Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Démonizace a demytizace databáze DNA Velkého bratra

 |  14. 7. 2011
 |  Vesmír 90, 449, 2011/7

Titulek příspěvku Mgr. Kožiny sice slibuje vyvrácení mýtů o policejní databázi DNA profilů, ale jeho text bohužel obsahuje řadu zavádějících nepřesností a nepravd. Pokusím se telegraficky reagovat alespoň na ty nejzávažnější z nich.

  1. Česká Národní databáze DNA nevznikla v roce 2002, ale již v roce 2001, kdy byl software databázového systému CODIS (Combined DNA Indexing System) od americké FBI spuštěn ve zkušebním provozu v Kriminalistickém ústavu v Praze.
  2. Tvrzení pana Kožiny, že Národní databáze DNA je zřízena a vedena na základě zákona o policii, je pouze jeho zbožným přáním. Realita je taková, že v žádném z ustanovení zákona o policii (a trestního řádu) není užit pojem Národní databáze DNA ani v nich není vysvětleno, kde tato databáze existuje, kdo ji naplňuje a provozuje a k čemu slouží.
  3. V zahraničí je naprosto běžné, že se do národních DNA databází vkládají pouze genetické profily pravomocně odsouzených osob, a to za taxativně vymezený okruh trestných činů. V ČR je praxe bohužel zcela odlišná a rozhodně nejsem sám, kdo na to upozorňuje. V tiskové zprávě Úřadu na ochranu osobních údajů z dubna 2011 (dále jen ÚOOÚ) se tak můžeme dočíst následující: „Ministerstvu vnitra – Policii ČR – byla uložena pokuta 10 000 Kč za nesplnění nápravných opatření uložených na základě provedené kontroly: V Národní kriminalistické databázi profilů (dále jen NKD) DNA mohou být pouze profily těch osob, je-jichž citlivé osobní údaje lze zpracovávat podle zákona o Policii České republiky s ohledem na povahu trestného činu, nezbytné pro plnění úkolů policie v souvislosti s trestním řízením. Je tedy zřejmé, že např. při odsouzení za daňové podvody, neplacení alimentů, pomluvu apod. není třeba odebírat profily DNA a vkládat je do NKD.“ Samostatnou kapitolou je pak fakt, že v české policejní databázi DNA jsou po mnoho let uchovávány i profily DNA osob, proti nimž bylo trestní stíhání zastaveno.
  4. Byl jsem označen za démonizátora české policejní DNA databáze. Bylo by zajímavé zjistit, z jakých důvodů pan Kožina ve svém textu neuvádí i další kritické ohlasy na provoz DNA databáze. S ohledem na korektní informovanost čtenářů to udělám za něho:
    1. V tiskové zprávě ÚOOÚ z prosince 2008 se dočteme: „Byla ukončena kontrola databáze DNA Kriminalistického ústavu, která konstatovala porušení zákona o ochraně osobních údajů a principiálně souzní s výhradami, které vyjádřil ochránce lidských práv.“
    2. Judikát Evropského soudu pro lidská práva ze 4. 12. 2008 ve věci stěžovatelů S. a Marper proti Spojenému království obsahuje požadavek, aby byla při provozování uvedené databáze důsledně respektována lidská práva, mimo jiné právo na ochranu osobních údajů. Ve zveřejněném rozhodnutí je uvedeno, že uchovávání profilů DNA osob, jež byly v minulosti podezřelé či obviněné z páchání trestné činnosti a jimž se vina neprokázala, je v rozporu s článkem 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod. Tento judikát doposud nebyl implementován do českých zákonů.
    3. V roce 2008 ÚOOÚ pravomocně nařídil likvidaci záznamů v Národní databázi DNA – viz Pravomocná rozhodnutí o rozkladu a o námitkách (10. 9.–1. 12. 2008): „Kontrolou provedenou inspektorem Úřadu bylo konstatováno porušení ustanovení § 9 zákona o ochraně osobních údajů. Kontrolovaný shromažďoval citlivé údaje (profily DNA trestaných osob), dále je zpracovával a uchovával bez souhlasu subjektu údajů i bez řádného zákonného podkladu v Národní databázi DNA.“
    4. V tiskové zprávě veřejného ochránce práv z února 2008 je uvedeno: „V červnu 2007 byly 16 930 osobám ve výkonu vazby či trestu odebrány biologické vzorky umožňující získání DNA. K tomuto plošnému odběru došlo podle veřejného ochránce práv v rozporu se zákonem o Policii ČR. Došlo tak k porušení principů Ústavy a Listiny základních práv a svobod, podle nichž může stát konat pouze v mezích zákona. Závažné pochybnosti o zákonnosti vyvolává i samotný postup Policie ČR, která při odebírání vzorků překonávala fyzický odpor odsouzených a obviněných. […] Sporná je podle veřejného ochránce práv i samotná existence Národní databáze DNA, založená pouze na základě interního policejního pokynu a bez opory v zákoně.“
    5. Obvodní soud pro Prahu 7 vynesl 23. 3. 2010 průlomový rozsudek, když v případě jednoho odsouzeného uznal, že odběr DNA, který v roce 2008 provedla policie v rámci celoplošné akce ve všech českých věznicích, byl nezákonný. Ministerstvo vnitra jako strana žalovaná se proti rozsudku odvolalo, ale Městský soud v Praze tento rozsudek v listopadu 2010 potvrdil.
    6. Podnět Rady vlády pro lidská práva ze dne 10. 6. 2010 k právní úpravě problematiky zpracování osobních údajů v souvislosti s odběrem vzorků DNA kromě jiného doporučuje „právně upravit Národní databázi DNA a podmínky jejího fungování na úrovni zákona (jaké údaje ukládat, jak dlouho, jak mohou být údaje využívány, kdo má k nim přístup, kdo zajišťuje likvidaci osobních údajů, stanovit závazná pravidla pro odebírání vzorků DNA z důvodu zabránění jejich kontaminaci atd.)“. Ve zdůvodnění podnětu se pak dále uvádí: „Absence informací o tom, jakým způsobem jsou osobní údaje v ND DNA zpracovávány, zásadním způsobem snižuje možnost občanů domáhat se svých práv (ať už jde např. o právo na to, aby se policie zdržela určité činnosti nebo o právo na náhradu škody z porušení právní povinnosti policií). Právní nejistotu ještě zvyšuje povinnost policie zakotvená v § 78 zákona o policii, která ukládá policii předávat údaje ze svých evidencí orgánům veřejné správy, jejichž výčet je pouze příkladný.“

Rozhodně nejsem žádným bojovníkem proti existenci Národní databáze DNA. Naopak jsem se na konci devadesátých let velmi výrazně podílel na jejím spuštění a nikdy jsem se ani o píď neodchýlil od svých tehdejších prohlášení, kdy jsem databázi označil za účinný nástroj při vyšetřování a objasňování trestné činnosti. Nyní se snažím o to, aby byla existence databáze legislativně zakotvena a bylo jednoznačně určeno, čí profily zde mohou být uloženy, po jak dlouhou dobu a kdo má k záznamům přístup.

Na závěr své reakce nemohu nevzpomenout vyhlášení výsledků šestého ročníku soutěže pro narušitele soukromí Big Brother Awards z listopadu 2010. Cenu Největší úřední slídil získalo Ministerstvo vnitra České republiky za bojkotování přípravy legislativy, která by mohla zlepšit ochranu osobních údajů při využívání kamerových systémů, odposlechů a databází DNA.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost
RUBRIKA: Diskuse

O autorovi

Daniel Vaněk

RNDr. Daniel Vaněk, PhD., (*1965) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Deset let pracoval v DNA laboratoři Kriminalistického ústavu Praha, následně v rámci humanitární mise v Bosně a Hercegovině tři roky identifikoval oběti z masových hrobů. Nyní se ve Forenzním DNA servisu zabývá hlavně archeogenetikou, znaleckou činností v odvětví genetika a aplikovaným výzkumem v oblasti forenzních identifikací. Na PřF UK a 2. LF UK přednáší forenzní genetiku.

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes s podporou

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...