Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

EDWARD O. WILSON: Rozmanitost života

Lidové noviny, Praha 1995, 444 str.; z angličtiny přeložil Antonín Hradilek, odborná revize dr. Jan Žďárek, cena 129 Kč
Publikováno: Vesmír 74, 517, 1995/9
Obor: Biologie
Rubrika: Nad knihou

Když jsem se asi před rokem dozvěděl, že v edici “21″ nakladatelství Lidových novin má vyjít kniha s takovým názvem, obával jsem se, že půjde – jak tomu v případě textů na téma biodiverzity obvykle bývá – o plytký a všeobecný text o tom, jak je příroda rozmanitá, a proto (případně přesto) ji musíme chránit. V tomto směru mě kniha mile překvapila. Spíše než knihou o rozmanitosti přírody je totiž učebnicí základů biologie vyšších hierarchických úrovní (zjednodušeně řečeno od organizmu až po biosféru). Představuje čtenáři základní principy systematické biologie, biogeografie, evoluční teorie a ekologie populací a společenstev, a to v poměrně širokém rozsahu: od popisu osídlování ostrovů i kontinentů přes výklad teorie druhu a specie, základů populační genetiky, vzniku a vývoje společenstev, základních ekologických interakcí až po zamyšlení nad mechanizmy udržujícími diverzitu a nad diverzitou živé přírody jako takovou. Velká pozornost je mimo jiné věnována v české literatuře poměrně opomíjené tematice makroevoluce, tj. adaptivní radiaci, hromadnému (i méně hromadnému) vymírání a historii života na Zemi. Všechna témata jsou přitom pojednána zcela moderně, výklad vychází ze znalosti nejnovějších teorií a zároveň z hluboké zkušenosti s živou přírodou a je ilustrován vynikajícími příklady. Přes značnou šíři záběru je text neobvykle koncizní a jednotlivé kapitoly jsou organicky propojeny. V druhé části knihy Wilson věcně popisuje současný úbytek rozmanitosti na různých organizačních úrovních a stejně věcně se zamýšlí nad možnostmi řešení těchto problémů.

Kromě naštěstí plané obavy z plytkosti a obecnosti jsem se obával špatného překladu z anglického originálu. Vedla mě k tomu zkušenost s nechvalně proslulým překladem Wilsonovy knihy “O lidské přirozenosti″, která vyšla v téže edici. Obava byla bohužel oprávněná. Je sice možné (ba pravděpodobné), že i originální text byl na některých místech zmatený, ale tím nelze vysvětlit ani omluvit gramatické a jiné jazykové chyby (Bouře sílila, až se po obloze rozprostřel blesk; atmosféra, kterou budou [rostliny] uvolňovat; organizmy jsou šířeny), ani chyby věcné (...ať už se jimi živí, nebo na nich jen parazitují; archebakterie jsou považovány za samostatnou říši živočichů). Nejčastější jsou chyby terminologické – překladatel zřejmě vůbec nezná českou terminologii, takže používá vlastní slovní spojení (ediakaránská fauna, adaptační mechanizmus místo adaptivní mechanizmus nebo jen adaptace, vytlačení znaku místo symptarický posun znaků atd.). Některé chyby jsou přitom způsobeny pouze nepozorností (Druhy se rychle přizpůsobují nové ekologické nice – zde byl slepě nahrazen pojem prostředí, který je nadto věcně správnější, poněvadž ekologická nika je vlastně už ono přizpůsobení), jiné zřejmě zmatkem v originálním textu (přestože je definována alela, je stále zaměňována s genem). Běžný je též zmatek v názvech různých taxonů.

Neschopnost překladatelova se na některých místech pojí zřejmě se zmateností originálního textu takovým způsobem, že čtenáři skutečně zůstává rozum stát. Dovolím si citovat důležitou pasáž o povaze přirozeného výběru (str. 86): ...přirozený výběr může nabývat nejrůznější podoby. V některých případech vede k záhubě... Jindy jsou následky příznivé... Stejně jako starověký bůh Próteus může evoluce nabývat nekonečného množství podob, a obsahuje proto informace o vzniku přírody. Přirozený výběr má tyto téměř tajemné vlastnosti z toho důvodu, že je v jistém smyslu výtvorem našeho jazyka. Představa přirozeného výběru vlastně jen umožňuje dynamicky popsat u jednotlivých genotypů všechny rozdíly ve schopnosti přežití a rozmnožování, které se projeví následkem působení těchto genotypů u jimi vybavených organizmů. Současně tato představa ale popisuje velmi významnou skutečnost. O jakou skutečnost jde, o tom se už z textu nic nedovíme.

Přesto si myslím, že Wilsonovu knihu by měl každý, nejen přírodovědně zaměřený člověk znát. Nejen proto, že v české literatuře najde zřídka zasvěcený výklad takových jevů a koncepcí, jako je výběr druhů, metapopulační dynamika či koncepce klíčových druhů, ale hlavně proto, že z knihy je zřejmé, jaký obrovský posun zaznamenala ve světě během posledních dvou desetiletí argumentace ve prospěch ochrany přírody. Wilson totiž přesvědčivě ukazuje, že hodnota rozmanitosti přírody nespočívá v tom, co víme o jejím významu (pro fungování ekosystémů, pro konkrétní lidské potřeby atd.), ale v tom, co ještě nevíme. Nevíme totiž skoro nic – nevíme ani přibližně, jaký je počet druhů organizmů na zemi, jak jsou jejich životy vzájemně provázány, co by pro člověka mohly znamenat, nevíme jaké zásahy do přírody mají zhoubné následky a ještě nekonečně mnoho dalších věcí. Tváří v tvář této nevědomosti nezbývá než vážit si každého jednotlivého organizmu, považovat jej za nedocenitelnou hodnotu samu o sobě a chránit jej ze všech sil před vyhynutím. Nepomůže nám v tom obecné teoretizování, ale výhradně tato individuální odpovědnost. To vše je v knize věcně a jasně ukázáno, a hlavně proto knihu každému doporučuji. Asi by ale bylo užitečnější číst ji v originále.

Diskuse

Žádné příspěvky