Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

František Duchoň

Nedožité sté narozeniny vědce, agrobiochemika, pedagoga
Publikováno: Vesmír 76, 584, 1997/10
Obor: Biografie

F. Duchoň je považován za našeho nejvýznamnějšího agrochemika století. Co v České republice i bývalém Československu v organické chemii představuje Votoček, v analytické chemii Tomíček, ve fyzikální chemii Heyrovský, v biochemii Koštíř, tím v agrochemii byl jednoznačně Duchoň.

Jako bezpartijní, charakterově rovný a věrný svému přesvědčení to neměl F. Duchoň po únoru 1948 lehké, zejména v 50. letech. Proto byl jmenován řádným profesorem pro obor agrochemie na Vysoké škole zemědělské v Praze až r. 1961. Tam pak zastával i významné akademické funkce – až po prorektora. Jako pedagog byl vynikající. Měl řečnické nadání a distingované osobité chování. Jeho vyjadřování vyznačující se jazykovou čistotou, vzpřímená postava, vždy náležité oblečení, tj. bílá košile s černým motýlkem, to vše vytvářelo osobnost vysokoškolského profesora par excellence.

F. Duchoň byl za každé situace svůj. Nikdy se neskláněl před vysokými autoritami proklamovanými v dané době. Výmluvným dokladem toho byla nebojácná, ale naprosto věcně podložená kritika tzv. revolučního systému hnojařského, který razil věhlasný německý ekonom Aereboe po první světové válce. Šlo v něm v podstatě o vytěsňování kyseliny fosforečné ze zásob v půdě, hlavně zvýšeným dusíkatým hnojením. Důvodem byl nedostatek peněz v Německu v době inflace na nákup fosforečných hnojiv z ciziny. Duchoň „Aereboeův revoluční systém hnojařský“ (Praha 1923) označil za nebezpečné vykořisťování půdy. Tato práce nalezla ohlas i v zahraničí a Aereboe nakonec od svého systému upustil.

Věcně s tím souvisí i Duchoňovo vystoupení proti berlínskému profesorovi Lemmermanovi, který nedostatek fosfátů po první světové válce chtěl nahrazovat kyselinou křemičitou. F. Duchoň prokázal vegetačními a polními pokusy, že křemík nemůže nahradit fosfor, nýbrž jenom v koloidní formě chrání rostlinám přístupnou kyselinu fosforečnou před jejím zvrháváním v půdě a tak zvyšuje její využití. Výsledky své práce uveřejnil také v časopise Zeitschrift für Pflanzenernährung, který redigoval právě Lemmerman. Ten pak jeho příspěvek dotčeně glosoval. Správnost Duchoňových výsledků potvrdili četní badatelé.

Z dob působení F. Duchoně ve funkci vedoucího Ústavu pro výživu rostlin pocházejí práce korigující Turgotův zákon o ubývajících výtěžcích z půdy, dále originální formulace zákona o hospodářské zastupitelnosti rostlinných živin a růstových faktorů vůbec, a konečně studie o aplikaci makrokvantové teorie při řešení vztahů mezi intenzitou výživy a výnosem plodin. Tím vším položil základy pro správnou výživu rostlin a vhodnou soustavu hnojení se zřetelem na klimatickopůdní podmínky. Na podkladě rozsáhlých vegetačních a polních pokusů prokázal, že naopak existuje zákon o přibývajících přírůstcích výnosů při počátečním stupňování intenzity všech faktorů, např. hnojení. Tím značně předstihl pozdější teze o nutnosti přísně rozlišovat výnosy od přírůstků a zákony přírodní od zákonů ekonomických. Hospodářskou zastupitelností vegetačních faktorů vysvětlil rozpory mezi vysokými výnosy a nedostatkem jediné skupiny faktorů (zvláště rostlinných živin) např. v době války. Nově formuloval zákon fyziologických vztahů, tj. že výnosy závisejí na tom faktoru, který je v dané soustavě nejvíce vzdálen od optima, čímž byl korigován klasický zákon Liebigův.

Nekompromisně a statečně se choval F. Duchoň i po únoru 1948, kdy československá věda byla silně poznamenána komunistickou ideologií. V té souvislosti si živě vybavuji jeho odmítavé stanovisko k Malcevovu bezorebnému systému hospodaření na půdě, k teorii Lepešinské o existenci života na bázi nebuněčné hmoty i k takzvaným progresivním vědeckým objevům T. D. Lysenka, popularizovaným u nás v 50. letech. Jeho věta „Víš, kamaráde, jsou to všechno slátaniny a pamflety, je mi z toho špatně, s chutí bych si odpliv’, ale mě nevohnou!“ mi zní v uších ještě dnes. Spolu s B. Seklou z Lékařské fakulty UK v Praze (viz Vesmír 70, 226, 1991/4) patřil mezi málo statečných, kteří se postavili plně na stranu K. Hrubého z Přírodovědecké fakulty UK, když hájil učení Mendelovo a za svůj kritický postoj vůči Lepešinské a Lysenkovi byl diskriminován.

Z průkopnických Duchoňových prací zmiňme zejména jeho studium otázky demineralizace našich půd, úlohy mikroelementů, nových forem průmyslových hnojiv (např. hnojiv kombinovaných a pomalu působících hnojiv dusíkatých na bázi močoviny) a využití odpadních hmot městských a průmyslových v komplexu s ochranou půdního fondu a prostředí. Tak na základě jeho výzkumů a pokusů i za jeho odborné účasti byl vybudován první závod na výrobu průmyslového kompostu „Vitahum“ z městských a průmyslových odpadů. Svými pokusy též prokázal možnost vhodného využití odpadních látek z výroby ledku vápenatého, síranových louhů a fosfátů s biogeny a flotačních odpadů chvaletických závodů k hnojivovým účelům.

Obrazem vědeckovýzkumné činnosti F. Duchoně v oboru výživy a hnojení rostlin, jeho komplexního pojetí celé této složité problematiky, je jeho obsáhlé encyklopedické monografické dílo Výživa a hnojení kulturních rostlin zemědělských (800 str., vyd. Čs. akademie zemědělská r. 1948). Kniha získala prvenství v národní soutěži o nejlepší odbornou zemědělskou publikaci a Ministerstvo zemědělství ji odměnilo stříbrnou plaketou Za zásluhy o zemědělství. V té době dílo představovalo světový unikát. Ostatně myslím, že u nás doma ani po 50 letech dosud nebylo překonáno.

FRANTIŠEK DUCHOŇ (20. 2. 1897 - 8. 11. 1975)

I když se narodil a zemřel v Praze, hlásil se k Příbramsku, odkud pocházeli jeho předkové. Po nich zřejmě zdědil lásku k přírodě a zemědělství. K svému agrárnímu původu se hrdě hlásil. To ovlivnilo i volbu jeho studia. Absolvoval Fakultu zemědělského a lesního inženýrství na ČVUT v Praze. V roce 1922 obhájil po přísném rigorózu u prof. J. Stoklasy doktorát z enzymologie na téma Kataláza indikátorem vitality semen kulturních rostlin a byl prohlášen doktorem věd technických. Již za studií pracoval v Ústavu prof. J. Stoklasy a později v Biochemickém ústavu Výzkumných ústavů pro výrobu rostlinnou v Praze. Koncem r. 1934 byl jmenován přednostou Ústavu pro výživu rostlin Státních výzkumných ústavů zemědělských v Praze a později i přednostou Svazu výzkumných ústavů zemědělských. Na Vysoké škole zemědělské v Praze působil od r. 1948 až do r. 1971.

Roku 1947 obhájil habilitační práci, o 10 let později "velký doktorát" (DrSc.) na téma Boj proti exportu rostlinných živin ve světle experimentálních prací a realizace výsledků tohoto výzkumu v praxi.

Ze všech etap svého života zanechal bohatý literární odkaz: více než 10 knižních titulů, přes 150 původních vědeckých prací a přes 1 300 článků, kritických studií, odborných pojednání a statí.

Soubory

Článek ve formátu PDF: 1997_V584-585.PDF (207 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky