Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Conservation Evidence, nástroj pro účinnou ochranu přírody

Fórum ochrany přírody (Vesmír 93, 34, 2014/1)

Publikováno: Vesmír 93, 33, 2014/1

Přírodu chráníme proto, že ji potřebujeme. A také proto, že ji prostě máme rádi. Důvody jsou tedy mnohdy nevědecké, ovšem postupy, jak přírodu chránit, by měly vycházet z vědeckých poznatků. Jak to ale zajistit, když většina ochranářů nejsou přímo vědci?

Tento problém se rozhodl řešit známý britský výzkumník William Sutherland se svými kolegy. Založili iniciativu nazvanou Conservation Evidence, jejímž posláním je umožnit všem jednoduchý a rychlý přístup k vědeckým poznatkům použitelným v ochraně přírody.

Hlavní výstupy iniciativy jsou tři: 1. on-line databáze ochranářských zásahů a jejich výsledků; 2. časopis, který publikuje odborné články dokumentující ochranářské zásahy a testující jejich účinnost; 3. tzv. synopse.

Synopse jsou knihy (dosud vyšly 3), které pro určitý taxon nebo ochranářské téma shrnují přehledně informace z časopisu i on- line databáze Conservation Evidence, jakož i výsledky systematických přehledů odborné literatury. Zde se více zaměříme na synopsi o ptácích (Williams D. R., Pople R. G., Showler D. A., Dicks L. V., Child M. F., zu Ermgassen E. K. H. J. a Sutherland W. J. (2012) Bird conservation: Global evidence for the effects of interventions. Exeter, Pelagic Publishing).

Synopse o ptácích (dále jen synopse) se týká jen volně žijících ptáků a až na výjimky se zde nedozvíme nic o druzích zavlečených mimo místa jejich původního výskytu. I tak shrnuje vědecké podklady k obrovskému množství ochranářských zásahů po celém světě. Kniha není učebnicí ekologie ptačích druhů nebo typů stanovišť. Stejně tak synopse neposkytuje odpovědi na přímé ochranářské otázky (např. který postup máme použít), přináší však informace potřebné ke správnému rozhodnutí.

Kniha je určena především praktickým ochranářům bez ohledu na to, zda pracují ve státní správě, v nevládních organizacích nebo v poradenských firmách. Na své si však přijdou i ti, kdo chtějí řešit problémy, které ptáci působí (např. škody působené rybožravými ptáky).

Kamenem úrazu mnoha ochranářských aktivit je špatná či žádná dokumentace a vyhodnocení – něco chráníme, obnovujeme, vylepšujeme, ale už nesledujeme výsledek. Zde přichází na pomoc synopse, která pracuje jen se studiemi, kde byly výsledky ochranářských zásahů řádně testovány a z nichž se můžeme poučit.

Největší část je věnována konkrétním ochranářským zásahům a informacím o tom, zda a jak byl daný zásah úspěšný či nikoliv. Názvy a obsah kapitol odpovídají kategoriím ohrožení dle IUCN. Každá kapitola začíná stručným přehledem a uvádí hlavní zjištění. Následuje podrobnější popis včetně citací literatury. Seřazení podle témat je vždy z principu obtížné, mnohdy nastává mezi tématy překryv. Vyhledávání pak může být složitější, autoři to však elegantně vyřešili pomocí odkazů. Nenaleznu- li odpověď na svou otázku v jedné kapitole, s vysokou pravděpodobností se tam dozvím, v které části synopse ji hledat.

Není překvapením, že jedním z témat je ochrana biotopů. Překvapením ovšem je, jak špatně a málo jsou opatření na ochranu biotopů, včetně např. ochrany formou vyhlašování chráněných území, dokumentovaná.

Velký prostor dostává v synopsi také zemědělství jakožto činitel ohrožující ptáky. Dozvíme se, že např. agro-envi opatření zdaleka nefungují tak dobře, jak bývá někdy prezentováno. Nejednoznačné výsledky jsou i u ponechávání části zemědělské půdy ladem, tzv. set asides. Na druhou stranu přináší synopse přesvědčivé doklady o kladném dopadu jiných opatření; posun data seče například prospívá chřástalovi polnímu.

Další velká část textu je věnována aktivním zásahům do populací, zejména méně početných a ohrožených druhů. Není divu, instalace budek, hnízdních podložek, přikrmování či reintrodukce jsou často používané ochranářské postupy. V kapitole se dočteme také o záchraně zraněných ptáků přijatých do záchranných stanic, i když i zde je skutečných dokladů velmi málo. Lze to pochopit i jako podnět a účinnost záchranných stanic začít systematicky sledovat a výsledky publikovat. Vzhledem k tomu, o jak rozšířenou činnost jde, je absence kvalitních hodnocení trestuhodná.

Častým ochranářským tématem jsou nárazy ptáků na elektrická vedení, úhyny na sloupech elektrického vedení, úhyny způsobené dopravou apod. Tomu je věnována celá jedna kapitola. Jako nejjistější opatření, které zabrání úhynům ptáků na nejrůznějších vedeních, je vcelku logicky zahrabání vedení do země. To ovšem nelze vždy použít a pak přicházejí na řadu plašiče, izolátory apod. V synopsi se dozvíme, že např. plašiče FireFly, které byly nedávno instalovány na trolejová vedení na několika pražských mostech, mají velmi slušnou účinnost.

Překvapivě málo studií je k dispozici v hodnocení účinnosti vzdělávání a osvěty. To by přitom též nemuselo být složité. Zjišťovat postoje, znalosti a názory lidí přece umíme. Spolupráce se sociology by mohla přinést výsledky velmi rychle a nestálo by to ani moc peněz.

Synopse rozhodně není všelékem na nedostatečné používání vědeckých poznatků v ochraně přírody. Mnoho situací, které nás zajímají, v knize nenajdeme. Pokud se to stane, nezbývá než prohledat on-line databázi Conservation Evidence nebo hledat v další odborné literatuře. Zejména je však potřeba kroky, které ochranáři podnikají, důsledně dokumentovat a vše testovat. Ochranáři se asi neobejdou bez spolupráce s profesionálními výzkumníky, kteří znají postupy vědeckého testování. Bohužel alespoň čeští vědci neprojevují o takovou spolupráci velký zájem. Přitom dobrý ochranářský výzkum je citačně stejně produktivní a intelektuálně stejně náročný a zajímavý, jako výzkum základní.

Není tedy důvod, proč by ochranáři z ČR na dokumentaci a testování účinnosti své práce měli rezignovat. I díky iniciativě Conservation Evidence to nikdy nebylo snazší. Stejně tak není důvod, aby čeští ochranáři spolu s vědci na Conservation Evidence nezačali také publikovat. A na závěr argument ekonomický – prostředky vynaložené na správnou dokumentaci a publikaci výsledků na Conservation Evidence se mnohonásobně vrátí v podobě peněz a práce efektivně vynaložených.

Vše podstatné lze nalézt na webu Conservation Evidence (www.conservationevidence.com), kde lze celou synopsi stáhnout zdarma v pdf. K dispozici je i tištěná verze, vydaná nakladatelstvím Pelagic Publishing.

Zelená stezka

Záchranná stanice La Senda Verde Animal Refuge na „úpatí“ bolivijského Altiplana nedaleko Coroica vznikla bezesporu proto, že „máme rádi zvířata“. Roku 2003 ji založil pár Vicky Ossio a Marcelo Levy, oba rodilí Bolivijci. Zprvu se věnovala ekoturismu, ale poté, co se zde podařilo zachránit malpu a dva papoušky, stanice se zaměřila na záchranu zvířat. Od roku 2007 spolupracuje s organizací Animales SOS (http://www.animalessos.org) a od r. 2009 se sekcí biodiverzity bolivijského ministerstva životního prostředí (Ministerio de Medio Ambiente y Agua).

V současné době stanice žije z prodeje upomínkových předmětů, darů, vstupného návštěvníků a příspěvků dobrovolníků, kteří za svůj pobyt platí (okolo 150 USD za týden, více na http://www.sendaverde.com/volunteer_program.html).

Řada zvířat se ve stanici pohybuje volně, například papoušek ara zelenokřídlý (Ara chloroptera), ara ararauna (A. ararauna) a amazoňan modročelý (Amazona aestiva), chápan chamek (Ateles chamek), nosál červený (Nasua nasua). Jiní mají své areály a ostražitost návštěvníků je na místě – vřešťan bolivijský (Alouatta sera), malpa pruhohřbetá (Cebus libidinosus), a dokonce medvěd brýlatý (Tremarctos ornatus).

K nejvzácnějším chovancům patří opice z čeledi malpovitých, titi bolivijský (Callicebus modestus) a ocelot margay (Leopardus wiedii). Na péči zde čeká i několik druhů želv a kajman yacaré.

Zvířata, která se dostanou do stanice, procházejí karanténou v klecích umístěných v hornatém terénu. Ptáci si velmi snadno navyknou na lehce dostupnou stravu a usídlí se zpravidla natrvalo, aniž by je omezovalo mřížoví klecí. Totéž platí i o neagresivních savcích. V klecích zůstávají vzácní chovanci či některé šelmy.

Návštěva areálu je skvělý zážitek – duší celého podniku je Jihoafričan Edgar, který rád posedí a povypráví, a již cesta sem stojí za to, vede totiž pověstnou Camino de la Muerte.

Stanislav Vaněk

Soubory

článek ve formátu pdf: 201401_032-035.pdf (479 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky