Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Divoká Oslava: Hra na hluchou bábu

Publikováno: Vesmír 95, 436, 2016/7

O záměru Ministerstva životního prostředí zmenšit přírodní rezervaci Údolí Oslavy a Chvojnice, toho času největší rezervaci u nás, rozdělením na dvě národní přírodní rezervace s převážně nevhodným režimem ochrany, který by zásadně ohrozil mnoho vzácných a chráněných druhů, jsme informovali v dubnovém čísle. Rádi bychom teď popsali aktuální vývoj situace i hru, již jsme byli nuceni hrát při snaze mírně pozměnit běh věcí.

Nutno říct, že jde o sport značně adrenalinový, zmíněnému úřadu jsme proto vděčni, že nás proškolil hned v několika jeho variantách.

2012–2015: Hra na hluchou bábu I

Pokusů zastavit nebo změnit nesmyslný záměr MŽP bylo od roku 2011 učiněno mnoho. Odborná entomologická skupina při Agentuře ochrany přírody a krajiny (AOPK) i nezávislí odborníci opakovaně komentovali celý záměr i plány péče o navrhované národní přírodní rezervace (NPR). Dodali detailní informace o výskytu a ochraně významných druhů hmyzu. Plány péče, tedy závazný podklad pro správce chráněných území, se vždy zhruba po roce vracely v prakticky nezměněné podobě.

V roce 2014 vznikl „Botanický inventarizační průzkum Přírodní rezervace a evropsky významné lokality Údolí Oslavy a Chvojnice“. Detailní zpracování vegetace území jasně pojmenovává faktory ohrožení a způsoby péče o jednotlivé vegetační typy a předkládá zákresy s GIS vrstvami vyznačujícími výskyt vzácných druhů a vegetačních typů. Aktuální a detailní podklady na zlatém podnose. Není známo, že by tato studie byla jakkoli zohledněna.

Minimálně některé z entomologických připomínek byly podle našich informací do plánů péče zapracovány, aby z nich zase záhadně zmizely. Nakonec plány doznaly podstatných změn. Z „předmětů ochrany“ vypadly některé chráněné druhy (brouci tesařík obrovský a páchník hnědý – mimochodem prioritní druh EU) vyžadující aktivní péči. Zřejmě překážely záměru ponechat co největší rozlohu území bez zásahu.

Jednání: Hra na hluchou bábu II

Začátkem dubna vyšel ve Vesmíru článek Příliš divoká Oslava (Vesmír 95, 232, 2016/4). O problému informovala i další média, vyjádřily se i tři odborné společnosti – Česká botanická společnost, Česká společnost entomologická a Česká společnost pro ekologii. Po setkáních náměstka ministra pro řízení sekce ochrany přírody a krajiny MŽP s předsedy jednotlivých společností se 19. dubna uskutečnilo jednání, jehož se zúčastnili zástupci MŽP, krajských úřadů Jihomoravského kraje a Vysočiny a AOPK. Dále byl přítomen Tomáš Vrška, který se zabývá propagací bezzásahových území, v nichž sleduje zejména sukcesi dřevin, a předsedové a další zástupci všech tří odborných společností.

Jednání bylo spíše souborem monologů, z nichž se zástupci odborných společností dozvěděli leccos. Část tvořila účelová, snadno vyvratitelná tvrzení, popřípadě tvrzení zcela pravdivá, ale jen velmi volně související s danou problematikou. Z úst Aleny Vopálkové, ředitelky odboru zvláštní územní ochrany přírody a krajiny (odboru, který má na starosti chráněná území), zaznělo, že chráněná území nemají sloužit ochraně ohrožených druhů. Na přímý dotaz paní ředitelka své tvrzení zmírnila, jenže vyřčené slovo je jako vystřelený šíp…

Ukázalo se, že s vyhlášením NPR dlouhodobě nesouhlasí ani zástupci některých složek státní ochrany přírody. Hlavním zastáncem kritizovaných změn je zmíněná paní ředitelka, její zástupce Petr Stloukal (též vedoucí oddělení maloplošných chráněných území) a Tomáš Vrška. Obě NPR jsou prý po letech práce (a ignorování odborných připomínek) těsně před vyhlášením a jakákoli změna by znamenala začít celý proces od začátku. Argumentem k ponechání rozsáhlých ploch bez zásahu byl fakt, že jsou bez zásahu již dlouho a že v daném území má T. Vrška plochy, na nichž sleduje sukcesi dřevin.

Každá strana jako by mluvila jinou řečí. Zástupci MŽP neslyšeli argumenty zástupců odborných společností, ti z jednání odcházeli mátožní jako hobit po pohledu do oka Sauronova. Na některých byly viditelné příznaky šoku ze zjištění, jak mizerné jsou vyhlídky na zlepšení péče o chráněná území. Aspoň jsme se dohodli, že MŽP připraví z jednání zápis. (Takže některé z pronesených perel bude možno využít později.)

Zápis: Hra na hluchou bábu III

Uběhly dva týdny a… nic. Netrpělivý autor tohoto textu požádal o zaslání zápisu. Zápis má zamezit tomu, aby blednoucí paměť měnila výsledky jednání, stručně shrnuje, kdo a co řekl a co se (ne)domluvilo a účastníci jednání ho musí schválit. S omluvou za pozdní dodání byl obratem zaslán materiál nazvaný „Závěry z jednání“. Několik bodů shrnujících názor ministerstva a nicneříkající obecná prohlášení, opět ignorující argumenty představitelů odborných společností. Už v definitivní podobě s podpisy zástupců ministerstva.

