Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 2
Vesmír č. 2
Toto číslo vychází
1. 2. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Únorové číslo Vesmíru
• Biologické čtvrtky ve Viničné
program na nejbližší semestr

Experiment: Někdo to rád hořké

Publikováno: Vesmír 95, 414, 2016/7
Obor: Genetika

Obvykle k článkům nepřikládáme testovací papírové proužky. Není totiž mnoho příležitostí, jak touto cestou podpořit právě běžící výzkum. Tentokrát máme dojem, že i vy byste mohli mít chuť zjistit cosi sami o sobě a současně pomoci studii genetika Pavla Lízala z Masarykovy univerzity v Brně.

Cílem zmíněného genetického populačního výzkumu je porovnání obyvatel České a Slovenské republiky s pomocí tří jednoduchých znaků. Prvním z nich je schopnost (či naopak neschopnost) cítit hořkou chuť látky fenylthiokarbamidu (PTC), kterou je napuštěn bílý testovací papírek, vlepený na této dvoustraně.1)

Chutnači a nechutnači

Historie tohoto experimentu začala velmi zajímavým objevem z roku 1931. Tehdy americký chemik Arthur L. Fox ve své laboratoři přesypával PTC do menších nádobek, když si mu kolega začal stěžovat na silnou hořkost, kterou cítí na jazyku. Fox však kupodivu nic takového nepociťoval. Po otestování dalších kolegů zjistili, že schopnost vnímat hořkou chuť této látky mají jen někteří lidé. Postupně se rozběhlo testování různých populací na zastoupení „chutnačů“, cítících hořkou chuť PTC, a „nechutnačů“ s pozoruhodným výsledkem: mezi populacemi jsou v této schopnosti značné rozdíly. V některých populacích se nechutnači téměř nevyskytují (např. u jihoamerických indiánů nebo indiánů Tohono O’odham2)), u jiných se četnost nechutnačů pohybuje mezi 10 až 40 procenty a v některých populacích je dokonce nechutnačů převaha (například v některých indických populacích).

Teprve 72 let po Foxově objevu se roku 2003 podařilo najít i gen, který je za tyto rozdíly zodpovědný – TAS2R38, nalézající se na chromozomu č. 7. Je jedním z více než 10 genů pro receptory hořké chuti.

Někdo to rád hořké

S přírodní obdobou PTC se můžeme setkat například v brokolici nebo růžičkové kapustě a podle toho, jakou variantu genu TAS2R38 máme, nám pak tato zelenina chutná nebo nechutná hořce. Stejný znak se vyskytuje také u šimpanzů. Ti z nich, kteří hořkost nevnímají, mají na příslušném genu mutaci, způsobující nefunkčnost příslušných receptorů. Takoví šimpanzi proto nemají schopnost rozeznávat hořkou chuť. Naopak u člověka, který hořkou chuť PTC necítí, mutace pouze pozměnila receptor hořké chuti tak, že necítíme hořkost PTC, ale k jiným hořkým látkám zůstáváme vnímaví. Víme to díky plodům rostliny Antidesma bunius, které chutnačům chutnají sladce, avšak nechutnači je cítí jako hořké.

Tento znak se vyskytoval už u našeho předchůdce neandertálce. U něho však byla zastoupena jak šimpanzí, tak i lidská mutace, proto bychom mohli spekulovat, zda jsme ji od svých neandertálských příbuzných nezdědili jako následek křížení, které mezi neandertálci a moderními lidmi probíhalo před 50 000–60 000 lety.3)

Nezodpovězenou otázkou zatím zůstává, k čemu nám v minulosti byl tento znak užitečný a zda pro nás má význam i v současnosti. Jedna z hypotéz tvrdí, že v době, kdy jsme se živili jako lovci a sběrači, jsme díky získané schopnosti vnímat hořkost dokázali lépe odlišit jedovaté od bezpečně poživatelného. V současné zemědělské společnosti by nám to zase mohlo umožnit poznat potraviny napadené kupříkladu plísní ap. Nicméně jsou to jen spekulace a domněnky.

Existuje však řada studií, které odhalily dopad tohoto genu na naše stravovací návyky. Některé z nich například dokládají odlišnosti ve složení a množství přijímané zeleniny, sladkostí nebo masa podle toho, jakou variantu genu máme. Jiná pozorování poukazují na sklon k přejídání, obezitě nebo potížím se štítnou žlázou ap. Problém těchto studií však je, že se výsledky velmi často pro různé populace liší a odvození jasného vlivu je velmi obtížné.

Ženy chutnačky

Naše první předběžné výsledky získané na populaci Jihomoravského kraje ukazují, že v české populaci jsou téměř ze tří čtvrtin zastoupeni chutnači, nechutnači jsou tedy u nás vzácnější. Slovenská populace (konkrétně v Trenčínském kraji) je odlišná ve vyšším zastoupení chutnačů, kterých je tam kolem 81 procent. Překvapivé také je, že v jihomoravské populaci je chutnačství častější u žen než u mužů, naproti tomu v Trenčínském kraji tak velký rozdíl nepozorujeme. Doufáme, že tyto předběžné výsledky nám pomůže zpřesnit pokračující výzkum, do kterého chceme zapojit všechny kraje České republiky. Velké naděje vkládáme také do údajů od čtenářů Vesmíru, kteří vyplní elektronický dotazník po otestování přiloženým PTC papírkem.

Jazyk do ruličky

Druhým znakem, který nám v populačním výzkumu poslouží k popisu a vzájemnému srovnání české a slovenské populace, je schopnost prohnout jazyk do korýtka. Tento znak byl zkoumán v několika populacích, které se liší zastoupením těch, kdo jazyk srolovat umějí, a těch, kdo to nedokážou. V roce 1980 bylo v barcelonské populaci sledováno 63,7 procenta „rolujících“ mužů a 66,84 procenta „rolujících“ žen. Podobné zastoupení rolujících jedinců bylo stanoveno také v roce 2008 v populaci nigerijských vysokoškoláků. Naopak v některých indických populacích bylo rolujících jedinců nalezeno pouze kolem 30 procent, v jiných jich bylo až 98 procent. Průběžné výsledky pro jihomoravskou populaci odhalují, že rolujících jedinců je 72 procent, tedy více než např. v barcelonské populaci, ale taktéž s větším zastoupením u žen. Opět jsme zvědaví, jaké budou výsledky v dalších krajích republiky a také jaké výsledky poskytne sběr dotazníků od čtenářů Vesmíru.

Výběr pa rtnera podle barvy očí

Třetím znakem, který nás zajímá, je barva očí. Zde chceme získat jednak údaje o zastoupení barvy očí vzhledem k tomu, jak tuto barvu vnímáme u partnera či partnerky, a dále na základě údajů zjistit, zda vzhledem k tomuto znaku neprobíhá tzv. výběrové oplození, tedy zda si partnera nebo partnerku volíme například i podle barvy očí. Inspirací nám byla studie v norské populaci, ve které B. Laeng s kolegy v roce 2007 popsal, že norští muži si významně častěji vybírají partnerky se stejnou barvou očí, než by odpovídalo náhodě, tedy realizují pozitivní výběr (volí stejný znak, jaký mají sami). Nejsilnější pozitivní výběr přitom činili modroocí muži, kteří významně častěji dávali přednost modrookým ženám (podobný výběr byl i ze strany žen). Významně častěji si partnera či partnerku se stejnou barvou očí volili také hnědoocí i zelenoocí jedinci.

Zajímá nás, zda není tento pozitivní výběr ovlivněn tím, že modrookých jedinců je v norské populaci výrazná převaha (více než 70 procent). Rozhodli jsme se proto ověřit tuto možnost na české a slovenské populaci, která je četností výskytu modrookosti někde mezi populacemi severskými a jihoevropskými.

Abychom byli schopni studii v tomto ohledu vyhodnotit, potřebujeme znát barvu očí právě takovou, jakou ji vidíte sami na sobě, neboť stejně vnímáte barvu očí svého partnera. Proto vás v dotazníku prosíme, abyste vyplnili nejen barvu svých očí, ale také barvu očí partnera nebo partnerky. Pro vyhodnocení potřebujeme dostatečně velký počet partnerských svazků, proto bude tato část výzkumu vyhodnocována primárně pro celou českou nebo slovenskou populaci, krajově spíše výjimečně.

Předběžné výsledky jsou velmi překvapivé a naznačují, že pozitivní výběr jako v norské populaci činí v české populaci pouze zelenoocí jedinci (muži i ženy), zatímco modrooké ženy a hnědoocí jedinci dělají výběr negativní (modrooké ženy častěji volí hnědooké muže a naopak, vybírají tedy jinak, než by odpovídalo náhodě). Zdá se prozatím, že pouze modroocí muži nečiní ani pozitivní, ani negativní výběr, jejich svazky odpovídají náhodě.

Napjatě očekáváme, jaké výsledky budeme pozorovat poté, co nám pomůžete získat další data, za něž tímto vám i Vesmíru předem děkujeme.

Autoři děkují všem, kdo svým zapojením umožnili připravit testovací papírky pro výzkumný projekt realizovaný prostřednictvím časopisu Vesmír: Romaně Sarvašové, Nele Friedlové, Jaroslavě Urbánkové a Petru Chrástovi.

Poznámky

1) Papírek se běžně používá k testování schopnosti vnímat hořkou chuť a vyrábí jej k tomuto účelu certifikovaný výrobce z USA.

2) Indiáni z území Sonory a Arizony. V minulosti je Španělé a další dobyvatelé nazývali Papagové. Tento termín však pochází od jejich indiánských nepřátel a je vnímán jako neuctivý. Původně zněl Ba:bawı˘ko’a (v překladu „jedlíci fazolí tepary“ čili fazolu ostrolistého – Phaseolus acutifolius).

3) Některé další detaily o tomto znaku lze nalézt na adrese slate.adobe.com/cp/NwJBE

Chuťový testovací papírový proužek

než papírový proužek vložíte na jazyk

Nejméně 30 minut před testováním nekuřte a vyvarujte se konzumace ostře kořeněných jídel, kávy, mentolových bonbonů a žvýkaček. Těsně před otestováním je vhodné se napít trochy čisté vody. Testovací papírek si následně celý vložte na jazyk a promněte po dobu 5 až 10 sekund, jako když cucáte bonbon; poté byste měli ucítit hořkou chuť (někdo velmi intenzivní a někdo jen velmi slabou). V takovém případě jste „chutnač“ nebo „chutnačka“. Pokud žádnou hořkost ani po 10 sekundách necítíte (cítíte jen papír), pak jste „nechutnač“ nebo „nechutnačka“. V případě, že je vám hořká chuť nepříjemná, zbavíte se jí snadno douškem čisté vody.

Po experimentu

Na stránce is.muni.cz/pruzkumy/pruzkum?id=5241 (odkaz rovněž přes banner na stránkách www.vesmir.cz) naleznete jednoduchý elektronický dotazník, o jehož vyplnění vás po experimentu prosíme. Je pro úspěch studie velmi důležitý (přečtení a vyplnění vám zabere přibližně 5 minut). Průběžné výsledky najdete od druhé poloviny července na adrese: http://pavel-lizal.webnode.cz/vysledky-projektu-s-vesmirem (výsledky budou aktualizovány v týdenních cyklech).

Výzkum se koná se souhlasem Etické komise Masarykovy univerzity v Brně.

Výzva středním školám

Do výzkumu se mohou zapojit i střední školy (v Jihočeském, Karlovarském, Libereckém, Plzeňském a Ústeckém kraji), například v rámci školního projektu. Vedl by jej nadšený student nebo skupina studentů, kteří by oslovili své spolužáky a předali jim dotazník k vyplnění. V případě zájmu nás kontaktujte na e-mailové adrese redakce@vesmir.cz. Kontakt s vědeckým týmem rádi zprostředkujeme.

Soubory

článek ve formátu pdf: V201607_414-416.pdf (609 kB)

Diskuse

Počet příspěvků: 1