Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Homicida a genocida: pokus o vysvětlení 1.

(Autorova odpověď M. Špinkovi a M. Kanovskému)
< předchozí | seriál: Homicida a genocida | další >
Publikováno: Vesmír 81, 207, 2002/4
Rubrika: Diskuse

Oba články jsem psal puzen potřebou nabourat mýty, že zvířátka jsou hodná, Indiáni jsou hodní, jenom civilizovaní lidé jsou zlí; že budeme-li na sebe co nejhodnější, bude na světě dobře; a že kdo není hodný, je nemocný člověk. Záměrem obou článků bylo i rozběsnit určitý druh čtenářů – tento cíl byl splněn měrou vrchovatou. Nedokládá to jen text M. Kanovského, ale především rozsáhlá, zčásti i anonymní korespondence, které se mně i redakci Vesmíru dostalo; až člověka překvapí, kdo všechno vlastně Vesmír čte. Co naopak mé texty nebyly, je věda (ovšem Markem Špinkou žádaná „tvrdá data“ opravdu existují a nic v Homicidě nebylo „vycucáno z darwinistického palce“, i když jsem neuváděl tabulky a statistiky, 1) což mi snad čtenáři ani tolik nezazlívají). Vyčítá-li mi Kanovský užití nevědeckých termínů jako „rodičovská psychika“ či „vkus“, rád bych zdůraznil, že vědecký článek by měl každý snadno poznat na první pohled podle toho, že není česky. Tolik k zásadnímu hermeneutickému nedorozumění – až se člověk diví, jak humanitní učenci, kteří se živí především porozuměním a výkladem textů, selhávají v tak prostých úkolech, jako je poznat, co bylo míněno jako fór. (Pokud jde o porozumění tomu, co jsem napsal, dosud užívaná zkouška studentkou zjevně nepostačuje a budu ji muset doplnit o zkoušku antropologem. Tak např. dlouhý Kanovského odstavec na s. 205 vychází z nepochopení textu, o němž jsem se domníval, že je jasný: „frustrace z porážky...“ není „receptorem v našich duších“, nýbrž tím, co tento „receptor“ aktivizuje – a celá filipika pak nemá vůbec smysl.)

Protože mě M. Špinka i M. Kanovský podezírají ze snahy nějak potlačit společenské vědy nebo jim aspoň napravit hlavu sociobiologií, musím zdůraznit, že tomu tak není, ať si každý bádá, jak mu libo – představa polepšených freudistů mě opravdu nevábí, už proto, že by pak mohli začít usilovat o moje křeslo.

Slibuji, že se nebudu hádat o memy ani o metafyzické výzkumné programy (Vesmír 78, 575, 1999/10). Jen dvě poznámky: 1. S krajanem, i když je to pouhý natěrač (s. 206), sdílím nesrovnatelně víc memů než se zahraničním kolegou – oba známe Járu Cimrmana, Václava Havla a Přemka Podlahu, víme, že k řízku se knedlíky nejedí, a především umíme česky, kdežto s kolegou si můžu povídat leda lámanou vědecko-angličtinou o „stěžejní monografii W. H. Durhama“. 2. Vyvrácení Darwinova názoru na mechanizmy dědičnosti (s. 205) nemá s vyvrácením darwinizmu nic společného; darwinizmus je „metafyzický výzkumný program“ (ať si to zájemci přečtou v Popperovi), protože všechno, co pozorujeme, mohlo vzniknout přírodním výběrem a je věcí našeho... inu, vkusu, zda takové vysvětlení akceptujeme či nikoliv.

Etika a zobák. – „Tak jako slepice zkoumají všecko zajímavé zobákem, my se pokaždé ptáme, [...] jestli je to tak dobře,“ praví Špinka na druhé staně článku (Vesmír 81, 71, 2002/2). Zde došlo zřejmě k omylu: já nepopírám existenci etického či právního přístupu k věci (bylo by to absurdní ve světě, kde se lidé nezabývají ničím jiným než pomlouváním a pronásledováním bližních), nýbrž jeho epistemologickou užitečnost. Zajímá-li nás, jak se slepice vztahuje k světu, musíme zkoumat její zobák, a zajímá­li nás, jak svět vidí člověk, musíme zkoumat právní, etické, estetické nástroje, které k tomu používá. Nicméně si proto od slepic zobáky nepůjčujeme; etika, zobák a právo jsou zajímavé objekty studia, ale zavádějící metody. Kdo se štítí hadů, nemá být herpetologem, neboť objev „had jest slizký a zákeřný“, který lze od takového badatele oprávněně očekávat, neříká nic o hadech. Samozřejmě uznávám, že i vědec je jenom člověk a etických a právních předsudků se nedokáže zbavit tak snadno, jako se dokáže zbavit zvyku zkoumat věci zobákem, když jej nemá. Zkoumat lidskou etiku tak, jako bychom sami nebyli lidmi, nelze – nicméně když už se něčím takovým zabýváme, nepěstujme si své předsudky, buďme si jich vědomi, hledejme metody, které na nich budou co nejmíň závislé, a když nám to nejde, zkoumejme něco jiného. Kdosi přirovnal zločinnost k rakovině – sice si nemyslím, že zločinnost je patologická, ale budiž: představme si, že by kromě onko(bio)logie existovala ještě onkoetika, která by učila, že rakovina je špatná, a onkoprávo, které by rakovinu zakazovalo. Užitečnost těchto oborů pro pochopení příčin rakoviny je snad zřejmá. Osobně mám pocit, že medicína dosahuje úspěchů právě v okamžiku, kdy si uvědomí, že nemoc není zlo či nepřístojnost, nýbrž projev zájmů někoho jiného, třeba parazita, zlého ducha nebo mutované buňky.

Dokončení ve Vesmíru 81, 268, 2002

Poznámky

1) Pozn. red.: Tuto námitku jsme předvídali a doplnili jsme článek o homicidě alespoň mapkou zachycující geografické rozložení počtu homicid (s. 614). To, že v článku ve Vesmíru nejsou uvedena všechna existující data, ještě neznamená, že tato data neexistují.

Soubory

Článek ve formátu PDF: 2002_V204-207.pdf (220 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky