kterou v průběhu filmu zazní. Další destinace zahrnují Francouzskou Guyanu a české laboratorní prostředí. Záběry z laboratorních výzkumů v Čechách nejsou ale o nic méně vzrušující než obrázky přímo z nefalšované tropické džungle. V obou případech má divák možnost nahlédnout do života termitů v úžasném detailu a spatřit jedinečné akce.

Dokument, troufám si říci, upoutá biologa i laika, jelikož průvodní komentáře čtené Miroslavem Táborským jsou srozumitelné, faktograficky správné a s minimem latinských a vědecko-expresivních výrazů. Koneckonců tam kde se zdá, že by divák již mohl být unaven množstvím vědeckých poznatků, proč jsou termiti tak nepostradatelní pro naši planetu a proč stojí za to je zkoumat často i velmi pracným, „nimravým“ způsobem, nastupují střihy a pasáže s odlehčenější tematikou. Ať už jde o zpívání trampské písně Janem Šobotníkem před výpravami do terénu, které přirovnává k českému čundru (rozuměj „přežívání v malarické džungli Afriky na kávě z plastové láhve“), demostrativní kousnutí člena týmu Davida Sillam-Dusses jedním z největších druhů termitích miláčků do krve („au!“), nebo start rakety z kosmodromu Kourou blízko výzkumné plochy („bumprásk!“). Představeny jsou největší objevy výzkumu týmu: tam, kde bouří na nebi rakety, byl nalezen „vybuchující“ termit Neocapritermes taracua, jehož stařešinové neváhají obětovat svůj život v případě nebezpečí zvenku, aby ochránili samotnou kolonii. Český tým objasnil mechanismus, kdy se při stresovém stimulu modré krystalky smíchávají s tekutinou ve slinných žlázách termitího vojáka do formy výbušné směsi, která následně jako lepkavá kaše vystříkne a znehybní protivníka. V prostředí laboratoře jsme pak svědky toho, jak se změří speciálním přístrojem nejrychlejší pohyb v živočišné říši vůbec – secvaknutí kusadel termitího vojáka, které dosahuje neuvěřitelné rychlosti 550 km za hodinu. Zpestřením akce je pak na dokumentární přírodopisný žánr poměrně netradiční zvukomalebné pozadí termitích činností, kdy jejich souboje vzájemné či s jejich největšími nepřáteli mravenci doprovází svist čepele šavlí a krejčovských nůžek. V tomto případě samozřejmě jako umělá zvuková kulisa, nikoliv skutečný zvuk termita. Na škodu to není, jelikož pro slabé povahy, co se raději dívají na chlupatá zvířátka než na „odporný“ hmyz, je občasné odlehčení tématu na místě. Domnívám se ale, že po zhlédnutí tohoto filmu se i leckterý bojácný divák trpící hmyzí fóbií zamyslí nad tím, že vlastně takové termitiště je opravdu obdivuhodně organizované, a ne zas tak nepodobné životu v lidském velkoměstě. A bude snad pohlížet i na hmyz kolem sebe s větším obdivem a porozuměním...

Kromě vědeckých zajímavostí o životě jednotlivých druhů představuje tým svůj současný globální experiment. Ten si klade za cíl zodpovědět otázky obecné prospěšnosti termitích bakterií pro půdní procesy. A to s pomocí umělých dřevěných a půdních sond, které jsou vystavovány termitům jako návnady na několika kontinentech. V neposlední řadě je velkým plusem filmu to, že se snaží poukázat i na přesah výzkumu v tropech z termitích zajímavostí až do obecných otázek fungování a ochrany ohrožených tropických pralesů a klimatu planety. Ačkoliv se o těchto tématech hodně mluví, málokdo z naší vlasti měl možnost opravdu prales spatřit. Na dokument lze tak pohlížet zvenku a v širší edukativní perspektivě, nejen jako na počin „šílenců“, co milují termity a kempování. Samotná disciplína výzkumu termitů má v Čechách poměrně dlouhou tradici, hlavně co se týká výzkumu feromonů a juvenilních hormonů termitů z důvodů boje s nimi. Proto je trochu škoda, že v dokumentu není dán prostor i těmto tématům z biochemického pole vědy. Na druhou stranu je ale možné, že by pak film působil tematicky roztříštěně.

Odtud se dostáváme zpět k úvodní otázce, jak by vypadal svět bez termitů. Jak Jan Šobotník přiznává, prostě by vypadal jinak, ale není přesně jasné jak. Globální úloha termitů, i když je u nás nenajdeme a vyskytují se jen v tropech a subtropech, je totiž opravdu nemalá. Například se dozvídáme, že bychom měli dnes větší zásoby uhlí a planetu o několik stupňů chladnější, kdyby se tato skupina před 150 miliony let vůbec neoddělila od svého švábího předka. Tehdy se rozhodla, že je lepší se starat o mladé a žít ve skupinách než být šváb samotář. Vznik eusociálního společenství, kdy termiti žijí povětšinou skrytě chráněni ve svých tvrdých hnízdech a chodbách či uvnitř dřeva, se svou královnou kladoucí miliony vajíček, a evoluční novinka kasty vojáků na obranu kolonie významně přispěly k jejich globálnímu úspěchu. Čtenář znalý dnešních globálních problémů ale může namítnout, že jde veskrze o skupinu hmyzu, kterou nechceme, nejlépe by je bylo všechny vyhubit a nemuseli bychom řešit globální oteplování kvůli stoupajícím emisím oxidu uhličitého, který termiti významně produkují. A ještě by měli naši potomci časem zase více uhlí. Je tam ale velký háček... Ačkoliv se opravdu proti určitým druhům termitů bojuje, aby nesežrali v některých oblastech vše od domů po elektrické vedení, většina druhů je pro život, tak jak jej dnes známe, nepostradatelná. Jejich symbióza s bakteriemi a prvoky v jejich střevech totiž umožnila vůbec poprvé bezezbytkové využití dřevní hmoty. A díky tomu se tropické pralesy a půdní vrstvy mohou neustále obnovovat a přispívat k rovnováze na naší planetě, a to včetně klimatu. Na druhou stranu pokud vykácíme všechny pralesy, zmizí i hodně termitích druhů. A pak by se na tuto otázku nakonec odpověď našla, ale musíme doufat, že se to (i kvůli nám) nestane.

Svět podle termitů

Režie Jan Hošek, kamera Marián Polák a Jiří Petr, scénář Jan Hošek, producenti Česká televize, Česká zemědělská univerzita v Praze a Marián Polák, rok vzniku: 2017, stopáž: 52‘

Premiéra filmu se uskuteční na Life Sciences Film Festivalu dne 19. října 2017 ve 14.00 v aule České zemědělské univerzity, Kamýcká 129, Praha-Suchdol. Vstup volný. Po projekci filmu následuje diskuse s  předními znalci sociálního hmyzu, doc. Janem Šobotníkem a prof. Janem Žďárkem.

Soubory

článek ve formátu pdf: V201710_600-601.pdf (312 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky