Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Imunologický paradox?

Publikováno: Vesmír 81, 252, 2002/5
Rubrika: Glosy

Učebnicová imunologická dogmata nám říkají, že za nepřijetí transplantátu (tzv. odhojování) jsou odpovědné především dva typy T-lymfocytů: cytotoxické (TC), jimž se také říká zabíječské, a pomocné typu 1 (TH1), jimž se někdy říká zánětlivé. Zabíječské lymfocyty rozeznávají na povrchu buněk transplantátu hlavně geneticky cizorodé komplexy MHC­proteinů I. třídy s fragmenty normálních buněčných proteinů, zatímco zánětlivé lymfocyty rozeznávají geneticky odlišné komplexy MHC-proteinů II. třídy s peptidy. Příjemcovým zabíječským i zánětlivým buňkám se pak zdá, že transplantát vypadá jako vlastní tkáň silně infikovaná nějakým virem, a tak se ji snaží zlikvidovat, aby se domnělá infekce nemohla šířit. Zabíječské lymfocyty útočí svými zbraněmi přímo, zánětlivé buňky aktivují makrofágy a spolu s nimi vyvolávají v transplantátu intenzivní zánětlivou reakci, která jej může vážně poškodit, nebo i zničit.

Dalším ze základních pravidel dnešní imunologie je, že o charakteru imunitní reakce proti určitému cizorodému antigenu rozhoduje poměr mezi lymfocyty TH1 a TH2 (viz Vesmír 78, 565, 1999/10))78, 565,1999/10). Za určitých okolností se přednostně stimulují buňky TH1 a ty vyvolají ve spolupráci s makrofágy zánět (to je strategie účinná u většiny infekcí vnitrobuněčnými parazity); za jiných okolností se přednostně stimulují lymfocyty TH2, které pak pomáhají B-lymfocytům vyrábět velká množství kvalitních protilátek (strategie účinná hlavně u parazitů žijících na povrchu buněk nebo v mezibuněčných prostorech). To, jestli se imunitní odpověď rozběhne směrem TH1, nebo TH2, závisí na řadě okolností, ale hlavní úlohu má zřejmě cytokinové prostředí. Zásadně důležité je, že cytokiny produkované buňkami TH1 (hlavně interferon-g) výrazně potlačují dozrávání buněk TH2, a naopak cytokinové produkty lymfocytů TH2 (hlavně interleukin-4 a interleukin-13) brání diferenciaci buněk TH1. Jakmile se tedy reakce rozběhne jedním směrem, má tendenci se samočinně stabilizovat a bránit překlopení do konkurenčního opačného typu. Na základě tohoto modelu by se dalo očekávat, že lymfocyty TH2 antigenně specifické proti antigenům transplantátu by měly potlačovat odhojovací reakci. Paradoxně tomu tak však není. Ačkoli buňky TH2 potlačí zánětlivou reakci založenou na TH1, vyvolají jiný typ zánětu, který transplantát také poškodí, či dokonce zlikviduje. Je tomu tak proto, že hlavní cytokinové produkty buněk TH2, interleukin-4 a interleukin-5, aktivují speciální druh krevních buněk, eozinofilní granulocyty. Ty se normálně uplatňují v boji proti mnohobuněčným parazitům (ale v alergických reakcích i proti neškodným antigenům, mylně vyhodnoceným imunitním systémem jako paraziti). Eozinofily stimulované IL-4 a IL-5 uvolňují prozánětlivé látky a vyvolávají tak v transplantátu opět poněkud odlišný, ale v konečných důsledcích obdobně destruktivní zánět.

K účinnému potlačení imunitních reakcí proti antigenům transplantátu tedy bude třeba zablokovat aktivaci jak buněk TH1, tak buněk TH2, rozeznávajících specificky antigeny transplantátu.

Soubory

Článek ve formátu PDF: 2002_v247-253.pdf (239 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky