Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Dr. Michael Heyrovský

(29. 5. 1932 – 12. 4. 2017)

Publikováno: Vesmír 96, 448, 2017/7
Obor: Biografie
Rubrika: Vzpomínka

Krátce před svými pětaosmdesátými narozeninami odešel tiše a nenápadně, tak jak bylo jeho zvykem, ve Vojenské nemocnici, kde – sužován infekcemi – nakonec po několika týdnech marné snahy lékařů i rodiny skonal.

Je jen málo lidí, kteří měli tak hluboký vliv na své spolužáky a spolupracovníky. Svými postoji k životu a vědě ovlivnil některé z nich na celý život. Od studií byl pro své kolegy přirozenou morální autoritou svou noblesou, zdrženlivostí a tolerancí, pracovitostí, skromností a zaujetím pro studium i vědu. Úzkostlivě dbal na to, aby jeho jméno nebylo za žádných okolností zdrojem nějaké výhody před ostatními. V roce 1956 však neváhal a přečetl před velkým shromážděním studentů revoluční rezoluci skupiny studentů 4. ročníku chemie MFF UK kolem Ladislava Němce. Tato událost u nás zcela upadla v zapomenutí.1)

Narodil se v rodině univerzitního profesora fyzikální chemie na Univerzitě Karlově, pozdějšího nositele Nobelovy ceny Jaroslava Heyrovského˝, jako jeho druhé dítě. Michaelova nedávno zemřelá sestra Jitka byla o tři roky starší. Jeho dědeček byl profesorem římského práva na Karlově univerzitě. Po gymnaziálních studiích na Jiráskově a na Akademickém gymnáziu v Praze studoval chemii na MFF UK (absolvoval roku 1957). V doktorském studiu pokračoval potom v první polovině šedesátých let ve Velké Británii na Univerzitě v Cambridgi a u prof. R. G. W. Norrishe tam obhájil disertační práci na téma elektrochemický fotoefekt. Už od roku 1957 pracoval jako odborný asistent v Polarografickém ústavu ČSAV a blízký spolupracovník svého otce a do tohoto ústavu se po získaném doktorátu vrátil jako vědecký pracovník. V ústavu, který po sloučení s Ústavem fyzikální chemie ČSAV nese nyní jméno Ústav fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského AV ČR, působil od té doby nepřetržitě s výjimkou let 1967–1968, kdy byl stipendistou nadace Alexandra von Humboldta na Univerzitě v Bamberku.

Jeho vědecká práce byla spojena s elektrochemií. Týkala se studia fotovoltaického efektu, otázek mechanismu redukce kyslíku na rtuťové elektrodě, vzájemné interakce částic v elektrické dvojvrstvě, interakcí molekul a iontů s povrchem polarizované elektrody, katalytickou a fotokatalytickou redukcí vody a četnými dalšími problémy, ale také historie chemie, zvláště polarografie. V poslední době se zabýval elektrochemickým výzkumem biologicky aktivních látek, v němž spolupracoval se skupinou prof. E. Palečka v Biofyzikálním ústavu AV ČR a významně přispěl k navržení metody strukturně citlivé analýzy bílkovin, vycházející ze schopnosti bílkovin katalyzovat vylučování vodíku na rtuťových elektrodách. Věda zůstala doménou i celé jeho rodiny, kromě manželky Raji se jí věnuje také dcera Neela, vystudovaná bioložka, a synové David, astrofyzik, Emil a Albert, oba vystudovaní informatici s různým zaměřením.

Jako spolupracovník svého otce jej provázel na zahraničních cestách už od padesátých let. Výjimkou byla patrně cesta prof. Heyrovského do Stockholmu v roce 1959 na slavnostní udělení Nobelovy ceny, kdy tehdejší paranoidní režim – snad z obavy emigrace rodiny – ani jemu, ani jeho sestře zahraniční cestu nepovolil.

Celým životem Michaela Heyrovského se prolínala oddanost vědecké práci, která pramenila z jeho hlubokého přírodovědného i širokého humanitního vzdělání. Své kolegy a přátele zarmoutil jen v těchto dnech svým odchodem. Zůstává po něm nezaplněná mezera.

Za kolegy a přátele Zdeněk Herman

Poznámky

1) Po 20. sjezdu komunistické strany SSSR, kde N. Chruščov promluvil o kultu osobnosti, byli komunisté u nás informováni o této prudké změně na uzavřených schůzích, na veřejnosti se o výsledcích sjezdu přísně mlčelo. Díky Ladislavu Němcovi, v té době kandidátu strany, se studenti 4. ročníku chemie na MFF v Praze o celé věci dozvěděli a rozhodli se sestavit rezoluci, požadující změny ve veřejném životě i u nás. Text byl ostatně dost opatrný, nepožadoval změnu systému, jen žádal, aby se ekonomické a politické problémy probíraly s lidmi ještě před jejich zavedením, aby tisk a „média“ objektivněji informovaly o dění u nás i v zahraničí, aby se zbytečně nepoklonkovalo všemu ze SSSR, aby se např. na konci dne každodenně nehrála v rozhlase sovětská hymna spolu s československou, aby se ve výuce neupřednostňoval marxismus, zvláště pak aby se nebiflovaly Dějiny VKS(b). Rezoluci kolegové L. Němce rozšířili i na jiných vysokých školách a nakonec svolali veřejnou ročníkovou schůzi, na které M. Heyrovský rezoluci přečetl. Na schůzi poslaly svého zástupce i vyšší stranické složky, najmě tehdejšího šéfredaktora Večerní Prahy Jana Zelenku, který se studenty marně diskutoval. Až po roce 1990, kdy přijel do Prahy americký novinář, historik a bývalý pracovník Radia Free Europe John P. C. Matthews, který ve své knize „Tinderbox: East-Central Europe in the Spring, Summer and Early Fall of 1956“ (Fenestra Books 2003, ISBN 1-58736-140-X) tuto rezoluci považoval za „roznětku“ všech dalších událostí ve východní Evropě toho roku, jsme se dozvěděli, jak pečlivě tyto události sledovala jak KSČ, tak americké velvyslanectví. Tehdy však následovaly i rezoluce jiných vysokých škol a pražský studentský majáles, jakož i závažné události v jiných zemích východní Evropy, a ty tuto původní rezoluci překryly. Po čase přišel z vyšších stranických a bezpečnostních míst požadavek na potrestání studentů kolem Ladislava Němce, který však byl, díky velmi liberálnímu postoji vedení fakulty, zvláště proděkana Jaroslava Zýky, zmenšen na minimum. L. Němec (patrně také proto, že byl kandidátem strany) byl potrestán přerušením studia na jeden rok a M. Heyrovskému nebylo dovoleno, aby se v rámci studentské výměny účastnil zájezdu do NDR.

Soubory

článek ve formátu pdf: V201707_448.pdf (220 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky