Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Bixa orellana, americký šafrán nové doby

< předchozí | seriál: Palmy a dřeviny Amazonie | další >
Publikováno: Vesmír 93, 160, 2014/3
Obor: Botanika

Jedním ze známějších druhů amazonských dřevin je Bixa orellana1) (oreláník barvířský, achiote, annatto) patřící do čeledi Bixaceae (oreláníkovité). Je to keř či malý strom, který dorůstá maximálně do výšky 10 m. V době tvorby plodů je oreláník doslova obsypán červenými (až našedivělými) štětinatými tobolkami ve tvaru srdce. Každá tobolka obsahuje semínka, jež jsou pokryta načervenalým míškem a právě díky němu se stal oreláník oblíbený po celém světě. Pěstuje se zejména ve své domovině v Jižní Americe a přilehlých oblastech, kde je často užíván v potravinářství a běžně se prodává na trzích ve formě prášku nebo pasty. Své nové místo si však Bixa našla i v Keni, Angole, Indii a jihovýchodních asijských zemích. Objem světové roční produkce je odhadován na 10 tisíc tun.

Vnímavý spotřebitel si jistě povšiml, že některé běžně dostupné potraviny (margarín, sýry, popcorn či párky) mají lehce nažloutlou až oranžovou barvu (někdy dokonce i nahnědlou). Tu vybraným potravinám propůjčují produkty z míšku oreláníku, které se v evropském potravinářském průmyslu používají pod kódem E160b.2) Hlavní barevnou složkou míšku jsou karotenoidy bixin a norbixin.3) Dle způsobu zpracování se jejich podíl v konečném produktu liší. Zjednodušeně řečeno existují tři podskupiny tohoto „éčka“: v tuku rozpustná frakce extraktu označovaná jako bixin, ve vodě rozpustná frakce norbixin a jejich směs annato. Přestože E160b je směs přírodních látek, bylo zjištěno, že jejich nadměrná konzumace může mít nežádoucí účinky (bolesti hlavy a podrážděnost u dětí, u dospělých pak alergickou reakci). Tyto jevy jsou však velice vzácné, a tak se i nadále barviva z oreláníku přidávají do potravinových výrobků, především s cílem zapůsobit na zákazníkovu psychiku. Většina zákazníků si totiž vybírá potraviny podle vzhledu, a tak je oreláníkové barvivo (zne)užíváno k navození pocitu kvality.

Obecná funkce karotenoidů v rostlinách spočívá v absorpci energie pro fotosyntézu (společně s chlorofylem) a také v ochraně proti nadbytečné expozici UV záření. Obyvatelé Amazonie si dodnes nanášejí barvivo na tělo, a to nejen při různých ceremoniích, ale používají ho i jako ochranu před silným slunečním zářením a hmyzem. Karotenoidy v rostlinách fungují i jako antioxidační molekuly, které vychytávají volné radikály produkované nejen během procesu fotosyntézy. To je další důvod, proč se látky získané z oreláníku používají jako aditivum do potravin. Svou antioxidační aktivitou jsou totiž do jisté míry schopny zpomalit přirozenou degradaci potravin (Vesmír 92, 610, 2013/11).

Oreláníkové barvivo ve své přirozené podobě však nemá využití jen v potravinářském průmyslu. Buddhističtí mniši si tradičně barvili roucha barvivem získaným ze šafránu, obsahujícím crocin. Vzhledem k tomu, že šafrán je pro barvení textilií artiklem velice vzácným, nahradilo jej barvivo získané z oreláníku. Oreláník si tak našel cestu i do textilního průmyslu, avšak nejen tam. Stejný příběh můžeme pozorovat i v kulinářství. I tam oreláník díky svým výjimečným vlastnostem nahrazuje šafrán (odtud jeho pojmenování „falešný šafrán“).4) Dále se v menší míře používá při výrobě barev, fermeží, laků, kosmetiky a mýdel.

