Dlouhá cesta

Prvního února 2012 odstartoval slibný projekt MŠMT „Efektivní systém hodnocení a financování výzkumu, vývoje a inovací“, nejčastěji citovaný pod označením „Ipn Metodika“ s rozpočtem bezmála 112 milionů Kč. S dosavadním systémem hodnocení výzkumu, zavedeným v roce 2004 (pro nějž se s ohledem na jeho mechanický přístup vžilo poněkud posměšné pojmenování kafemlejnek) a více či méně modifikovaným téměř každý rok, už nebyli spokojeni snad ani úředníci, kterým jinak tento administrativní způsob plně vyhovoval. V tisku i na odborných fórech vedli o systémech hodnocení vědy a výzkumu nekončící diskuse nejen vědci (o tom koneckonců svědčí i některé články a glosy ve Vesmíru). To, že kafemlejnek hodnotí jednotlivé výstupy výzkumu, a nikoli výzkumnou instituci (ústav, fakultu, …), vede jednak „k fragmentaci výzkumného úsilí a výsledků, … vyvolává nestabilitu financováním na 1 rok“ (prof. Jitka Moravcová, 2012). Dokonce i ty skupiny vědců, kterým přinášel vyhovující finanční prostředky, postupně připouštěly že není dobrý systém financování. Nemalou váhu při rozhodnutí hledat jiný systém bezpochyby měly i výsledky mezinárodního auditu soustavy výzkumu, vývoje a inovací v ČR za léta 2010–2011, který prováděla britská firma Technopolis.¹⁾

Projekt Ipn Metodika měl být ukončen podle původního harmonogramu již k 31. 12. minulého roku. Jak se však můžeme dočíst v situační zprávě²⁾ projektu, „realizace projektu byla však v průběhu roku 2012 vedením MŠMT utlumena […] aby mohly být cíle […] eventuálně upraveny“. Nový termín ukončení projektu je stanoven na 30. 6. 2015. Cíl a rozpočet zůstaly stejné. Nově byl projekt rozšířen mj. o metodiku hodnocení a financování velkých infrastruktur. MŠMT již vyhlásilo veřejnou zakázku a předpokládá se, že během ledna 2014 by měl být vítězný uchazeč vyzván k podepsání smlouvy. Z toho lze dovodit, že prvním rokem, kdy by k projednávání rozpočtu mohly být k dispozici podklady z hodnocení, je rok 2017 (za předpokladu, že bude dodržen upravený harmonogram). Do té doby se tvorba rozpočtu pro výzkum, vývoj a inovace bude muset spokojit s jinými podklady.

Jedna z kapitol má ve své náplni také přípravu odborníků na hodnocení a finacování: „Podle výsledku konkurzního řízení bude vytvořena skupina cca 20 účastníků cyklu pravidelných přednášek a seminářů na téma scientometrie, bibliometrie, metody hodnocení výsledků VaVaI, systémy řízení VaVaI v ČR a zahraničí, řízení projektů, ochrana autorských práv a duševního vlastnictví a další témata, která budou přednášet jak čeští, tak zahraniční odborníci […] Vybraní experti se společně se členy expertního týmu zúčastní krátkodobých pobytů v zahraničí, kde se podrobně seznámí s praktickými aspekty hodnocení a financování ve vybraných evropských zemích (Velká Británie, Finsko, Německo, Francie, Rakousko, Nizozemsko, Dánsko). […] Budou realizovány konzultace s koordinátory hodnocení v těchto zemích pro identifikaci silných/slabých míst těchto systémů. Z praxí těchto srovnávacích zemí vznikne ,Studie dobré zahraniční praxe‘. Kurz bude zakončen samostatnou prací.“³⁾

V polovině šedesátých let minulého století na tehdejší FTJF ČVUT připravoval děkan Michal Laš reformu studia, na tu dobu hodně revoluční, byť šlo „pouze“ o nějakou pravariantu dnešního systému kreditů. Připravovaná reforma nebyla vítána zejména ze strany těch profesorů, jejichž přednášky za mnoho nestály. A tak když došlo na kolegiu děkana k jejímu projednávání, schválili „ducha reformy“. Hnací motor této reformy děkan Laš záhy těžce onemocněl a „duch reformy“ možná bloudil fakultou, studium však pokračovalo ve starých kolejích.

Chtěli bychom vědě a vědcům v Česku do nového roku popřát, aby systém hodnocení a financování neskončil podobným „duchem“ jako reforma profesora Laše.