Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Homosexualita a homosocialita z evoluční perspektivy

Publikováno: Vesmír 94, 360, 2015/6

Sexualita zaměřená na jedince stejného pohlaví bývá z evolučního hlediska považována za záhadu, neboť významně snižuje reprodukční úspěch jedince, a tudíž je otázkou, jak se do dalších generací přenáší a uchovává v populaci. Přestože homosexuální chování jedincům reprodukční úspěch nezvyšuje přímo, může mít i mnoho jiných výhod, které mohou být v určitých sociálních kontextech či během specifických ontogenetických období adaptivní jak pro muže, tak i pro ženy.

Velká část recentních odborných studií se zaměřovala na možný evoluční původ a adaptivní hodnotu preferencí a výběru partnera u heterosexuálních jedinců. Z evoluční perspektivy je primární funkcí každého dlouhodobého vztahu mezi mužem a ženou reprodukce a výchova potomků, a to až do jejich pohlavní dospělosti. Dlouhodobé vztahy můžeme nalézt i u jiných živočišných druhů, zejména těch, jejichž potomci jsou hodně závislí na rodičovské péči. Nicméně páry, kde jsou oba partneři stejného pohlaví (pro něž používáme termín homosexuální páry), mají významně méně potomků než páry heterosexuální, což znamená, že stejnopohlavní párování na první pohled snižuje reprodukční úspěch jedince.

Sexuální orientací se zabývají jak biologické, tak psychosociální disciplíny, přičemž občasné homosexuální chování i stabilní homosexuální preference byly popsány mnoha vědci na celém světě a vztahy mezi jedinci stejného pohlaví byly zdokumentovány napříč kulturami a různými historickými obdobími i v rámci zvířecí říše. Nicméně z evolučního hlediska není doposud zcela jasné, proč a jakým způsobem se homosexuální orientace může udržet v populaci, když snižuje jedincův reprodukční úspěch. Jednou z možností je, že homosexualita by jedinci mohla poskytovat i jiné než přímé reprodukční výhody.

Adaptabilita homosexuálního chování

Evoluční kořeny homosexuality se snaží vysvětlit několik rozdílných teorií, které se od sebe liší v různé míře empirické podpory. Jedna z novějších teorií se zabývá evolučním vysvětlením homosexuální orientace a homoerotickými aktivitami v kontextu homosociality, tj. sociálního chování mezi jedinci stejného pohlaví v širším slova smyslu. Podle ní se stabilní homosexuální orientace vyvinula z příležitostného homosexuálního chování, které sloužilo či slouží k vytváření a udržování stejnopohlavních aliancí.

Homosexuální chování u mužů a samců jiných živočišných druhů se dle této teorie mohlo vyvinout díky selektivitě recipročního altruismu, protože přispívalo ke snižování agresivního chování mezi muži a zároveň zvyšovalo četnost výměny různých zdrojů. Z evolučního hlediska je altruismus chování, které snižuje vlastní fitness1) organismu a zároveň zvyšuje fitness jiného organismu. Recipročním neboli vzájemným altruismem jedinec momentálně tratí, nicméně získává příslib zisku do budoucna, protože očekává, že se obdarovaný jedinec k němu v budoucnu zachová obdobně.

V tomto kontextu tak homosexuální chování není reprodukční strategií, ale spíše strategií přežití a můžeme je připodobnit k možným ztrátám a ziskům v kontextu recipročního altruismu. Homosexuální chování můžeme nalézt i u mnoha jiných primátů (například u makaků, bonobů nebo goril), kde taktéž přispívá ke komplexní síti reciproční výměny.

Podle R. C. Kirkpatricka je tato teorie homosociality založena na třech hlavních předpokladech:

1) Stejnopohlavní aliance pomáhají jednotlivci přežít a následně se rozmnožit

Stejnopohlavní aliance musí svým členům poskytovat určité reprodukční výhody: v rámci sociální skupiny zvyšují tyto aliance jedincovy šance na přežití a rozmnožení skrze efektivnější obranu proti predátorům, získávání a sdílení zdrojů, nebo tím, že jedinec může získat lepší pozici na sociálním žebříčku. Tuto myšlenku podporují např. antropologické výzkumy z Melanésie, kde mladší muž staršímu muži poskytuje sexuální služby a za odměnu od něj dostává jídlo. V tomto kontextu mají stejnopohlavní aliance podobnou funkci jako aliance smíšené. Jiným příkladem jsou iniciační rituály kmene Sambia, který nalezneme na Papui-Nové Guineji. Hlavní význam tamějších mužských společností spočívá v iniciačních rituálech mladých chlapců, kteří skrze orální sex dostávají od starších mužů jejich semeno neboli mužnost, jež je nezbytná pro jejich vývoj a budoucí plodnost a sílu. Sambiané věří, že vztah se starším mužem „přetvoří“ chlapce v dospělého muže, a jedině dospělý muž zde může založit rodinu, a tedy se i rozmnožit.

2) Homosexuální chování pomáhá formovat a udržovat společenské aliance

Homosexuální chování v tomto smyslu má stejnou funkci jako sociální grooming, což je typ prosociálního chování, které můžeme nalézt u spousty rozličných živočišných druhů. Sociální grooming je velmi rozšířenou aktivitou, při které jedinec čistí a udržuje tělo a jeho povrch jinému jedinci. U primátů (včetně lidí) je grooming hlavní náplní společenských aktivit a hraje velmi důležitou roli v sociálních vazbách. Skrze něj si zvířata vytvářejí vztahy, vazby a utužují společenské struktury a rodinná pouta. A stejně jako heterosexuální chování má svou nereprodukční funkci (zvyšuje například soudržnost mezi jedinci), může i homosexuální chování odobně vytvářet a udržovat sociální vztahy stejně jako sociální grooming.

3) Příležitostné bisexuální chování je rozšířenější než výlučná homosexuální orientace

Předpokladem tohoto bodu je, že sexuální chování zaměřené na jedince obou pohlaví by mělo být četnější než stabilní homosexuální preference. Toto tvrzení opět podporuje mnoho výzkumů, které se zaměřily na odlišné kultury a různá historická období. V mnoha společnostech lidé v určitém období svého života vykazují určitou míru homosexuálního chování (například během adolescence), ale po skončení tohoto období se chovají opět výhradně heterosexuálně. To může být mimo jiné způsobeno tím, že stejnopohlavní aliance necílí na reprodukci, ale spíše na sexuální uspokojení, a proto mohou být v době brzké adolescence důležitější. Navíc v některých společnostech (například v Číně během 17. století) bylo homosexuální chování tolerováno pouze tehdy, pokud jedinec splnil své reprodukční povinnosti.

Sex není jen o sexu

V kontextu Kirkpatrickovy teorie homosociality tak můžeme předpokládat, že homosexualita anebo homosexuální preference se u jedince objeví v případě, že ze stejnopohlavních aliancí pro něj budou plynout nějaké výhody. K tomu může docházet například jen během specifického období ontogenetického vývoje. Homosexuální chování – stejně jako heterosexuální styky, které primárně neslouží k reprodukci – může sloužit k určitým společenským účelům, jako jsou například přechodové rituály. Motivace pro takové aktivity je spíše společenská než sexuální, přestože během nich jedinec může vykazovat sexuální vzrušení a uspokojení. Ostatně většina heterosexuálního chování k reprodukci taktéž neslouží, ale naopak slouží k utužování vřelého vztahu mezi partnery. Homosexuální chování a potažmo i stabilní homosexuální preference tak mohou sloužit stejným účelům jako heterosexuální chování, kromě oné samotné reprodukce.

Tuto teorii lze vztáhnout i na ženy, a možná dokonce zejména na ně, neboť recentní výzkumy ukazují, že ženská sexualita je (na rozdíl od mužské) mnohem flexibilnější a ženské sexuální preference se během života mohou měnit. Tyto změny v sexuálních preferencích mohou být spojeny se specifickými situacemi, kdy jsou stejnopohlavní aliance mnohem důležitější než heterosexuální vztah. Taková situace může například nastat po rozchodu, kdy žena zůstane sama s malým dítětem. Výhodnější pak pro ni může být nalézt si spíše partnerku než partnera, protože statistické údaje ukazují, že v rodinách, kde je minimálně jeden nebiologický rodič (většinou se jedná o otce), vzrůstá procento dětských úrazů a také úmrtí oproti rodinám, kde jsou oba rodiče biologičtí. Tento fakt se může interpretovat jako důsledek nejistého otcovství, které je pro muže z evolučního hlediska fatální. Homosexuální vztahy mohou být výhodné pro oba partnery (například jeden z partnerů si skrze partnerovo dítě může naplnit mateřské potřeby) nebo pouze pro jednoho z nich.

Jako nejvýhodnější strategie se tedy zdá být ta oportunistická. Pro jedince může být takovéto homosexuální chování vysoce adaptivní, i když nevede k přímé reprodukci. Pokud se naskytne vhodná příležitost, nezáleží na tom, jestli je náš partner muž nebo žena, protože v kontextu evoluční perspektivy záleží pouze na získání benefitů: ať už jde například o různé zdroje, nové teritorium, vlastní reprodukční výhody nebo o snižování vnitroskupinové agresivity či vyjasnění společenské hierarchie. Přestože se primárně sex vyvinul za účelem rozmnožení jednotlivých organismů, nemusí zdaleka sloužit pouze k této ultimátní funkci a vysvětlení jeho funkcí na odlišných úrovních může nabídnout nové možnosti k jeho hlubšímu pochopení.

Poznámky

1) Fitness je biologická zdatnost, která označuje schopnost organismu předat své geny do další generace. Určuje se podle počtu potomků, které daný organismus po dostatečně velkém počtu generací v populaci zanechá.

Soubory

článek ve formátu pdf: V201506_360-361.pdf (399 kB)

Diskuse

Počet příspěvků: 2