Oreláník se rovněž dostal do hledáčku vědců studujících biologickou aktivitu přírodních látek. Kupříkladu se zjistilo, že vodný extrakt získaný z jeho kořenů měl hypotenzní efekt, působil jako relaxans hladké svaloviny a způsoboval sníženou gastrickou sekreci u myší. V jiné studii se ukázalo, že látky obsažené v listech mají schopnost inhibovat enzym aldózo-reduktázu, což se projevuje zlepšením celkového stavu při diabetické neuropatii. Extrakt z listů vykázal (in vitro) inhibiční aktivitu vůči bakterii Neisseria gonorrhoeae způsobující kapavku a některým kmenům bakterií Escherichia coli a Staphylococcus. Amazonské tradiční léčitelství popisuje velkou škálu léčebných účinků různých rostlinných částí oreláníku, především listů (snižování vysokého obsahu cholesterolu, hojení řezných ran, léčení zánětů atd.). Ty však zatím nejsou doloženy vědeckým výzkumem.

Stále se objevují další práce hodnotící biologickou aktivitu oreláníku. V dohledné době se tak může stát, že se s tímto sympatickým stromkem setkáme i v průmyslu farmaceutickém. Až příště uslyšíme rčení: „Je ho jako šafránu“, vzpomeňme si také na oreláník.

Literatura

 Cáceres A., Menéndez H., Méndez E., Cohobón E., Samayoa B. E., Jauregui E., Peralta E., Carrillo G.: Antigonorrhoeal activity of plants used in Guatemala for the treatment of sexually transmitted diseases. Journal of Ethnopharmacology 48, 85–88, 1995.

Čopíková J., Uher M., Lapčík O., Moravcová J., Drašar P.: Přírodní barevné látky. Chemické Listy 99, 802–816, 2005.

Etxeberria U., de la Garza A. L., Campión J., Martínez J. A., Milagro F. I.: Antidiabetic effects of natural plant extracts via inhibition of carbohydrate hydrolysis enzymes with emphasis on pancreatic alpha amylase. Expert Opinion on Therapeutic Targets 16, 269–297, 2012.

Ferreira J. M., Sousa D. F., Dantas M. B., Fonseca S. G., Menezes D. B., Martins A., Queiroz, M. G. R.: Effects of Bixa orellana L. Seeds on Hyperlipidemia. Phytotherapy Research 27, 144–147, 2013.

Ul Islam S. M., Hossain K., Gomes I., Gomes D. J., Rahman S. R., Rahman M. S., Rashid M. A.: Antimicrobial, antioxidant, and cytotoxic activities of Bixa orellana Linn. Latin American Journal of Pharmacy 30, 1126–1134, 2011.

Poznámky

1) Bixa orellana získala druhové jméno po svém „objeviteli“, španělském dobrodruhovi
Franciscu de Orellana, jenž ho nalezl při splouvání Amazonky. Shodou
okolností F. de Orellana byl historicky první Evropan, který splul tuto řeku.

2) Oreláníkové barvivo je považováno za druhé nejdůležitější industriálně využívané přírodní barvivo hned po karamelu a první potravinářské barvivo, které bylo schválené americkou FDA (Food and Drug Administration).

3) Míšek oreláníku obsahuje až 7 % karotenoidů, z čehož 70–80 % připadá na  bixin.

4) Pravý šafrán (Crocus sativus), Vesmír 1, 39, 1871/5, viz [www.vesmir.cz/clanek/prispevky-k-poznani-znecisteneho-zbozi-prodajneho-(2)], bývá často falšován, nejčastěji světlicí barvířskou (Carthamus tinctorius), ale i kurkumovníkem (Curcuma longa), měsíčkem (Calendula officinalis) či právě oreláníkem. Šafrán je přibližně stokrát dražší než produkty oreláníku.

Soubory

článek ve formátu pdf: V201403_160-161.pdf (439 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky