Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Hellerau, kulturní centrum a zahradní město

Publikováno: Vesmír 95, 314, 2016/5
Rubrika: Architektura

Na počátku 20. století se Drážďany staly jednou z důležitých metropolí moderního umění i života. Blahobytná společnost s množstvím uměleckých škol a kulturních institucí vytvářela podnětné podhoubí pro rozvoj kultury v širokém spektru tvůrčích aktivit.

Od sklonku 19. století se zde ujímá tradice pořádání velkých německých uměleckých výstav, v roce 1905 zakládá čtveřice studentů skupinu Die Brücke, která se brzy stane jednou z hlavních platforem malířského expresionismu, a v roce 1912 zřizuje podnikatel a výrobce zubní pasty Odol Karl August Lingner proslulé Muzeum hygieny. Mezitím ale skupina architektů a sympatizantů v okruhu Karla Schmidta intenzivně rozvíjí představu o založení zahradního města.

Urbanistická koncepce zahradních měst pocházela z Anglie, kde průmyslová revoluce negativně ovlivnila městské prostředí a kvalitu života v jeho ulicích. Model zahradních měst se měl stát alternativním řešením k nedostatkům moderního života ve velkoměstech, kde neexistovala nabídka přijatelného bydlení zejména pro nižší sociální vrstvy.

Původní idea sociálního reformátora Ebenezera Howarda nalezla v Drážďanech zapálené následovníky. Ačkoliv se neřídili vizemi Howardova urbanistického schématu nijak dogmaticky, založili v roce 1908 v lesnaté krajině na sever od saské metropole zahradní město Hellerau, které se mělo svými rozmanitými městskými funkcemi přiblížit charakteru živého organismu, nezůstat pouhou rezidenční čtvrtí.

V Hellerau se podařilo především naplnit důležitý princip zahradních měst, jímž je zajištění pracovních příležitostí, aby místní obyvatelé nemuseli dojíždět za prací do vzdáleného centra. Hlavním zaměstnavatelem se stala továrna na výrobu moderního nábytku Deutsche Werkstätten. Její zakladatel Karl Schmidt byl nejen jedním z iniciátorů zahradního města, ale především byl inspirativním duchem na poli uměleckého průmyslu. Díky jeho kulturnímu rozletu a kontaktům s německým Werkbundem (Svazem díla) založil v roce 1909 také Stavební a uměleckou komisi pro celé zahradní město. Jejími členy se stali přední architekti a teoretici Richard Riemerschmid, Hermann Muthesius, Heinrich Tessenow anebo Theodor Fischer, kteří se podíleli na výstavbě Hellerau zejména v období před první světovou válkou.

Zatímco továrna znamenala výrobní centrum, kulturní program se koncentroval do objektu, který se dnes nazývá Festspielhaus. Divadelní budovu výrazných neoklasicistických forem navrhl Heinrich Tessenow. Po dokončení v roce 1912 využíval impozantní stavbu skladatel a hudební pedagog švýcarského původu Émile Jaques-Dalcroze, který zde provozoval Vzdělávací ústav pro rytmickou výchovu. Pod termínem rytmická výchova se skrývala pedagogická metoda, která usilovala o komplexní rozvoj jedince prostřednictvím výrazového tance. Harmonickou symbiózu těla a ducha ostatně vyjadřuje i symbol jin jang ve štítu divadla.

Obě ústřední instituce, továrna Deutsche Werkstätten i škola rytmiky, propůjčily Hellerau mezinárodní charakter a svým věhlasem přitahovaly mnohé členy evropské avantgardy. Ve velmi krátkém čase pouhých několika let před první světovou válkou se tak podařilo vybudovat živé kulturní centrum, které dalece překročilo rámec konvenčního zahradního města.

Obrázky

Soubory

článek ve formátu pdf: V201605_314-316.pdf (451 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky