Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Chováme se jako rostliny?

Publikováno: Vesmír 87, 475, 2008/7
Obor: Botanika
Rubrika: Eseje

Vlastně bych měla začít otázkou: Chovají se vůbec rostliny? Mohla by vzniknout etologie rostlin? Etologie rostlin založená na pozorování (očima a ušima) vzniknout nemůže, protože chování jako pohyb a komunikace jako vysílání a přijímání zvukových a optických signálů mezi rostlinami neexistují (abych byla přesnější, pohybují se pro nás netrpělivé pozorovatele příliš pomalu, a když využívají zrak, tak podle našich měřítek jsou skoro slepé. Tak například kokotice si vybere jako hostitele tmavě zelenou rostlinu s větší pravděpodobností než rostlinu světle zelenou). 2) To ovšem neznamená, že rostliny optické signály nepoužívají. Naopak jsou v nich mistři, ale oslovují jimi výhradně živočichy. Je to pro ně cizí jazyk, který dokonale ovládly. A to my lidé můžeme posoudit – kdo by nerozuměl růži nebo hrušce?

Co ale dělají slova jako klamání, integrovaná obrana, dělba práce, kompetice, vyhledávání zdrojů, sázka na jistotu, guerila, falanga, banka semen atp. v botanické literatuře? Ekologie je plná takových bajek naruby, ve kterých se jevy pozorované u rostlin nazývají stejně jako chování živočichů, a to z čistě pragmatických důvodů, abychom si my vědciživočichové lépe rozuměli. Například jak označit některé orchideje, které bez skrupulí umějí lhát opylovačům, lákat je, a při tom je neodměňovat za jejich práci? Využívají „skutečnost“, že příbuzný a podobný druh koná naprosto fér a za práci dá opylovačům odměnu. Nebo jak nazvat jev, kdy jedna část rostliny může sdělit jiné části, že ji okusuje herbivor a že vyhlašuje chemický boj? Nebo jak skutečnost, že si části klonální rostliny rostoucí v různém prostředí mohou vzájemně pomáhat tím, že si vyměňují živiny či zásobní látky?

Skoro to vypadá, že by rostliny mohly být vzorem pro nejedno mravoučné pojednání. Ovšem mezi Ezopovými bajkami najdeme rost liny jen výjimečně. V tomto raném etnoetologickém díle jsem napočítala jenom 5 bajek o rostlinách, o zvířatech jich tam bylo 146 a o neživé přírodě 3. Že by se za Ezopových časů rostliny nepodváděly? Asi to Ezop nevěděl, časopis Nature ještě neměl ten vliv (jak říkáme my vědci impact). Přece jen tady je nějaký vědecký pokrok, vždyť od starých Řeků nás dělí více než 2000 let, mikroskop, Darwin a sekvenátor. Takže jsem, abych obohatila světovou literaturu, jednu amatérskou bajku vytvořila (viz s. 475): Ještě malé varování od jiného Řeka – Theophrasta z Eresu (370–285 př. n. l.): „Násilné srovnávání tam (rozuměj srovnávání rostliny a živočicha), kde není namístě, je jen ztrátou času a překáží našemu speciálnímu vědnímu oboru (rozuměj botanice).“

Literatura

Trewavas A., Trends Plant Sci. 10, 413–419, 2005/9

Poznámky

1) Věnováno památce Z. Veselovského (26. 8. 1928–24. 11. 2006).
2) S. Benvenuti et al.: Germination ecology, emergence and host detection in Cuscuta campestris, Weed Research 45, 270–278, 2005/4.

SVLAČEC A SLUNEČNICE
Na hnoji vedle sebe vyrostly svlačec a slunečnice.

Hned si padly do oka a celé dny jen na sebe hleděly a povídaly si o opylovačích.

Zpozorovali je dva botanici, utrhli a dali do herbáře.

První botanik, který pozoroval slunečnici, došel k závěru, že se otáčí za sluncem.

Druhý botanik, který pozoroval svlačec, došel k závěru, že potřebuje oporu.

Poučení: Nevěř botanikům, kteří se nekouknou pod zem.

(Z angličtiny přeložil Ota Klein.)

CHOVAJÍ SE ROSTLINY (JAKO MY)?
otázku, zda u rostlin má smysl hovořit o chování, si zdaleka neklade jen autorka. odpověď ovšem úzce souvisí s tím, co rozumíme chováním: majíli to opravdu být jen ty rychlé pohyby, zpěv a skřehotání, sotva bychom se u rostlin dohledali něčeho jiného než výjimek a kuriozit. (Jinak by tomu ale bylo, kdybychom se soustředili třeba na komunikaci pachovými stimuly.)

Jak ovšem upozorňuje například profesor Anthony Trewavas z Edinburghu, chování lze chápat také v širším smyslu. I když odhlédneme od přenesených významů typu „chování soustavy částic v magnetickém poli“, standardní slovníková definice (např. Merriam-Webster Dictionary) říká, že „chování je cokoli, co organizmus dělá a co zahrnuje reakci na nějaký podnět“. Tam pak jistě spadá třeba prodírání kořenů půdou za zdroji vody a živin, které lze právem přirovnat k navigaci složitým bludištěm, či putování rostoucích větví za světlem (přičemž rostlina dokáže podle vlnové délky zbývajícího dopadajícího světla poznat, zda uniká stínu vrženému neživým předmětem, nebo listovím konkurenta, a v tom druhém případě si o to víc pospíší). Má dokonce smysl klást si otázku, zda chování rostlin nelze popsat jako v nějakém smyslu inteligentní (i když jistě ne po našem způsobu), ale to už jsme u jiného z mnoha příběhů, které dnes hýbou vědeckým světem.

Tedy připustíme-li, že chování zahrnuje i pomalé procesy individuálního vývoje, jako je zakládání a růst rostlinných orgánů, rostliny se zcela jistě chovají – jenže ne tak jako my.

Fatima Cvrčková

Soubory

článek ve formátu pdf: 200807_V474-479.pdf (315 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky