Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Honzíkova cesta za cenzurou a politickou korektností

Úpravy dětské literatury po roce 1989

| seriál: Cenzura | další >
Publikováno: Vesmír 95, 40, 2016/1

Dnešním textem zahajujeme sérii článků o cenzuře literatury v moderní české kultuře; příspěvky vycházejí z případových studií publikovaných v dvoudílné monografii V obecném zájmu. Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře. 1749–2014 (1662 stran, Academia – Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha 2015). Kniha nechápe cenzuru a regulaci literatury jen jako soubor zákazů brzdících všeobecný pokrok, nýbrž snaží se ji popsat jako komplexní jev zakotvený ve struktuře moderní kultury, jenž literární tvorbu i její recepci nejen omezuje, ale i povzbuzuje, provokuje a obohacuje.

Literatura pro děti a mládež již od svých počátků, kdy se v průběhu 19. století vyčlenila jako zvláštní druh četby, podléhala zvláštnímu dohledu. Nejenže dětem knihy většinou pořizují rodiče a přitom dbají na mravní bezúhonnost svých potomků, ale i samotní autoři a nakladatelé mají poměrně jasnou představu o tom, jaké hodnoty by literatura pro děti měla šířit.

Zásadní problém v tomto propracovaném systému kontroly nastává v případech, když dochází ke společenským a kulturním proměnám. Co se potom děje s dětskou literaturou, která neodpovídá novým hodnotám? Řešení mohou být různá: od výchovné předmluvy přes úpravy samotného díla až k naprostému zákazu vydávání. Ačkoliv po roce 1989 již žádný oficiální zákaz nehrozil, o cenzuře dětské literatury se mluvit nepřestává.

Honzíkova cesta

Asi nejrozsáhlejší debatu na toto téma rozvířily zásahy do knihy Bohumila Říhy Honzíkova cesta. Ta poprvé vyšla v roce 1954, tedy ve vrcholném období socialistického realismu i snah skloubit jeho postupy podle sovětského vzoru s tvorbou pro děti a mládež. Vzorové dílo představovala například Odvážná školačka Jevgenije Lvoviče Švarce a ve stejném duchu poté vycházela i další, dnes již pozapomenutá díla, která měla dětským čtenářům vysvětlit důvody a pozitiva společenské transformace. Ondřej Sekora tak již roku 1951 vydal krátkou povídku pro nejmenší s názvem O traktoru, který se splašil, která mířila proti soukromým zemědělcům. Na ni pak navázal ideologicky blízkou prózou Jak se uhlí pohněvalo, jež líčí význam práce horníků pro socialistickou společnost.

Od řady podobných děl se Honzíkova cesta liší především svojí trvalou popularitou. Stala se oblíbenou četbou pro nejmenší i v dalších desetiletích a byla přeložena do řady světových jazyků včetně angličtiny či japonštiny. Po roce 1989 jméno i dílo Bohumila Říhy, autora spjatého s minulým režimem, na čas mizí ze stránek odborného tisku a je zastíněno vlnou dětské literatury překladové. To však rozhodně neznamená, že by rodiče zanevřeli na Honzíkovu cestu, která pravidelně vycházela i nadále, a to v soukromém nakladatelství Axióma.

V polovině devadesátých let se začaly objevovat hlasy čtenářů, kteří si všímali, že nové vydání oblíbené knížky se v mnohém liší od textu, který znají z dětství, a posléze se celý případ objevil i v médiích. Změny, které editoři v textu provedli, chápali žurnalisté z tiskovin nejrůznějšího zaměření především jako účtování s minulým režimem (viz tabulku I, v níž uvádíme několik charakteristických úprav, které se ocitly v centru pozornosti).

Novinářský výklad těchto změn, které byly nápadné již po zběžném přečtení textu, byl poměrně jednoznačný: jedná se o nežádoucí ideologickou cenzuru, byť o cenzuru „naruby“, jak poznamenala v rozsáhlém článku pro Týden roku 1999 Krystyna Wanatoviczová. Na tomto chápání zásahu do dětské knížky se shodovali jak komentátoři komunističtí, kteří psali pobouřené články do Haló novin, tak literární vědci a kritikové. Dagmar Mocná, vedoucí katedry české literatury na Pedagogické fakultě UK, ve shodě s tímto pohledem tvrdila, že „přepisování jsme si užili dost“, a ptala se: „Proč i dnes chceme přepisovat minulost?“

Letadélko Káně

Bližší pohled na to, co se z některých starších knížek vynechává, však ukazuje, že vypuštění pasáží obhajujících jednotná zemědělská družstva představuje pouze část z širšího rejstříku úprav, kterými nakladatelství do textů zasahují. To lze názorně ukázat na další oblíbené knížce pro děti od Bohumila Říhy – O letadélku Káněti. Oproti starší Honzíkově cestě obsahuje toto dílko výrazně nižší počet dobových referencí a i ty byly ve vydání z roku 1995 eliminovány. Zásahů provedených v tomto vydání do textu bylo však mnohem víc a jejich povaha se již nedala vysvětlit potlačováním komunistické ideologie (viz tabulku II).

Bez tuku a bez násilí

Uvedené příklady dokládají, že zásahy do textu pokrývají celé spektrum témat, která by mohla být dnešními rodiči považována za závadná. V první řadě se jedná o vynechání popisů nejrůznějších druhů násilí. Příznačné je především vyškrtnutí zmínek o tělesných trestech, které – přinejmenším v podobě veřejného výprasku opaskem – nemusejí dnes být pro většinu rodičů přijatelné. Také pasáže, ve kterých se pes snaží zakousnout jiná zvířátka, mohou dnes v rámci zvýšeného povědomí o týrání zvířat působit poněkud drasticky. Překvapivější je již odstranění zmínek o pokřižování, kouření či obezitě. Můžeme se domnívat, že k těmto zásahům došlo z důvodu ochrany dětského čtenáře před legálními návykovými látkami a kvůli rostoucím nárokům na tzv. politickou korektnost. Tyto poměrně rozsáhlé změny v textu zůstaly v rámci zvířené diskuse o cenzuře dětské literatury nepovšimnuty, protože korespondují se samozřejmě přijímanými současnými normami a hodnotami.

Nová cenzura

Mnohem blíže než ke komunistické cenzuře tak mají tyto zásahy k poměrně nové vlně zásahů do dětské literatury, která charakterizuje současné hodnoty euroamerické společnosti a její vztah ke starší tvorbě pro děti a mládež. Mohli bychom sem zařadit například rozsáhlou debatu o komiksu Tintin v Kongu, který bývá obviňován z rasismu a krutosti ke zvířatům, či vydávání knihy Dobrodružství Huckleberryho Finna bez slova „negr“. V animovaných filmech jsou pak často retušovány cigarety jak ve starších dílech (například scény z animovaného seriálu Tom a Jerry), tak v japonských seriálech, které kouření dospělých běžně zobrazují.

John C. Farrar z amerického nakladatelství Farrar, Straus and Giroux k tomu poznamenal, že „zakázanou knihu pro dospělé si chce přečíst každý. V případě knihy pro děti ale představuje sebemenší stopa kontroverze polibek smrti“.

Z tohoto pohledu jsou zásahy do Říhova Letadélka Káněte a Honzíkovy cesty pochopitelné – negativní zobrazení pobožných postav či narážky na tloušťku některé z nich mohou vyvolat kontroverzi podobně jako chvála jednotných zemědělských družstev. Zásah do textu tak funguje na více rovinách: chrání dítě před neblahými společenskými jevy, neodrazuje rodiče od koupě knihy a zajišťuje nakladateli lepší pozici na knižním trhu.

Literatura

Zdeňka Vavrušková: Má se literatura pro děti a mládež upravovat?, Masarykova univerzita, Brno 2006.

Klára Fiksová: Srovnání jednotlivých vydání Malého Bobše Josefa Věromíra Plevy, Masarykova univerzita, Brno 2009.

Věra Brožová: Karafiátovi Broučci v české kultuře, ARSCI, Praha 2011.

Soubory

článek ve formátu pdf: V201601_040-041.pdf (597 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky