Komerční prezentace
Registrace uživatele

Přihlašte se k odběru informací, novinek, získejte přístup do diskuzního fóra.

Vesmír č. 10
Vesmír č. 10
Toto číslo vychází
2. 10. 2017
Novinky
Zdarma jedno celé číslo Vesmíru v pdf.
• Říjnové číslo Vesmíru
reklama

Birder & birdwatcher – ptáčkař, či ornitolog?

Publikováno: Vesmír 90, 236, 2011/4

Lidé mají rádi hezké věci. Toto samozřejmé tvrzení se manifestuje v řadě sociálních jevů, od tlačenice před Monetovými lekníny v Musée d’Orsay po otylého turistu supícího na vrchol chrámu číslo čtyři v guatemalském Tikalu.1) Avšak ne všichni krasomilci polaskají své čivy návštěvou galerie či nechávají spočinout svůj zrak na zbořeništích zaniklých civilizací. Mnozí lnou ke kochání v „galeriích“ přírodních. Zůstaneme-li u říše živočišné, není divu, že díky barevné střídmosti, mlčenlivosti a skrytému způsobu života velké části fauny jsou odjakživa nejžádanějším objektem ke kochání ptáci – takový hrabáč zahrabaný ve své noře či blatnice lstivě splývající se svým biotopem se předmětem estetického blouznění stávají zřídka.

V českých luzích a hájích bují nejen buření, ale i debaty, jak říkat podivínům, kteří tráví i utrácejí čas pozorováním ptactva, vyvěšováním budek a nekonečnými debatami u piva, „kdo má delší“ (samozřejmě seznam pozorovaných druhů2) vykazující výše popsané symptomy označovány). Nejčastěji bývají osoby jako „ornitolog“. Pokud vyjdeme z toho, že ornitologie je věda o ptácích a ornitolog je tím pádem vědec, je označení amatérského zájemce o ptactvo jako ornitologa zavádějící. Ostatně aktivity amatérských „ornitologů“ se s náplní práce profesionálních ornitologů prakticky nepřekrývají. Nejen proto, že konzumace chmelového nápoje apod. bystroduchosti zrovna nepřidává,3) nemluvě o tom, že čas strávený pitím piva lze těžko investovat do vědotvorby – čas prostě není nafukovací.4)

Soudný zaměstnanec advokátní kanceláře, který se po večerech kochá hvězdami, o sobě jistě neprohlásí, že je astronom (prostě se jen amatérsky zajímá o astronomii), potažmo zaměstnanec, který právě dostal padáka, se nebude představovat jako parašutista. Každému je jasné, že tak náročný obor, jakým je astronomie, si žádá speciální vzdělání a práci na plný úvazek v čase pracovním i „volném“. Přestože pro ornitologii platí totéž, je tato v obecném povědomí vnímána spíše jako kombinace turistiky a sčítání ptactva – tedy právě toho, co páchá (jak zde navrhuji) ptáčkař.

Ptáčkař se jeví jako vhodný ekvivalent pro jinak těžko přeložitelné termíny „birdwatcher“ či „birder“. Ty bývají chybně překládány jako „ornitolog“ (řada českých „birderů“ se ovšem v běžné mluvě častuje výrazem „brdvočer“ či příbuznými, v textu nepoužitelnými odvozeninami). Mezi oběma termíny je propastný rozdíl. Ptáčkař se o opeřenstvo zajímá amatérsky ve volném čase – kouká se, kochá se, nikdo mu za to neplatí, ale jeho to baví. Naopak ornitolog se o ptactvo zajímá profesně v době pracovní – na kochání nemá čas, neb jej většinou tráví civěním na těžko interpretovatelné výsledky sofistikovaných statistických analýz, občas mu to někdo zaplatí a nakonec ho to baví už jen zřídka, jak přibývají marné hádky s redakcemi odb(p)orných periodik.

Ptáčkař může být – z hlediska obecného blaha užitečně – zaměstnán „u pásu“, v lékárně či v prodejně zeleniny. Ornitolog je naopak placen za práci zcela virtuální, tedy za publikování téměř nikým nečtených závěrů založených na často chybně sebraných či zpracovaných datech.5) Zatímco ornitolog může být ve volném čase i ptáčkařem, amatérský zájemce o ptactvo ornitologem z podstaty věci být nemůže. Na rozpoznání ptáčkaře od ornitologa stačí jednoduchý test: Zeptejte se dotyčného, jak vybírá kovarianční strukturu pro zobecněný lineární mixovaný model, či zda je jeho studie řádně randomizována a zda nezapomněl na procedurální kontrolu.

Poznámky

1) Grim T., Koktejl 10, 78, 2001/5 ; Jirků M., Grim T., Živa 50, 238, 2002/5.

2) Viz Doležal R., Vesmír 87, 126, 2008/2.

3) Grim T., Oikos 117, 484, 2008/4.

4) Z překvapivě hysterické globální debaty o tomto celkem triviálním tvrzení plyne několik netriviálních poučení jak pro vědce, tak pro prostý lid, viz Grim T., Web Ecology 9, 24, 2009, a rozhovor O vědcích a pivech v časopise Živa 57, CX, 2009/6.

5) Viz také skvostný esej V. Novotného, Vesmír 79, 284, 2000/5.

6) Life-list, doslova životní seznam, je přehled všech druhů zaznamenaných daným pozorovatelem. Existuje v mnoha variantách, např. seen-list (pouze vidění ptáci), heard-list (ptáci pouze slyšení, ale nevidění), glimpse-list (ptáci zahlédnutí krátce, ale ne dost na pořádnou „kochačku“) či guide-list (ptáci vidění průvodcem, ale ne daným ptáčkařem, aneb „byl jsem u toho“). K tomu přidejte garden-list (ptáci zaznamenaní pouze na zahradě u domu), year-list (ptáci zachycení zrakem a sluchem jen v daném roce), různé lokalitní listy… Ano, je to šílené. Ale (pro někoho) zábavné.

Trocha historie

Vztah mezi profesionální ornitologií a amatérským ptáčkařením je z historického pohledu dost paradoxní. Ještě před cca stoletím platila jednoduchá rovnice: ornitologie = studium muzejních kožek + fyziologické mučení opeřenců v laboratoři. Terénní ornitologie, jak ji známe dnes, neexistovala. Odstartoval ji jako „pozorování ptáků“ v přirozených podmínkách amatér Edmund Selous vydáním knihy „Bird Watching“ v roce 1901. Tím celý přístup nejen založil, ale i pojmenoval. V podstatě šlo o to odložit bouchačky, kterými si muzejníci obstarávali studijní materiál, a nahradit je binokuláry. A ptactvo nesmrtit, ale prostě na něj koukat v přirozených podmínkách a snažit se o jeho chování a dalších projevech přemýšlet. Přes značně arogantní a ponižující postoj tehdejších „tvrdých“ vědců (tedy ornitologů dřepících v muzeích a laboratořích) se však těmto „bird-watchers“ podařilo položit základy dnešního ornitologického mainstreamu. Při zpětném pohledu se lze těžko ubránit jisté škodolibosti: pohrdaní „amatérští“ terénní ornitologové mimo jiné rozlouskli problém definice druhu (E. Mayr), na kterém muzejní skalní vědci zoufale pohořeli.

Dnes už nemá původní „birdwatching“ s touž aktivitou v době jejího vzniku prakticky nic společného. Sběr dat, testování hypotéz, experimenty, to vše dnes patří výlučně do náplně práce ornitologů (ty poznáme především podle toho, že v jejich adrese se nacházejí slova „university“ či „institute“). Naopak typický dnešní „birdwatcher“ se ptáky rekreačně kochá, žádné hypotézy netestuje a často se dokonce omezuje jen na „sběr“ nových druhů. To platí především pro specifickou třídu ptáčkařů, tzv. „twitchers“. Ti přijedou např. do České republiky a poté, co si odškrtli několik pro ně nových druhů strakapoudů a sov, na něž je jejich rodná anglická hrouda skoupá, v půlce draze zaplaceného zájezdu zmizí domů, poněvadž ostatní potenciálně pozorovatelné druhy už viděli jinde (!), a tím pádem je nezajímají. Pro „twitchers“, tedy jakési „odškrtávače“ (rozuměj druhů na seznamu) nemá smysl ztrácet čas pozorováním už viděného, protože délku jejich „life-listu“6) to neprodlouží – pro klasické „birdwatchers“ před sto lety mentalita zcela nemyslitelná.

Při mírném zjednodušení je tedy jak dnešní ornitologie, tak dnešní ptáčkaření pravým opakem týchž aktivit před pouhým stoletím.

Soubory

článek ve formátu pdf: 201104_236-242.pdf (474 kB)

Diskuse

Žádné příspěvky