Po upozornění na rozdíl mezi zápisem a závěry jsme za dalších asi 10 dní dostali z ministerstva mail tvrdící, že „zápis nebyl ovšem na jednání nikým vyžadován“. Ve hře na hluchou bábu jsme zjevně postoupili na další stupeň. Po upozornění, že na zápisu trváme, byli vyzváni zástupci odborných společností, ať jej vytvoří sami. Paměť je potvora, takže měsíc po jednání už nemohli, ani kdyby chtěli.

Deus ex machina aneb happyend?

S ohledem na „výsledky“ jednání jsme se snažili domluvit si schůzku přímo s náměstkem ministra ing. Vladimírem Dolejským. Spolu s Ester Ekrtovou jsme se s ním sešli 21. května. A hovořili jsme s člověkem, který si problém nastudoval, měl na něj velmi podobný pohled jako my dva a během okamžiku jsme se dohodli na následujícím:

1. Status území plánované NPR Soutok Oslavy a Chvojnice se změní na národní přírodní památku. Pouze v případě Divoké Oslavy zůstane NPR.

2. Dojde k revizi hranic a plánů péče obou navržených území tak, aby tyto odpovídaly potřebám ochrany biodiverzity území.

3. Ochranné pásmo bude zahrnovat většinu zbytku rozlohy stávající PR Údolí Oslavy a Chvojnice i stejnojmenné evropsky významné lokality.

Podle našich informací pan náměstek v tomto smyslu vydal příslušná rozhodnutí. Rozhodně jde o nečekaný a žádoucí posun. Vyhráno ale není. Náměstek ministra je politická funkce, při změně vlády se proto náměstci často mění. Ředitelé odborů a vedoucí oddělení naopak zůstávají. Naplnění původního záměru se táhlo roky a konkrétní úředníci kvůli němu byli ochotni riskovat střet s odbornou veřejností. Jak dlouho asi může trvat realizace záměru, do níž se příslušnému odboru a oddělení nebude chtít?

2005–20??: Hra na hluchou bábu IV

Úředníci, kteří bohorovně ignorovali odborné podklady a názory v případě Oslavy, podobně ignorují diskusi týkající se správy dalších lesních chráněných území v ČR. Ta trvá déle než dekádu, proběhlo množství seminářů, přednášek a byly napsány spousty vědeckých, odborných i popularizačních pojednání na dané téma. O tom, že cílená péče je mnohdy nezbytná k zachování přírodní rozmanitosti, se díky úsilí mnoha lidí z odborných kruhů podařilo přesvědčit podstatnou část ochranářů. Nikoli ale ty, kteří momentálně z pozice MŽP rozhodují.

Paní ředitelka i její zástupce nadále zastávají názor, že přírodní rezervace mají být spravovány převážně bezzásahově, zatímco přírodní památky umožňují aktivní péči. Čili přístup ke správě chráněného území neurčují aktuální potřeby bioty daného území, ale jeho status. Příroda není statická, někdy donedávna běžné druhy ubývají a potřebují pomoc, některé dříve ohrožené se zase šíří a není třeba se jim věnovat. Nejen s ohledem na nadcházející změnu klimatu bude stále častěji nezbytné rychle reagovat na nové problémy. Zabetonování rezervací jako území principiálně bezzásahových takovou reakci znemožňuje.

Výsledkem dualismu památka versus rezervace je – vedle ochuzování lesů v chráněných územích – velmi pracný administrativní proces přesunující území s nelesními předměty ochrany z kategorie „rezervace“ do kategorie „památka“. Bezlesí v rezervacích je běžně udržováno aktivním managementem, takže by stačila drobná změna v přístupu…

Ta nicméně nepřichází. Na klíčových postech sedí lidé, jejichž odbornost je neznámá, z dostupných zdrojů nelze zjistit, co si myslí a čím jsou jejich názory podloženy. Přesto dlouhodobě ignorují závěry, návrhy a vyjádření opakovaně podložené ochranářskou praxí i vědeckými důkazy. A neustoupí ani o píď. Jsou vlastně ukázkou obdivuhodně pevných charakterů. Otázkou však je, zda budeme nadále nečinně přihlížet ochuzování přírodního bohatství v našich rezervacích. Uvidíme, jak věc nakonec dopadne. Většina skutečně adrenalinových zážitků ze hry na hluchou bábu nás možná teprve čeká.

Mokré Post Scriptum

Píše se rok 2026 a na stráních kaňonu Oslavy se – bez ohledu na výsledek žabomyších sporů ohledně rozlohy a správy bývalé rezervace – do hnijících zbytků strošku polopásého a jazýčku jadranského ukrývají štiky. Vodohospodáři oprášili plány na zatopení mnoha říčních údolí, včetně kaňonu Oslavy. Už zadali studii realizace vodního díla Čučice, počítají s ním i zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje. Hrozba je reálná, zároveň slouží jako argument zastáncům rychlého vyhlášení kritizovaných NPR v údolí Oslavy. Pomíjejí existenci evropsky významné lokality. O zaplavení rezervace libovolné kategorie rozhoduje naše vláda, zaplavení evropsky významné lokality řeší Brusel. Lepší pojistkou ale je, dá-li veřejnost jasně najevo, že přehradu považuje za nesmysl (http://www.sos-oslava.cz/info). Přehrada zřejmě hrozí také nedalekému kaňonu Rokytné. Nejlepší ochranou by proto bylo vyhlášení chráněné krajinné oblasti zahrnující kaňony řek Oslavy, Jihlavy a Rokytné.

Soubory

článek ve formátu pdf: V201607_434-437.pdf (353 kB)

Diskuse

Počet příspěvků: 1