Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Egyptská detektivka s otevřeným koncem

Rozhovor s Miroslavem Vernerem

Publikováno: Vesmír 94, 544, 2015/10
Rubrika: Rozhovory

Tajemství páté dynastie faraonů a ztracených slunečních chrámů provázela Miroslava Vernera po celou jeho vědeckou kariéru. Loňský objev hrobky královské matky Chentkaus III. (Vesmír 94, 276, 2015/5), jenž se podařil českým egyptologům v Abúsíru, pátrání po nich zatím završil. „Královny jménem Chentkaus byly mým osudem,“ začíná profesor Verner své vyprávění, které je příběhem přímo detektivním.

Kam až se musíme vrátit v čase, abychom pochopili význam posledního objevu?

Velmi daleko. Musíme začít u významného literárního díla starého Egypta, papyru Westcar (podle britského sběratele Henryho Westcara, poz. red.). Jedna z povídek na papyru vypráví o zázračném zrození králů páté dynastie. Děj se odehrává na dvoře slavného faraona Chufua, stavitele největší z pyramid. Ten požádal mudrce Džediho, aby mu prozradil něco o budoucnosti. Džedi ho velmi zarmoutil: po Chufuovi převezme vládu jeho syn, pak ještě syn jeho syna, ale potom nastoupí nový královský rod, který vzejde ze spojení slunečního boha Rea s pozemskou ženou.

Nakolik odpovídá tato předpověď skutečnému vývoji událostí?

Tím si egyptologové dlouho lámali hlavu. Někteří toto dílo považovali za pouhou pohádku, jiní věřili v pravdivé jádro. První králové páté dynastie totiž skutečně byli zrozeni za nejasných a zvláštních okolností. Spekulovalo se, kdo z panovníků konce čtvrté dynastie by mohl být jejich otcem a jak k této události došlo. Zdánlivě se tato záležitost vyřešila objevem, který učinil na počátku třicátých let minulého století egyptský archeolog Selim Hasan v Gíze.

Co objevil?

Na okraji nilského údolí poblíž údolního chrámu krále Menkaurea prozkoumal zvláštní stupňovitou hrobku zvanou „čtvrtá pyramida v Gíze“ a podle zbytků dochovaných nápisů zjistil, že patřila královské matce jménem Chentkaus. Ta měla velmi neobvyklý a do té doby naprosto neznámý titul, jenž se dal interpretovat buď jako „král Horního a Dolního Egypta a matka krále Horního a Dolního Egypta“, nebo „matka dvou králů Horního a Dolního Egypta“. Nicméně v egyptologii se ujal názor, že druhý překlad je ten správný. Významně k tomu přispěl i německý archeolog Ludwig Borchardt, náš předchůdce na vykopávkách v Abúsíru. Vedly ho k tomu některé jeho nálezy. V tehdejší diskusi však téměř nepovšimnut zůstal názor rakouského archeologa Hermanna Junkera, který se domníval, že gramaticky správnější výklad titulu je matka nikoliv „dvou“, ale „obou“ králů.

Vy jste na práci Borchardta navázal. Jaké pokračování příběhu počátku páté dynastie napsal?

Džedi Chufuovi předpověděl, že Sluneční bůh zplodí s pozemskou ženou první tři krále páté dynastie jako trojčata jménem Veserkaf, Sahure a Neferirkare. V pyramidovém komplexu krále Neferirkarea, tedy třetího z trojčat, Borchardt našel zbytky papyru a na jednom z dvou útržků byla zmínka o královské matce Chentkaus. Borchardt si to okamžitě spojil se svým předchozím objevem v sousedním pyramidovém komplexu krále Sahurea, druhého z trojčat, kde na reliéfech ve výzdobě zádušního chrámu byla první osoba vedle krále stesána a nahrazena jinou postavou s královskými insigniemi a tituly panovníka Neferirkarea. Borchardt usoudil, že Sahure a Neferirkare byli bratři, že odstraněn byl obraz Sahureova prvorozeného syna a že Neferirkare tak dodatečně legitimizoval svůj nárok na trůn, neboť nebyl v souladu se staroegyptskou královskou ideologií a státním dogmatem.

To znamená?

Základem této ideologie je slavný mýtus o původním vládci Egypta bohu Usírovi, kterého úkladně zavraždil mocichtivý bratr Sutech. Usírova manželka, bohyně Eseta, se ale v podobě jestřábice snesla nad mrtvolu svého manžela a zplodila s ním syna, boha Hora. Ten, coby prvorozený syn králův, se nakonec po lítém boji se Sutechem stal právoplatným dědicem Usírova trůnu. Egyptští panovníci se důsledně označovali za pozemské vtělení boha Hora a řídili se stejným pravidlem nástupnictví.

