Česká republika (zatím) nemá špičkové vědce

Kvalitní vědecký výzkum je žádoucí. Aby bylo bádání kvalitní, je třeba rozdělovat omezené finanční prostředky na výzkum mezi týmy a badatele tak, aby ti nejlepší dostali co nejvíc. Na tom se většina rozumných lidí shodne (i když ne všichni, samozřejmě). Už menší shoda panuje v tom, jak poznáme nejlepší badatele a týmy. Jednou z možností je scientometrie – měření dopadu publikovaných prací autora ve vědecké komunitě. Jednoduše řečeno, práce vědce, který dělá a publikuje zajímavý a důležitý výzkum, jeho kolegové čtou a citují ve svých pracích. Často citovaná práce tak má na rozvoj oboru větší vliv než práce citovaná málo.

Jsou zde samozřejmě jisté problémy tohoto přístupu. Častá je námitka, že v podstatě není rozdíl v tom, zda byla práce citována například stokrát nebo stotřicetkrát. To je pravda. Ovšem zajímavým rysem citovanosti je to, že velmi malá část prací obdrží pravidelně většinu citací. Vědci se tedy dělí jasně na ty, kteří jsou vedoucími osobnostmi oboru a jsou hojně citováni, a na ty druhé. Společnost Thomson Scientific, která provozuje nejznámější databázi vědeckých prací ISI Web of Science, vytvořila produkt ISI HighlyCited.com (součást ISI Web of Knowledge). Je to databáze míň než půl procenta publikujících vědců, jejichž práce dohromady posbíraly nejvíce citací mezi lety 1981 a 1999. Jsou to tedy ti opravdu nejlepší – databáze obsahuje asi 250 nejcitovanějších vědců v každé z 21 základních oborových kategorií, zahrnujících obory od fyziky přes biologii až po sociální vědy (dnes obsahuje více než 4500 autorů). Databáze byla vytvořena na základě analýzy 19 milionů článků pěti milionů autorů. V současné době se provádějí další analýzy, na jejichž základě přibude v každé oborové kategorii asi 30 až 60 nových jmen. Je možné vyhledávat podle oborové kategorie, jména vědce, instituce a země.

Mezi 15 zemí s nejvyšším počtem vysoce citovaných vědců na milion obyvatel (viz tab. I) se Česká republika ani Slovensko nedostaly. Maďarsko má čtyři zástupce, Polsko dva, Rumunsko jednoho (v září 2004). Celkem databáze monitoruje 185 zemí, z nichž ovšem mnohé mají na svém kontě nulu. Z vědců s českým původem, kteří pracují v zahraničních institucích, jsou v databázi V. Vítek (fyzika), J. Michl (chemie) a J. Klein (imunologie).

Co z toho plyne? Česko zatím nemá vědce světové extratřídy, národní produkce vědeckých hvězd vzhledem k počtu obyvatel je zanedbatelná. Utěšovat nás mohou dvě skutečnosti. Zaprvé databáze začíná rokem 1981, a pokud přijmeme omluvu, že za totality bylo těžké publikovat na Západě, mají naši vědci skluz asi deset let. Na druhou stranu i za minulého režimu publikovalo mnoho našich badatelů na Západě. Jakým hendikepem byla příslušnost k východnímu bloku, si musí vyřešit (a třeba nám i dát vědět) sami pamětníci – je zarážející, jak málo se mluví o podmínkách ve vědeckých ústavech Akademie a na univerzitách za komunistů (nebo je to stále příliš horké téma?). Zadruhé je nevýhodou podobných exkluzivních klubů fakt, že někdo mohl zůstat těsně za dveřmi. Velmi by mne zajímalo, zda se některý z českých vědců alespoň přiblížil členství.