Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Chvála bláznovství

Publikováno: Vesmír 82, 238, 2003/4

Chvála bláznovství

Loni 4. prosince zemřel náhle znamenitý český dokumentarista Milan Maryška. Zemřel v Izraeli během natáčení závěrečného dílu seriálu Český holokaust. Proslavil se kdysi dokumentárním filmem o Janu Palachovi, při jehož natáčení se mu spolu s Vladimírem Smutným podařilo proniknout s kamerou k nemocničnímu lůžku na oddělení popálenin v Legerově ulici. Jistě to byl tento film, který způsobil, že Milan Maryška nemohl téměř dvě desetiletí točit dokumentární filmy, podstatnější však byl jeho odpor vůči normalizaci a jeho statečné postoje během této temné doby. Prostě nesvobodně točit nechtěl. Znovu točit dokumentární filmy začal až koncem osmdesátých let, a to na Sibiři, na místech bývalých gulagů, kam se do té doby žádný fotograf ani dokumentarista nedostal. Pokud si dobře vzpomínám, nevznikl tento cyklus z nějaké blahovolnosti režimu – ten stěží mohl mít zájem na snímcích sibiřské krajiny devastované bezohlednou těžbou zlata a stejně bezohledným lovem ryb, natož pak na svědectví pracovních táborů – nýbrž na základě projektku National Geographic. Když jsem tento cyklus viděl poprvé, byl ještě opatřen anglickými titulky. Po roce 1989 vznikla řada znamenitých dokumentárních cyklů, které dostaly mnoho ocenění a staly se součástí fondu české dokumentaristiky. Dokonalé jsou proto, že Milan Maryška byl bláznem pro pravdu, spravedlnost a pomoc jiným lidem – právě takovým bláznem, jaké naše společnost nyní potřebuje.

Jsem však přesvědčen, že tyto dokumentární filmy byly tak dokonalé i proto, že Milan Maryška měl jedinečný výtvarný cit a talent. V dobách, kdy nemohl točit, kreslil a maloval. V posledních letech jsem s ním několikrát mluvil o tom, že bych toto jeho období rád připomenul ve Vesmíru. Odkládali jsme to, až budeme mít víc času. Teď už to odkládat nejde.

Dovolte mi několik konkrétních vzpomínek místo nějakých obecných kunsthistorických či obecně filozofických úvah.

Koncem osmdesátých let byl jedním z duchovně svobodnějších prostorů Junior klub Na Chmelnici (na Žižkově, Koněvova 219). Výstavy tam pořádal Joska Skalník, promítaly se tam filmy, které se jinde vidět nedaly, a samozřejmě se tam konaly koncerty různých skupin. Právě tam měl v lednu 1987 výstavu Milan Maryška. (Obraz Chvála bláznovství, který reprodukujeme na zadní straně, je právě z tohoto období, a patrně byl i na této výstavě.) Výstava se musela obejít bez úvodního projevu – Jan Kříž si to na poslední chvíli rozmyslel. Na klavír zahrál Milan Svoboda a na kytaru nějaký Maryškův bolivijský přítel. K výstavě byl vydán list s několika reprodukcemi obrazů a kreseb (z něj jsou převzaty černobílé kresby na této straně). U obrazů je uvedeno, komu jsou věnovány – Václavu H., Joskovi S. a Jiřímu G. – a snad každému návštěvníku muselo být jasné, že jde o Havla, Skalníka a Grušu.

V polovině osmdesátých let přišel Joska Skalník na nápad jak uspořádat přehlídku současného svobodného českého a slovenského umění: šlo o známé Krabičky (Minisalon). Rozeslal tehdy dřevěné krabičky o rozměrech 15 × 15 × 5 cm a naprostá většina obeslaných vytvořila miniaturní reprezentativní umělecká díla. Odpověděl i Milan Maryška. Minisalon se už uskutečnit nepodařilo, následovaly zásahy státní bezpečnosti, které vyvrcholily známým procesem se členy Jazzové sekce a jejím zákazem. Mimochodem: těch umělců, kteří své krabičky naplnili a odeslali, jsme ve Vesmíru připomněli už plných osmdesát.

V roce 1988 se situace přiostřila, mj. i kvůli jedné epizodě, která myslím není příliš známá. Milan Maryška v souvislosti se svými cestami do Ruska zprostředkoval setkání šéfredaktora časopisu Sobesednik (to byl časopis typu Mladý svět) Kuprjanova s Václavem Havlem a tento časopis pak interview otiskl i s dalšími materiály. Tehdejší čs. vyslanectví požadovalo Kuprjanovovo odvolání; nejenže nevyhověli, ale někdy v dubnu měl Kuprjanov přijet v čele delegace do Prahy a setkat se s redaktory Mladého světa. To už bylo moc i na státní bezpečnost, která začala zběsile s výslechy, zvláště pak Milana Maryšky. Při jednom z těchto výslechů mu předhodili fotografie, které pořídili jejich agenti na pohřbu malíře Čestmíra Kafky v Branišově. Milan Maryška se tehdy zachoval skutečně profesionálně. Fotografie si znalecky podrobně prohlédl a komentoval: „Dáváte jim drahé fotoaparáty a oni vám dělají tak mizerné snímky.“

Obrázky

Soubory

Článek ve formátu PDF: 2003_V238-240.pdf (2 MB)

Diskuse

Žádné příspěvky