A co se tedy tehdy odehrálo v Abúsíru?

Borchardt koncem třicátých let zveřejnil názor, že na počátku páté dynastie se nenarodila trojčata, nýbrž jen dva bratři, Sahure a Neferirkare, a že došlo k porušení královské linie, když Neferirkare nelegitimně dosedl na trůn na úkor syna svého bratra Sahurea. Pohádka o trojčatech měla tuto skutečnost zastřít. To byl tedy názor Borchardtův. Přerušme teď na chvíli pohádku o trojčatech a vzpomeňte na dobu, kdy jste do Abúsíru přišli vy. To bylo po docela složitých peripetiích. Egyptologický ústav byl po sovětské invazi na počátku normalizace zrušen a až v polovině sedmdesátých let se podařilo jeho činnost obnovit a mně se poštěstilo získat v Egyptě novou archeologickou lokalitu. Začali jsme pracovat na významně rozšířené koncesi, přímo navazující na místa, kde Borchardt skončil, a sahající až na severní okraj nekropole v Sakkáře. Je to tedy obrovská koncese o rozloze skoro dvou kilometrů čtverečních.

O tuto koncesi jste speciálně usiloval, abyste mohl pokračovat v pátrání o minulosti páté dynastie?

Můj předchůdce profesor Žába předtím v Abúsíru pracoval jen na velmi omezeném místě, v Ptahšepsesově hrobce. Po jeho smrti a zrušení ústavu přišel z vedení naší fakulty pokyn výzkum ukončit. Naštěstí se nakonec podařilo v Egyptě nejen udržet, ale dokonce získat onu obrovskou koncesi, kterou nemá na pyramidových polích žádná jiná zahraniční expedice. Je to nejlukrativnější archeologické místo vedle Údolí králů a oblasti Luxoru.

S čím jste se pustil do práce?

Pyramida prvního krále páté dynastie, Veserkafa, leží v Sakkáře, v Abúsíru jsou čtyři pyramidové komplexy jeho nástupců: Sahurea, Neferirkarea, Raneferefa a Niuserrea. Kolem nich jsou hrobky členů rodiny a dvořanů, podle tvaru zvané mastaby (arabsky lavice, pozn. aut.). Záměrně jsme výzkum na nové koncesi zahájili v pískem zavátých rozvalinách stavby, která vypadala jako další malý pyramidový komplex, přiléhající k jižní straně pyramidy krále Neferirkarea. Což se záhy po zahájení výzkumu potvrdilo. To, že patří manželce Neferirkareově, se na základě polohy pyramidy dalo předpokládat, ale k našemu obrovskému úžasu se ukázalo, že tato žena se jmenovala Chentkaus a měla nejen stejné jméno, ale i ten absolutně mimořádný titul „matka dvou králů Horního a Dolního Egypta“. Najednou jsme tu tedy měli dvě ženy stejného jména i titulu, které od sebe prokazatelně dělily tři generace. Jak tohle všechno vysvětlit?

Už se vám to podařilo?

Snad, i když záhadný konec dynastie slavných králů – stavitelů pyramid v Gíze a nečekaný nástup úplně nového královského rodu, páté dynastie, která se vynořila jakoby odnikud, je pořád v některých ohledech poněkud zamlžený. Navzdory všem novým zajímavým archeologickým objevům a informacím.

A jaké tedy ty nové informace jsou?

V polovině devadesátých let totiž začal v Abúsíru pracovat Zahi Hawas, významný egyptský archeolog. Ne z vědeckých důvodů, ale aby upravil přístup turistů na vyvýšené skalní plato s pyramidami. Nechal malým bagrem odhrnout písek kolem zbytků vzestupné cesty k pyramidě krále Sahurea. Dělníci pod nánosy písku narazili na obrovské bloky s nápisy v nízkém reliéfu a na jednom z nich se objevila nesmírně vzácná scéna Sahuerovy rodiny, sedící v zahradě královského paláce a obdivující vzácný strom, kadidlovník. Ten právě přivezla expedice ze vzdálené, poněkud až mytické země zvané Punt.

Co tato scéna odhalila?

Ve scéně je vedle krále zobrazena jeho matka, manželka a synové a všichni jsou identifikováni doprovodnými nápisy. Překvapivě mají první dva královi synové, jmenovali se Ranefer a Nečerirenre, titul „nejstarší vlastní syn krále“. Znamenat to může jediné – jde o dvojčata. Pokud mají prokazatelně společnou matku, což v tomto případě platí, byla jí královna Meretnebtej. Najednou začaly věci dávat smysl.

Prozraďte jaký. Už jen krůček k vysvětlení záhadného titulu matka dvou králů?

Domnívám se, že titul „matka dvou králů Horního a Dolního Egypta“ je pouze pro výjimečnou situaci, kdy se královně narodí dvojčata a pak vládnou jedno po druhém. Tento titul je doložený, jak už bylo zmíněno, jen u dvou egyptských královen. Nabíledni je i vysvětlení stesaného obrazu Sahureova prvního syna Ranefera v zádušním chrámu jeho otce. Byť oba prvorození synové – dvojčata měli status „prvorozeného“, jako první byl na stěnách chrámu zobrazován Ranefer, asi proto, že při porodu přišel na svět jako první. Po Raneferovi, jenž přijal trůnní jméno Neferirkare, však nenastoupilo druhé z dvojčat, Nečerirenre, ale Raneferův/Neferirkareův prvorozený syn. Ke stesání obrazu a jeho nahrazení jiným tedy muselo v Sahureově chrámu dojít po Raneferově/Neferirkareově nástupu na trůn. Neferirkare tím chtěl dát jasně najevo nejen, které z dvojčat je legitimním nástupcem trůnu, ale také, že jeho, a nikoliv Nečerirenreův syn bude jednou legitimním dědicem trůnu. Prostě tvrdá, nesmlouvavá královská dynastická politika. Mimochodem královna Meretnebtej, která sice Sahureovi porodila dvojčata, ten mimořádný titul nemá, neboť jen jedno se dostalo na trůn a vládlo.

Ten tedy mají jen Chentkaus I. z Gízy a Chentkaus II. z Abúsíru. Už víte, kteří panovníci byli jejich manželi a dětmi?

Pohybujeme se stále v rovině nejen faktů, ale i hypotéz. Poslední z velkých králů čtvrté dynastie, Menkaure, zřejmě zemřel bez mužského potomka. Odpovědnost za pokračování královského rodu tak připadla jeho sestře, Chentkaus I. Ta však, jak ukazují dochované prameny, sice měla už zmíněný mimořádný titul královské matky, ale nikoliv „manželky krále“! Provdala se tedy už dříve za velmože, nikoliv krále. Domnívám se, myslím oprávněně, že jejími syny z tohoto vztahu byli poslední král čtvrté a první král páté dynastie, Šepseskaf a Veserkaf, že oba byli dvojčata a že pro částečně nekrálovský původ se jejich jména nápadně vymykají z dosavadních tradic a norem, ostatně i jejich hrobky. V jejich trůnních jménech se neobjevuje jméno slunečního boha Re, což bylo už po několik generací normou, neboť panovníci se považovali za syny Rea a jménem to dávali najevo.

Jejich otec nebyl z královského rodu. Odehrávalo se v Egyptě něco jako později v Evropě – počátek nástupu „buržoazie“?

Na přelomu těchto dvou dynastií se královské dcery skutečně začínají provdávat za velmi významné osobnosti nekrálovského původu, dříve se sňatky uzavíraly v rámci královské rodiny. Za ten nejdokonalejší svazek se považoval, opět podle Usírova mýtu, vztah mezi prvorozeným synem a dcerou, tedy královský incest. Šlo tedy o zásadní změnu. Královská moc se nyní začala upevňovat spojením princezen s významnými, bohatými a politicky vlivnými nekrálovskými rody, to dříve nebývalo. Přispěla k tomu zvláštní souhra okolností, hospodářských, politických, ale také i ekologických; zemi vyčerpanou gigantickými stavbami pyramid začala sužovat postupující změna klimatu a podobně.

Ženy tedy hrály v dějinách Egypta významnou roli.

Právě ve zlomových okamžicích egyptských dějin jejich úloha vystupuje do popředí. V tomto ohledu byli staří Egypťané vlastně dosti liberální. Když nastala skutečně vážná situace, šla stranou státní ideologie, dogma usírovského mýtu, a rozhodovala žena, a nikoli syn (nejlépe prvorozený). Vzácně dokonce i sama nastoupila na trůn.

Vraťme se k našemu příběhu. Co další dvojčata?

Dvojčata zplodili i Neferirkare a Chentkaus II., jedním byl Raneferef, druhým Niuserre. Oba vládli po sobě, proto Chentkaus nosila titul „matka dvou králů Horního a Dolního Egypta“. Výskyt dvojčat má logické vysvětlení: Vzhledem ke sňatkům v uzavřeném prostředí královské rodiny se přenášela geneticky daná dispozice. Jenomže tím příběh nekončí. Jak tomu často bývá, vyřeší se jedno klubko spletitých problémů a ocitnete se na počátku dalších.

Tím narážíte na loňský objev další, třetí Chentkaus?

Hrobka Chentkaus III. leží nedaleko nedokončené pyramidy krále Raneferefa a s velkou pravděpodobností tedy byla jeho manželkou. Na zdivu uvnitř hrobky se našly nápisy s jejími tituly, byla jak „manželkou krále“, tak „matkou krále“. A máme tu další nezodpovězené otázky: Kdo byl jejím synem, jenž se stal králem? Kdo z panovníků, kteří následovali po Niuserreovi: Menkauhor, nebo Džedkare? Ale náš výzkum v Abúsíru pokračuje a před sebou máme úžasnou příležitost řešit nejen otázky týkající se páté dynastie, rodu Slunečních králů, ale i mnohé další, například dosud neobjevených slunečních chrámů, které postavili. Dva už u Abúsíru objeveny byly, zbývající čtyři dosud ne. Jeden z těch neobjevených postavil Neferirkare a díky papyrovým archivům, které jsme i my v Abúsíru našli, o něm máme plno informací. Jen ho ještě najít! Ale věnujeme se i závažným sociálním, hospodářským a náboženským otázkám širší epochy, jíž je pátá dynastie součástí, takzvané Staré říše.

Tušíte, kde by mohly tajemné chrámy být?

Po důkladném povrchovém i satelitním průzkumu Abúsíru pouze můžeme s jistotou říct, že na naší koncesi zbývající čtyři chrámy neleží. Je to záhada záhad. A ta tu asi zůstane pro další generace. Bohužel nemohu vyloučit ani to, že slavný Neferirkareův sluneční chrám možná nikdy neobjevíme. Některé starověké stavby v Egyptě zmizely beze stopy, byly rozebrány na stavby nové.

Práci archeologů dnes v Egyptě ztěžují i zcela současné hrozby...

Nedejbůh, kdyby se v Egyptě dostali k moci islamisté a extremisté, to by byl osud památek velmi nahnutý. Už za krátké vlády Muslimského bratrstva přicházeli s nápady, že se musí odstranit některé reliéfy, popuzovaly je postavy nahých žen nebo různých falických božstev… Ale jsou tu jiné, neméně závažné problémy. Už v malé vzdálenosti od míst, kde pracujeme, jsou oblasti pro archeology navždy ztracené. Jen pár set metrů na západ od nás se bagruje písek. V obrovském měřítku, pro stavební průmysl. Kilometr a půl na sever začíná pásmo obrovských smetišť, které se táhne hluboko do pouště. Do oblasti pyramidových polí a za ně se vyvážejí odpadky z mnohamilionové západní části Káhiry, Gízy. Dnem a nocí tyto skládky hoří. Pracujeme ve smogu z hořících smetišť, kolem pyramid létají jako hejna havranů černé plastové pytlíky a další smetí. Je to smutné.

Egypťané si svých památek neváží?

Ale ano, váží. Ale především neustále přibývají lidé. Památky jsou v naprosté většině koncentrovány v nilském údolí a deltě. Na témže území o rozloze asi 55 000 km2 se tísní téměř celé obyvatelstvo Egypta, přes sto milionů lidí. S demografickou explozí samozřejmě souvisí ekologický stres. Lidské aktivity jsou pro památky devastující, ať jde o fabriky, nebo zemědělské práce. Napříč staletími tu byli lidé zvyklí chodit do rozvalin památek a odvážet si na oslících „hnojivo“, roztlučené hliněné zdivo, které zvyšuje bonitu půdy. Je to zakázané, ale egyptští kolegové, inspektoři památek, nemají šanci to uhlídat. Takhle mizí beze stopy památky staré tisíciletí. Na mnoha slavných archeologických místech zase stojí vesnice i města, odpad prosakuje…

Projevují se tu i klimatické změny?

To je další stresový faktor, a nemluvím jen o změnách celosvětových. Po vybudování Asuánské přehrady vznikla obrovská vodní nádrž v délce pěti set kilometrů, která sahá až daleko do Súdánu a ovlivňuje mikroklima v celém regionu. Častěji prší a kvůli smogu prší kyselé deště, které památky z vápence doslova hasí před očima. Pyramidy, hrobky. V jižní části Egypta se nacházejí spíš stavby z pískovce, ale i ty podléhají erozi. V řádu života badatelů je dnes měřitelná i eroze památek z červené žuly a dalších tvrdých materiálů. Takže středověké arabské okřídlené přísloví „vše se bojí času, jen pyramid se čas bojí“, už bohužel neplatí.

Literatura

 

Poznámky

 

Citát

 

Soubory

článek ve formátu pdf: V201510_544-547.pdf (445 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky