BIOLOGIE • Stanislav Mihulka

ICHTYOLOGIE

Kde je v oceánu největší produkce ryb?

To byste určitě neuhodli. Nejvyšší sekundární produkci čili největší množství vytvořené biomasy živočichů na plochu dna oceánu našli na těžařských plošinách u pobřeží Kalifornie. Nejde o důmyslnou propagandu ropných korporací, ale dlouhodobý monitoring rybích společenstev týmem, který vedl Jeremy Claisse z Occidental College v Los Angeles.

U ropných plošin naměřili 105 až 887 gramů roční produkce ryb na metr čtvereční mořského dna, což je mnohonásobně víc než na místních útesech. Velká část této produkce přitom připadá na okouníky (rod Sebastes). Příroda dovede být parádně ironická.

PNAS 111, 15462–15467, 2014.

TAXONOMIE

Záhadní vetulikoliani odhaleni jako pláštěnci

Tedy nejspíš. Jednodušší pulcoidní tvorové z kambria nemají žádné tělní přívěsky ani oči a bez DNA bude jejich zařazení do systému dnešních organismů vždycky otázkou.

Vědci je studují od roku 1911, ale až v roce 1997 je popsali coby samostatnou skupinu Vetulicolia. Do roku  2001 je považovali za primitivní členovce bez končetin, pak se mínění začalo měnit ve prospěch linie druhoústých.

Tým Johna Patersona z Univerzity Nové Anglie v australském Armidale popisuje nového vetulikoliana Nesonektris aldridgei, u něhož autoři objevili něco velmi podobného struně hřbetní. Poté fylogenetickou analýzou zařadili vetulikoliany do těsné blízkosti dnešních pláštěnců (Tunicata). Takže bizarní kambrijští pulci jsou vlastně naši vzdálení příbuzní.

BMC Evolutionary Biology 14, 214, 2014.

PALEONTOLOGIE

Taje sexu dávných pancířnatců

Vyznačovali se čelistnatci původně vnějším, anebo vnitřním oplozením? Toť otázka. V odpovědi na ni hrají klíčovou roli pancířnatci (Placodermi), starobylí silurští a devonští čelistnatci.

John Long z Flindersovy univerzity v australském Adelaide a jeho kolegové objevili u fosilií jednoho pancířnatce ze skupiny vesloploutvých (Antiarchi) neklamné známky vnitřního oplození, které nejspíš nebude mezi vesloploutvými výjimkou, ale pravidlem. Microbrachius dicki je podle nich důkazem, že vnější oplození a tření, které je dnes běžné u většiny vodních čelistnatců, kupodivu vzniklo z vnitřního oplození. Vnitřní sex kvetl i v devonském oceánu.

Nature online 19. 10. 2014.

Nejstarší DNA z kosti moderního člověka

Svante Pääbo z Institutu evoluční antropologie Maxe Plancka v Lipsku vedl početný tým, který získal zatím nejstarší genom našeho druhu Homo sapiens. Jeho původním majitelem byl před 45 tisíci lety člověk ze západní Sibiře, jehož našli u řeky Irtyš poblíž Usť-Išimu v roce 2008.

Dotyčný genom obsahuje o něco víc neandertálské DNA než dnešní lidé a je v něm uspořádaná v dlouhých blocích. V dnešních genomech je rozcupovaná na kousky.

Pääbo a spol. z rozdílů mezi genomem člověka usť-išimského a tím dnešním vyčetli, že jsme se křížili s neandertálci ne později než před 60 tisíci lety. Někdy v té době tudíž museli z Afriky vyjít předci dnešních lidí, kteří žijí mimo Afriku.

Nature 514, 445–449, 2014