Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Evropou obchází strašidlo rtuti

Publikováno: Vesmír 79, 135, 2000/3

V posledních letech se ve sdělovacích prostředcích objevuje neodůvodněný strach z kovové rtuti. Loni se v německém deníku Bild Zeitung, Thüringer Ausgabe z 29. 4. 1999 objevila na titulní stránce zpráva: Rtuť způsobila poplach v Erfurtu. 18 hasičů ve speciálních oblecích obsadilo prostor starého nádraží v Herrenbreitengasse; životní prostředí ohroženo uprostřed Erfurtu! Několik minut předtím stavební dělníci objevili rtuť. Naštěstí nebyl nikdo zraněn. Policie uzavřela okolní prostor a odborníci přispěchali na místo s dýchacími přístroji. Zajistili 100 gramů jedovatého kovu a odnesli 30 kg okolní zeminy. Dnes se má o její asanaci postarat specializovaná firma. Podobně se ve vydání Thüringer Landeszeitung z 10. 6. 1999 dočteme: Velké pohotovostní nasazení. Láhev se rtutí, převržená v obytném domě u Dornburgu, vyvolala pohotovostní nasazení hasičů, pořádkové a kriminální policie, úřadu pro ochranu životního prostředí a záchranného vrtulníku. Jeden muž, dvě ženy a dvě děti nevykazovali žádné známky typických příznaků otravy, nicméně byli preventivně převezeni do střediska první pomoci univerzitní kliniky v Jeně.

Ve vydání podrobného bezpečnostního seznamu (Sicherheitsdatenblatt) firmy Merck z roku 1995, sestavovaného podle směrnic Evropského společenství, je o kovové rtuti udáno, že je při dotyku a požití neškodná a že může ohrozit zdraví jen v uzavřeném prostoru při dlouhodobém vdechování par o koncentraci 0,1 mg rtuti v 1 m3 vzduchu a vyšší. Pokud příliš silné dávky rtuťových par nezpůsobí poruchu funkce ledvin, je tato forma otravy zcela vyléčitelná pobytem na čerstvém vzduchu; množství rtuti v různých tělních tkáních klesne na polovinu během 2 až 60 dnů. Ve světle těchto přesných objektivních údajů je reakce veřejných orgánů, ilustrovaná uvedenými novinovými zprávami, mírně řečeno přemrštěná.

Poměrně benevolentní postoj veřejnosti ke rtuti byl poprvé zviklán r. 1953 hromadnou otravou japonských rybářů a jejich rodin u zátoky poblíž chemické továrny v Minamatě (viz Vesmír 74, 444, 1995/8). Továrna tehdy do mořské vody vypouštěla prudce jedovatou organokovovou sloučeninu methylrtuť, a ta přišla potravinovým řetězcem přes mořské ryby do místního obyvatelstva, kde část otrávených zahynula a část byla doživotně zdravotně postižena. Přibližně v téže době pozorovali ornitologové ve Švédsku nápadný úbytek drobných ptáků živících se zrním, a pak i dravců živících se těmito ptáky. Vyšlo najevo, že místní sedláci před setím dezinfikovali zrní alkylovými deriváty rtuti. V důsledku toho byl vyhlášen zákaz užívání těchto sloučenin v zemědělství nejprve ve Švédsku, pak v USA a dalších zemích. Švédové z obavy, že v netříděném odpadu mohou působením mikroorganizmů na kovovou rtuť vzniknout organokovové sloučeniny, které mohou prosáknout do půdy, drasticky omezili i užívání kovové rtuti v průmyslových procesech a ve výzkumných laboratořích. Hygienici a ochránci životního prostředí v Německu a některých dalších zemích obavu ze rtuti sdílejí a snaží se následovat Švédsko v legislativě. Jejich snaha je zcela oprávněná, pokud jde o jedovaté sloučeniny rtuti. Kovová rtuť, která si pro své neobyčejné fyzikální a chemické vlastnosti stále udržuje své místo ve výzkumných laboratořích, by si však přitom zasloužila zvláštní přístup. Její užívání by nemělo být omezeno, pokud zůstává v rukou odborníků. Dlouholeté mezinárodní zkušenosti v polarografickém výzkumu například svědčí o tom, že pro poučené pracovníky nepředstavuje kovová rtuť nejmenší zdravotní riziko. Stačí pravidelně větrat laboratoře a nedopustit rozlévání rtuti mimo nádoby k tomu určené.

rtuť / hydrargyrum

Rtuť se ze své rudy cinabaritu získává daleko snadněji [než zinek] a v oblasti Středozemí byla používána pro extrakci kovů amalgamací již 500 let př. Kr., možná ještě dříve. Cinabarit HgS se ve středověku hojně používal jako pigment (rumělka). Přes tisíc let, až do r. 1500 po Kr., považovali alchymisté rtuť za klíč k transmutacím obyčejných kovů na zlato a využívali amalgámy ke zlacení i přípravě imitací zlata a stříbra. Rtuť byla vzhledem ke své pohyblivosti pojmenována podle Merkura - posla bohů v římské mytologii - a symbol Hg je odvozen z latinského názvu hydrargyrum (kapalné stříbro). [...] Historie toxických účinků rtuti je dlouhá a o využívání HgCl2 jako jedu byla již zmínka. Používání solí rtuti při výrobě plsti na klobouky a prach vznikající ve špatně větraných dílnách při sušení plsti vedou k nervové poruše známé jako kloboučnický třes a je docela možné, že se z tohoto označní vyvinulo anglické rčení "bláznivý jako kloboučník". [...] Samotná kovová rtuť, která má značnou tenzi par, je rovněž toxická a působí bolení hlavy, třes, zánět močového měchýře a ztrátu paměti. Nejlépe je dokumentovaný případ Alfreda Stocka, kterému dlouhodobé působení rtuti při studiu hydridů boru a křemíku způsobilo mnohaleté utrpení. Po zjištění příčin jeho zdravotních potíží, a hlavně díky jeho zkušenostem, které publikoval v r. 1926, byla teprve patřičně doceněna nutnost dostatečného větrání a zvýšené opatrnosti při práci se rtutí.

Ještě nebezpečnější než kovová rtuť nebo anorganické sloučeniny rtuti jsou organokovové sloučeniny rtuti, z nichž je pravděpodobně nejrozšířenější ion methylhydrargyria HgMe+.

N. N. Greenwood, A. Earnshaw: Chemie prvků, Informatorium, Praha 1993, s. 1490, 1517

Pozn. red.: Americká Agentura pro životní prostředí (EPA) uvádí referenční koncentraci pro elementární rtuť 0,0003 mg/m3. Podle EPA není pravděpodobné, že by celoživotní inhalace par rtuti až do této koncentrace měla chronické nerakovinné účinky. Podobně pro methylrtuť EPA uvádí, že není pravděpodobné, že by požívání methylrtuti až do výše 0,0003 mg/kg/den mělo jakékoli nerakovinné chronické účinky.

/>

Soubory

Článek ve formátu PDF: 2000_V134-136.pdf (261 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky