Hornolužické maary

Kniha začíná jako pohádka… Začalo to před 28 miliony let: V blízkosti dnešní obce Baruth v Německu si začalo vřelé magma hledat cestu z hlubin Země k jejímu povrchu.

Můžete si říci, že jde o obvyklý scénář vulkanizmu, ale tento příběh se udál v Horní Lužici, vzdálené ani ne 10 km od českých hranic. Jelikož se vystupující magma setkalo na výstupové cestě se spodní vodou, došlo k mohutné termohydraulické explozi. Jejím účinkem vznikl mohutný hlavní kráter o průměru více než 1 km a hloubce okolo 250 m. Okolo něj se vytvořil z vyvrženého materiálu mohutný val a po skončení vulkanické činnosti se kráter počal postupně vyplňovat vodou. Tak vznikla klasická vulkanická struktura – maar (z lat. mare – moře), jak ji známe zejména z Eifelu. Uzavřené prostředí maarového jezera umožnilo klidnou sedimentaci. Každoročně vznikly tenké vrstvičky (laminy), které uchovaly informace a staly se vlastně geologickými archivy přírodních podmínek dané kontinentální oblasti. Fosilie v těchto sedimentech jsou mimořádně zachovalé (připomeňme např. lokality Messel či Eckfeld v Německu). Takto na území 10 × 6 km vznikly tři maary doprovázené dvěma menšími struskovými kuželi se zachovalými relikty lávových jezer a v omezené míře i lávových proudů (viz obr. na přední i zadní straně obálky). Struskové kužele vznikly, když se vystupující proplyněná masa vulkanického materiálu při výstupu nesetkala s podstatným množstvím vody; v další fázi se pak kráter vyplnil lávou. Takto vzniklý morfologicky výrazný vulkanický reliéf byl však brzy zakonzervován uložením svrchně oligocenních až miocenních sedimentů s hnědouhelnými slojemi, a posléze kvartérními sedimenty.

Saský Zemský úřad pro životní prostředí a geologii po zevrubném geologickém a geofyzikálním zpracování oblasti odvrtáním dvou vrtů do 280 a 100 m hloubky a detailním komplexním zpracováním materiálu z nich významně přispěl k tvorbě modelu paleoekologického období ve středoevropské oblasti. Jelikož se lužická vulkanická oblast nachází v bezprostředním pokračování významné mladé geotektonické struktury oherského riftu v České republice, je pro nás tento výzkum obzvlášť významný. Ne že by se podobné maarové struktury v severních a západních Čechách nenacházely, žádná však nebyla systematicky a detailně zpracována jako tato v oblasti lužické. Výzkum tohoto typu a jeho prezentace v uvedené knize by proto mohly sloužit vzorem.

Knižní zpracování, úprava, barevné pérovky a fotografie jsou v naprosté většině perfektní. Text je zpracován didakticky a prezentován formou srozumitelnou i pro „neněmecké“ čtenáře. Knihu mohu doporučit všem, a to jak milovníkům přírodních věd, tak geologům – zájemcům o vulkanologii, geologii Českého masivu, a zejména moderní paleoekologické rekonstrukce. Škoda že kniha, byť určena přednostně německému čtenáři, nemá anglické resumé a texty pod obrázky, což by přilákalo širší mezinárodní, zejména mladou generaci. Českého čtenáře bych rád upozornil na odlišné označování zlomů „Lausitzer Hauptabbruch“ (hlavní sudetský zlom) a „Innerlausitzer Hauptverwerfung“ (vnitrosudetský zlom) na obrázku na s. 15. Autorům lze za jejich dobře odvedenou práci poblahopřát. Také cena 19,50 eur (včetně zaslání) může přispět k významnému rozšíření knihy.