FRANTIŠEK KOVAŘÍK: Štíři

Nejvíce živých štírů pohromadě jsem viděl 6. května roku 1971. Nebylo to ani v poušti, ani v tropickém lese, ale v samém středu Evropy, na kamenité zalesněné stráni nad Slapskou nádrží. Stačilo jen obrátit jakýkoliv větší plochý kámen a zaručeně pod ním seděl nevelký tmavý a lesklý štír kýlnatý (Euscorpius carpathicus). Nalezli jsme jich tenkrát na pár čtverečních metrech desítky. Na celé stráni jich jistě žily stovky, možná tisíce. Tak vitální populace vzácného živočicha oči i mysl zoologů nesmírně potěší. Odcházeli jsme odtud navýsost spokojeni a přesvědčeni, že štíři zde nemohou přijít k úhoně. Na prudké stráni, která je navíc samý kámen, jistě dálnice nepovede a kultivace v kvetoucí sady či vinice ji snad také nehrozí. Lokalita nejsevernějšího výskytu našeho jediného a dozajista autochtonního druhu štíra je bezpochyby přírodním unikátem. A unikáty jsou – alespoň v civilizovaných zemích – přísně chráněny. Když se po čase začalo uvažovat o legislativní ochraně tohoto území, zdálo se, že štíři zde přežijí nejméně rok tři tisíce.

V červnu roku 1991 jsem se s kolegy V. Pflegrem a F. Kovaříkem vypravil na štíří stráň znovu, podívat se, jak se daří našim českým škorpionům. Známou stezkou jsme vystoupali nad Slapskou nádrž, spustili se strání dolů – pak jsme doslova ztuhli do podoby okolních kmenů. Na místech, kde se to kdysi štíry jen hemžilo, stála jakási velestavba, očividně rekreační areál. Nechyběla ani příjezdová silnice, prošlapané cestičky a parčík. A je po štírech – ozval se kolega Pfleger, který jako první zpětně metamorfoval ze zdřevěnělého skupenství do pragmaticky uvažujícího vědce. Měl pravdu. Celé čtyři hodiny jsme hledali, obraceli snad každý kámen. Nenašli jsme ani klepítko. Byl to neveselý návrat. Kolegy jsem se snažil přesvědčit, že se koneckonců nic tak hrozného nestalo. Jen z naší přírody zmizel další živočišný druh, unikát české fauny a vlastně unikát světový. Koneckonců škorpionů jsou na světě miliony a u nás se teď už nemusíme těchto jedovatých příšer bát. Štíry jsme elegantně zdecimovali, teď už zbývá vybít zmije a vosy – a bude tu tak krásně. Když ani parafráze Hrabala nezabrala, pokusil jsem se o vtip návrhem, že by se ta rekreačka mohla nazývat „U zabitého štíra“. Kolegové reagovali pouze mrazivými pohledy. Vtip se očividně nepovedl...

Na tyto dvě exkurze, ač stejné v prostoru, přesto tak odlišné v čase i v realitě, jsem si vzpomněl při studiu nové knihy Františka Kovaříka „Štíři“, v níž samozřejmě nechybí ani kapitola popisující smutný osud českého zástupce těchto populárních živočichů. Je to v krátké době již druhá kniha tohoto autora zabývající se pavoukovci. Vyšla rovněž v nakladatelství Madagaskar a podobně jako předešlá knížka o sklípkanech má stejně poutavý přebal a podobné uspořádání, Dlužno říci, že je i stejně dobrá. Na 175 stranách shrnuje dosavadní znalosti o této skrytě žijící a poněkud tajemné skupině živočichů, opředených řadou legend a mýtů. V prvé části se kniha věnuje původu, morfologii štírů, rozmnožování a vývoji, jejich životnímu prostředí a jedovatosti. Naši občané se setkávají se štíry především v Evropě, proto je štírům našeho kontinentu věnována zvláštní kapitola. V domácích teráriích jsou štíři nenáročnými chovanci a v poslední době se jejich chovem zabývá stále více teraristů. Kapitolky o chovu štírů jistě přivítají začátečníci, ale i pro zkušené chovatele bude zajímavé srovnání jejich metodiky chovu s údaji uvedenými v knize. První část končí na 96. straně snímky thajského štíra Scorpiops farkasi, popsaného autorem, které jako by předesílaly druhou, odbornou část, díky níž kniha nemůže být jednoznačně zařazena do žánru populárně naučných publikací. Je to přehled všech 1231 dosud známých recentních druhů štírů, který je kompilací několika tisíc odborných článků. Tento seznam je uspořádaný podle nejnovějších taxonomických hledisek, aktualizovaný po 99 letech, a má v této knize vlastně světovou premiéru. U každého druhu je uvedena oblast výskytu, což přivítají jistě i nejnáročnější zájemci o systematiku a zoogeografii této skupiny. V knize je 120 barevných fotografií celkem 87 druhů štírů, mimo jiné při páření, svlékání a péči o potomstvo. Nová publikace o štírech by neměla chybět v žádné přírodovědné knihovničce.