Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Dílo Quido Záruby na poli české kvartérní geologie

Publikováno: Vesmír 73, 158, 1994/3
Obor: Biografie

Dne 8. září 1993 zesnul po dlouhém životě naplněném prací na poli geologie, stavební techniky i pedagogické činnosti profesor ČVUT Quido Záruba ve věku 94 let (narozen 18. 6. 1899). Jeho zásluhy o rozvoj inženýrské geologie jsou obecně známé a byly několikrát zhodnoceny při jeho životních jubileích (např. Vesmír 69, 105, 1990/2). Přitom se dnes již často zapomíná, že Záruba stál i u kolébky naší moderní geologie kvartéru - oboru, který se zabývá nejmladší geologickou minulostí, tedy obdobím, jehož poznání může tolik přispět k řešení palčivých ekologických problémů dneška. Jeho odchod nás proto vybízí, abychom se i z tohoto hlediska pokusili zhodnotit jeho přínos české i světové vědě.

V meziválečném období se naši geologové o kvartér příliš nezajímali. Pozornost se soustředila na mnohem starší útvary, jako bylo středočeské paleozoikum, krystalinikum nebo formace budující Západní Karpaty, zatímco kvartérní pokryvy byly spíše překážkou, která zastírala rysy základní geologické stavby. Záruba tak prošel dobrou školou v geologii starších útvarů, nicméně jeho hlavním zájmem se brzy stala inženýrská geologie zaměřená na vliv horninového prostředí na různé stavby, především na velká inženýrská díla, jako přehrady a komunikace, nebo na výstavbu městských sídlišť. Zde bylo třeba zhodnotit každý detail základových půd a ty byly často tvořeny kvartérními formacemi nebo aspoň nesly stopy procesů z tohoto nejmladšího období. Nemalou, ne-li rozhodující úlohu sehrála okolnost, že se Zárubovy inženýrsko-geologické práce do značné míry soustředily v oblasti s mocnými a charakteristicky vyvinutými kvartérními uloženinami, což již samo o sobě vybízelo k hlubšímu studiu, umožněnému i četnými vrty a sondami. Domácí tradice z dob před 1. světovou válkou poskytovala jen hrubé základní údaje, takže tehdy mladý geolog Záruba musel čerpat z novějších zahraničních pramenů, především německých, ale i skandinávských, britských a amerických. Aplikace těchto prací poskytla v našich poměrech řadu výsledků, které ve své době působily přímo revolučně a dodnes jsou spolehlivým základem našich výzkumů na tomto poli. Jako červená nit se Zárubovým životem vine Vltava, dnes spoutaná kaskádou přehrad, na jejichž úspěšné výstavbě má Záruba nemalý podíl. Vltava rovněž modelovala většinu území Prahy - dalšího Zárubova působiště, kde bylo třeba řešit geologické podmínky výstavby metra, různých komunikací i sanace historických objektů.

Záruba vltavské údolí podrobně mapoval a hodnotil geologické profily na základě četných sondáží a odkryvů. Získal tak doklady o vývoji tohoto území v posledních 2 milionech let v podobě podrobného členění říčních teras, tj. starých vltavských naplavenin zachovaných v různých výškových úrovních nad dnešní řekou, které názorně ukazují, jak se Vltava postupně zařezávala do geologického podkladu. Tento dlouhodobý proces obráží klimatické změny v uvedeném období. Zatímco starší výzkumy rozlišovaly většinou jen 3 terasové úrovně, které někteří geologové pokládali za produkt teplých meziledových dob, Zárubův podrobný, doslova inženýrský výzkum doložil, že takových úrovní je nejméně 10. Zároveň to znamená, že tolik bylo i studených období (glaciálů), do nichž Záruba štěrkopískové naplaveniny správně řadil.

V době, kdy Záruba uveřejnil svou práci o vltavských terasách, tj. r. 1943, působily jeho závěry jako kámen vržený do stojatých vod dosavadní stagnace. Stejně pak i v následujícím roce jeho dílo o periglaciálních jevech v okolí Prahy, které názorně ukázalo, jak drsné glaciální podnebí působilo na půdu a seznámilo tak geologické i stavební kruhy s problematikou, která byla u nás dosud zcela zanedbána, ač měla značné praktické důsledky. Záruba potvrdil názory tehdy ještě nečetných zahraničních badatelů, jako byli F. Zeuner, W. Soergel, V. Toepfer nebo B. Eberl, kteří prosazovali názor o velkém počtu ledových dob - polyglacializmus (tehdy mnohými badateli ostře odmítaný) a zahájil tak u nás novodobý rozmach výzkumu kvartérní epochy. Jeho průkopnická práce brzy přinesla bohaté ovoce a podstatně přispěla k tomu, že naše vlast se po 2. světové válce brzy dostala na jedno z čelných míst ve výzkumu tohoto aktuálního období.

Diskuse

Žádné příspěvky